Články / Reporty

Tool: návraty bez nostalgie

Tool: návraty bez nostalgie

Viktor Palák | Články / Reporty | 05.06.2019

Jak je možné, že hudba, kterou Beethoven složil, když byl zcela hluchý, nezřídka rozpláče své posluchače, ptá se Maynard Keenan v biografii A Perfect Union of Contrary Things – a odpovídá: skládal podle matematických vzorců. Protože i umění může být jen souborem kódů, které však zasahují na nejhlubší úrovni.

Vzorce Tool, kteří se do Prahy vrátili po třinácti letech, jsou dekódovatelné vcelku snadno – a jejich nejlichotivějším shrnutím bude, že se kapele podařilo přijít se zvukem, jaký nelze napodobovat, aniž by vás někdo obvinil z čistého plagiátorství. Nejen často připomínané dlouhé čekání na nové album však budilo dílčí obavy, zda není zvuk kapely přece jen trochu zatěžkaný dobovostí. Zda nebude v koncertním návratu přece jen více nostalgie než svěžesti. Obavy to byly liché – a to navzdory tomu, že Tool kázali přesně tak, jak si je fanoušci rádi pamatují a jak o nich sní.

Kombinace vcelku jednoduchého stage designu doplněného o vizuály, jaké jsou nedílnou součástí přitažlivosti kapely, tvořila ideální kulisu strohému, ale vlastně velmi civilnímu vystupování kapely. Ač jsou Tool známí tím, že s publikem napřímo prakticky nekomunikují, není v jejich prezentaci otravná manýra rockových stars, která by nutně devalvovala polohu Tool coby sice průrazných, ale v jádru rozjímavých hudebníků.

Pokud to v hale vypadalo jako na srazu pamětníků minulých vystoupení (ve zkratce: sausage party 30+), samotné dvě hodiny koncertu jakékoliv nostalgii vzdorovaly. Průřezový set nabídl prakticky nekolísající emocionální příval, v něčem až imponující. Působivost koncertu spočívala v neustávající intenzitě, která se ovšem neodvíjí od toho, jak hlasitou pasáž zrovna posloucháte, k jak intenzivnímu headbangingu svádí či jak introspektivní se snaží být. „Quiet intensity“ je spojení, jaké se mi během koncertu – jakkoliv opojně hlasitého – neustále vracelo. Jako když se bavíte s někým, kdo vás nejprve dlouho v ústraní pozoroval, aby vás následně ochromil razancí a přesností svého úsudku. Univerzální – a přece zasahující velmi individuálně.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Maynard Keenan se od let svého dospívání snažil být vždy napřed, mít náskok před očekáváními, nebýt průměrný. Všechno tohle se mu – a samozřejmě celým Tool – daří i v roce 2019. A jak potvrdil pražský koncert, může se to s klidem dít i navzdory tomu, že jejich vzorce už máme do detailu nastudované. Jediná proměnná, která mi vrtá hlavou, je zařazení bubenického sóla. Na humor, který nebyl Tool nikdy cizí, to bohužel nevypadalo. Naštěstí ale netrvalo dlouho a člověk se mohl po tomhle vytržení znovu ponořit do očistného proudu, který neztrácí na síle.

P.S. O tom, že se na koncertě až na jednu výjimku nesmělo natáčet a fotit, se dočtete ve všech ostatních reportech. Zde pouze konstatování, že pohled na halu bez jediného světélkujícího displeje byl stejný, jako když se ulice před blokovým čištěním zbaví aut. Tedy osvěžující a hezký.

Info

Tool (us)
4. 6. 2019 O2 Arena, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.