Články / Reporty

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

Tohle není jen další písničkář (Hozier)

Maria Pyatkina | Články / Reporty | 29.08.2019

O půl deváté ráno sedím za volantem. Do Prahy se ke konci srpna vrátila tropická vedra, ale potila bych se mnohem míň, kdyby to nebyla moje třetí jízda v životě. Vedle sedí instruktor, kterému, abych se zbavila stresu, vykládám zážitky z koncertu irského zpěváka Hoziera. „Hrál ve Foru Karlín? Zrovna jsem o tom slyšel v rádiu. Nějaká holka tam povídala, že byl krásný a měl hezké vlasy.“ Trochu to vystihuje, proč se občas cítím rozpačitě, když známým o Hozierovi zálibně vyprávím. Může za to i mimořádný úspěch jeho debutového singlu Take Me to Church z roku 2013, který by se v pomyslném žebříčku profláklostí umístil těsně pod hitem Despacito. Kolem Hoziera se potom vytvořila jakási aura dalšího mainstreamového písničkáře, který svými něžnými melodiemi láme přecitlivělá dívčí srdce. Leckoho to od jeho hudby dopředu odrazuje, ale podle mého názoru naprosto zbytečně. Pražský koncert toho byl důkazem.

Ty rozjezdy mi furt nejdou, pořád nervózně šlapu na plyn nebo shazuju spojku. „Musíte pomalu!“ popadesáté opakuje instruktor. Ano, teď bych potřebovala trochu vyrovnanosti, jakou včera demonstroval Andrew Hozier-Byrne. Odzpíval celý koncert s téměř neměnným výrazem ve tváři, upřímně a bez zbytečného povídání. Klidný jako hroznýš, jak by se řeklo u nás v Rusku, přesný opak svého předskokana, písničkáře Davida Keenana. Plavovlasý Ir hrál na velkém pódiu sám a jaksi nemohl zkrotit vlastní překypující charisma. Struny jeho akustické kytary řezaly horký vzduch vyprodaného Fora a všemožné vokální kudrlinky si říkaly o hutnou hudební podporu, bez níž těžce padaly na bzučící dav. Když ho za doprovodu sedmičlenné kapely vystřídal Hozier, Forum naplnila harmonie všemožných zvuků.

fotogalerii z koncertu hledejte tady

Soubor potěšil bohatým ženským zastoupením a okouzlil vizuálně: sličně učesaný a sladěný do černé doplnil zpěváka houslemi, klávesy, perkusemi, basou a samozřejmě zpěvem. Gospelové vícehlasy a rytmy tvoří neodmyslitelnou část Hozierovy tvorby, která ji sytí zvláštní strohostí a vášní zároveň. Když zazní rozvážná Talk z letošní desky, v duchu si říkám „To je ono! Právě za to ho mám ráda – za ty temné polohy, z nichž mrazí v zádech“. Hned následuje jedna starší – From Eden, a já přemýšlím „Ty jeho chvějivé, životaplné melodie miluju taky“. A když zůstane na pódiu skoro sám a bezchybně, v zářivé pavučině světel odehraje zamilovanou baladu Wasteland, Baby!, zůstanu stát okouzlená jemností vlastní něžnému polibku. Hozier je stejně přesvědčivý, ať oslavuje boj za rovnoprávnost, nebo lásku. A do toho bez sebemenšího úsilí sází košaté kytarové vyhrávky.

Přídavek využívá k tomu, aby představil nejen členy kapely, ale i celý tým, včetně fotografky a osvětlovačů. Jednomu z nich pak na jeho pokyn celé Forum zpívá „Happy Birthday“ a nadšeně tleská, zatímco kudrnatý Ir skromně děkuje za skvělou pražskou premiéru. Ne, není to „další písničkář“, je to talentovaný hudebník a skladatel, kterému nejsou cizí nejrůznější citové a vokální polohy. A Take Me to Church není vyprázdněná radiová hitovka, je to melodická balada s fantastickou emoční hloubkou. Když jsem ji slyšela naživo, nebylo sebemenších pochyb.

Info

Hozier (irl) + David Keenan (irl)
27. 8. 2019 Forum Karlín, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace