Články / Reporty

Tohle by měla vidět celá Praha!

Tohle by měla vidět celá Praha!

woko | Články / Reporty | 17.04.2015

Šestnáctý duben, den známý taky jako "hoď si mincí, kam půjdeš“. Na stejný večer připadl koncert Kayo Dot, Nod Nod a dalších, čemuž dalo mnoho lidí přednost, a tak se na Sedmičce sešla jen hrstka vyvolených. Večer se nesl v rodinné atmosféře, každý se znal s každým, a tak ani nevadilo to, že britští Polymath začali pomalu ve tři čtvrtě na devět. Pomalu se přeci jen začali trousit lidi a nakonec se parket příjemně zaplnil.

Polymath v plné palbě. Kytarista má tolik pedálů, že by potřeboval ještě dvě nohy, což se ukáže jako kámen úrazu, protože jedna krabička hned v úvodu vypoví, a my si musíme závěr prvního songu vychutnat jen za doprovodu basy. Basák je vůbec kapitola sama pro sebe. Netuším, co s těma prstama dělá, tancuje po pódiu jak v kabaretu, dívá se upřeně do stropu, je jak v tranzu. Trojice letos vydala skvělé EP Reptiles, na kterém je to přesně tak, jak to mají mazlíčci rádi. Lámaný ušmudlaný math rock, který nonstop graduje do totálních jatek. Žádná předkapela, prostě druhý headliner. Je prakticky nemožné se do hudby pohybovat, protože neustále mění časy a zrychluje a zrychluje. Doufám, že zase někdy přiletí, protože tohle by měla vidět celá Praha.

Lost in the Riots nastupují div ne v půl desáté a všem se rosí čelo, aby něco vůbec stihli. Jeden z kytaristů se pomalu nevejde pod strop, rozesmátí a bez starostí to rozjíždějí. Krátká Niamh z posledního Move On, Make Trails rozehřívá klub, kapela hraje, jako by se nechumelilo, všichni se usmívají a vtipkují. Je super vidět někoho, kdo by měl takovou radost z hraní i pro deset lidí. Je to už třináctý večer v řadě, a i když vstávali s kocovinou, není to na nich v nejmenším poznat. Hopsají po pódiu, jak můžou, a první řady s nimi. Fantasticky energický math rock nedá člověku vydechnout, metalovými breakdowny dávají každému ránu za zátylek. Po závěrečné Just Tiny Little Rocks se kluci sbírají, hodiny jsou neúprosné. Kuře zezadu zašpitá: "You can do one more." Klub je v eufórii a začíná se v něm rozléhat We Build Cathedrals. Dárek pro všech pětatřicet pod pódiem. Pogo. Kytarista na odposlechu. Pot. Doufám, že ve vile jste to měli podobné, protože jinak jste zase o něco přišli.

Info

Lost in the Riots (uk) + Polymath (uk)
16. 4. 2015, Strahov 007, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace