Články / Reporty

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez | Články / Reporty | 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu. Výsledek? Soupiska o deseti jménech s různými pohledy na metal smrti, které pojí jen oddanost vůči řemeslu, temnota a surovost.

Jednodenní festival je prostý headlinera – rozmanitý výčet umožňuje, aby si každý zvolil svůj hlavní tahák. Kapelní pestrost s uceleným jádrem se zračí v publiku, kterému vévodí obligátní křiváky a převážně černá trička jak s logy účinkujících, tak žánrových klasik. Člověk snadno splývá mezi legendárními grafikami Sodom, obskurními blackmetalovými motivy i čerstvými vizuály Sněti, které zbyly z posledního turné. Dav protínají i vděčné výjimky: nechybí rozjařená omladina v mikinách Slipknot ani starší ne-metalově vyhlížející bardi. Politický sentiment pořadatelů demonstruje oběšený Lenin nad vstupem do MeetFactory.

Satan vchází jako první. Česká Můra se nedělí se slovenskými Goatcraft pouze o oltář z lidských a zvířecích ostatků, ale také o prasečí krev, která zdobí některé ze členů kapel. Vystoupení Můry navíc doprovází stolek s krabičkami, ze kterých frontman loudí hlukový podklad. Na všudypřítomném lomozu se rozehrává death/doomová vleklost s občasným spády ke stoner/sludgi. Samotné riffy nejsou inspirované stavy po THC, za můzu kapela vděčí spíše konzumaci nahodilých narkotik. Záhrobní vokál drží vše na deathmetalové uzdě a posouvá výrazivo až na hranu obskurnosti: na mysl vytanou Grave Upheaval nebo Irkallian Oracle. Následující Goatcraft se více opírají do rychlosti, která jde ruku v ruce s ortodoxním satanským běsněním. Maniakálnost setu bez problémů zastírá hráčské chyby, Goatcraft v ryzí oddanosti žánru klohní načernalý death metal plný punkových tupaček a zhýralých sól. Vystoupení má okultní auru i sakrální odér kadidla, které se vykuřuje ze dvou lidských lebek.

Innumerable Forms představují první z větších taháků. Americký death/doomový projekt pochází z mysli členů s powerviolencovým hledáčkem. A právě takřka hardcorová verva vnáší do striktně deathmetalového koncertu unikátní kouzlo, zde navíc výsostně umocněné precizním zvukem. Innumerable Forms vystřihují bezchybně vybalancovaný set – na blast beaty a sóla se dostává jen poskrovnu, díky čemuž se každý rychlejší a melodičtější okamžik zarývá. Koncert nesou hutné riffy a většina návštěvníků dostává vrchol festivalu už před osmou večerní.

Faceless Burial kvapně navazují rychlejší a nejtechničtější deathmetalovou podobou akce, relativní čistota se jen trochu míjí se zbytkem pojetí celé soupisky a vystoupení navzdory preciznosti a hutnosti poněkud skomírá. Faceless Burial nepomáhají ani následující Cerebral Rot, kteří tempo překládají zpět do pomalejších rovin a nastolují nejžluklejší vystoupení večera, které se zhruba první polovinu pere s horším zvukem. Vynahrazuje to death metal s goregrindovou fazonou a citem pro zetlelou kytarovou práci, ve které se ozývají staří Carcass i novější a punkovější Undergang.

Se setem dánských Phrenelith se do MeetFactory navrací rychlost, teď ale s absencí technikálií a vyšším důrazem na tradiční skandinávskou ponurost, ve které jdou slyšet největší žánrové klasiky, což bere s povděkem starší osazenstvo. Set představuje vydařený kontrast s následnými Mortiferum, americká čtveřice si totiž klub podrobuje pomalým death metalem s nezemským fluidem – koncert posluchače transformuje do scenérie vyobrazené na poslední desce kapely. Buduje se tu na základech kultovních Incantation Rippikoulu, ovšem zlá, chaotická atmosféra přidává Mortiferum na unikátnosti.

Finální Sněť přebírá zrádné otěže. Poslední kapela může mávat klišé toho nejlepšího na konec, po devítihodinové dekadentní náloži však mohou docházet síly na obou stranách. Obecenstvo se ale na krajany šetří. A Sněť rovněž. Rozehrává se nejenergičtější vystoupení večera, Řád Zdechlin se zapáleným zbytkem kapely hecuje dav k prvnímu kotli. Materiál z Mokvání v okovech nasál z mexického turné novou energii, která hýbe nejen hlavami takřka všech zúčastněných. V půlce navíc vše ozvláštňuje doprovodný vokál Davida Mikkelsena z Phrenelith. Sněť se na vlastní půdě mezi světovými jmény neztrácí, v určitých aspektech se jim vyrovnává, v ostatních kolegy dokonce překonává. Společně s Innumerable Forms vysekávají nejlepší set vůbec.

Poslední minuty festivalu hýří oboustranným vděkem. Rozmanitá distra se ve víru nadšení doprodávají, v disonantních dozvucích a posledních závanech kadidla u trouchnivějícího lana pod vahou Lenina mizí poslední piva. Radost a početná návštěvnost nese příslib, že Tones of Decay není jednorázovou záležitostí. Nová oslava extrémní hudby probíjí mimořádným potenciálem.

Info

Tones of Decay
17. 9. 2022 MeetFactory, Praha

foto © se svolením Tones of Decay

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace