Články / Reporty

Tohle ještě není konec (Swans)

Tohle ještě není konec (Swans)

Ichor | Články / Reporty | 18.03.2017

I am asking
What made us like that

Už cestou do Brna se snažím naložit s informací, že jedu vstříc poslední možnosti vidět Swans, tedy alespoň v aktuální sestavě, vedle které se roztékají démanty. Sentimentalita to není, ale vědomí nezvratné skutečnosti přeci jen zneklidňuje. O pár hodin později stojím v hlavním sálu Flédy, která je přeplněná po okraj, a s těžko přehlédnutelným údivem pozoruji Little Annie, která společně s Paulem Wallfischem (později sedícím za klávesami se Swans) prolomila bariéru pódia a hlediště civilním příchodem i následným kontaktem s publikem. Dvojice těžila z minima: Wallfisch klavírem a příležitostným vokálem doprovázel Little Annie s místy nerozpoznatelnou hranicí recitace a zpěvu. Kabaretní atmosféra, přímočaré texty a vcelku jednoduché hudební postupy nezní jako nic nového, ale osobnost zpěvačky formu dokáže upozadit. Po dohrání Because You’re Gone Song se posadila Little Annie zasažená tíhou vlastních slov na stoličku a ještě chvíli těkala očima po sálu, zbytek setu byl neméně sugestivním prožitkem. Jako předskokan tak sice vynikla jinou intenzitou než třeba dřívější Anna von Hausswolff nebo Pharmakon, ale zároveň ne jakkoliv menší.

fotogalerie z koncertu tady

Hřejivější úvod postavil téměř tříhodinový zbytek večera do silného kontrastu. Nová píseň, další neuvěřitelný, čtyřicetiminutový kolos The Knot, vznikl z koncertního improvizování, Swans patrně ani po neskutečné řadě let nehodlají odpočívat. Michael Gira se ptá, co nás stvořilo zrovna takové, jací jsme, a v duchu odevzdanosti poslední desky The Glowing Man na závěr dodává: „Some day, I will come.“ Starší Screen Shot vrací zpátky na zem. Here, now, stejně jako na podzim zazní ve verzi překvapivě velmi podobné se studiovou, včetně zlověstného klavíru a šamanského rezonujícího virblu. Cloud of Unknowing roztahuje některé motivy místy až do ztracena, zato poslední část výrazně oživí najazzlé bicí a zakončení na sekundu unisono. Při druhé nové, sarkasticky pojmenované The Man Who Refused to Be Unhappy se kontury zdají už silnější, byť Gira z velké části koriguje chaos, stejně jako se mu poddává. Přímočarý repetitivní rytmus upomíná na krautrock, a přesto z nějakého důvodu nevyzní tak motoricky, totéž platí pro závěrečnou titulní The Glowing Man. Nové a meditativnější intro potřetí podněcuje obavy o to, jak to s kapelou tedy bude dál, ale zatěžko o tom v danou chvíli přemýšlet.

Když zavřu oči, běží mi před nimi všechno, co se kdy stalo, i to, co se právě děje. Když vytáhnu zkusmo špunt, u ucha startuje letadlo. Michael Gira na závěr opírá kytaru o zesilovač a vazba je nečekaně hlasitá a hluboká, zbytek kapely hraje jemněji, už jen v plochách. Swans upouštějí od drásavých finále většiny dosavadních koncertů, ale v bezčasí s minimem katarzivních momentů to pořád visí ve vzduchu. Tohle ještě není konec.

Info

Swans (us) + Little Annie (us)
14. 3. 2017 Fléda, Brno

foto © zu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?