Články / Reporty

Tool: návraty bez nostalgie

Tool: návraty bez nostalgie

Viktor Palák | Články / Reporty | 05.06.2019

Jak je možné, že hudba, kterou Beethoven složil, když byl zcela hluchý, nezřídka rozpláče své posluchače, ptá se Maynard Keenan v biografii A Perfect Union of Contrary Things – a odpovídá: skládal podle matematických vzorců. Protože i umění může být jen souborem kódů, které však zasahují na nejhlubší úrovni.

Vzorce Tool, kteří se do Prahy vrátili po třinácti letech, jsou dekódovatelné vcelku snadno – a jejich nejlichotivějším shrnutím bude, že se kapele podařilo přijít se zvukem, jaký nelze napodobovat, aniž by vás někdo obvinil z čistého plagiátorství. Nejen často připomínané dlouhé čekání na nové album však budilo dílčí obavy, zda není zvuk kapely přece jen trochu zatěžkaný dobovostí. Zda nebude v koncertním návratu přece jen více nostalgie než svěžesti. Obavy to byly liché – a to navzdory tomu, že Tool kázali přesně tak, jak si je fanoušci rádi pamatují a jak o nich sní.

Kombinace vcelku jednoduchého stage designu doplněného o vizuály, jaké jsou nedílnou součástí přitažlivosti kapely, tvořila ideální kulisu strohému, ale vlastně velmi civilnímu vystupování kapely. Ač jsou Tool známí tím, že s publikem napřímo prakticky nekomunikují, není v jejich prezentaci otravná manýra rockových stars, která by nutně devalvovala polohu Tool coby sice průrazných, ale v jádru rozjímavých hudebníků.

Pokud to v hale vypadalo jako na srazu pamětníků minulých vystoupení (ve zkratce: sausage party 30+), samotné dvě hodiny koncertu jakékoliv nostalgii vzdorovaly. Průřezový set nabídl prakticky nekolísající emocionální příval, v něčem až imponující. Působivost koncertu spočívala v neustávající intenzitě, která se ovšem neodvíjí od toho, jak hlasitou pasáž zrovna posloucháte, k jak intenzivnímu headbangingu svádí či jak introspektivní se snaží být. „Quiet intensity“ je spojení, jaké se mi během koncertu – jakkoliv opojně hlasitého – neustále vracelo. Jako když se bavíte s někým, kdo vás nejprve dlouho v ústraní pozoroval, aby vás následně ochromil razancí a přesností svého úsudku. Univerzální – a přece zasahující velmi individuálně.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Maynard Keenan se od let svého dospívání snažil být vždy napřed, mít náskok před očekáváními, nebýt průměrný. Všechno tohle se mu – a samozřejmě celým Tool – daří i v roce 2019. A jak potvrdil pražský koncert, může se to s klidem dít i navzdory tomu, že jejich vzorce už máme do detailu nastudované. Jediná proměnná, která mi vrtá hlavou, je zařazení bubenického sóla. Na humor, který nebyl Tool nikdy cizí, to bohužel nevypadalo. Naštěstí ale netrvalo dlouho a člověk se mohl po tomhle vytržení znovu ponořit do očistného proudu, který neztrácí na síle.

P.S. O tom, že se na koncertě až na jednu výjimku nesmělo natáčet a fotit, se dočtete ve všech ostatních reportech. Zde pouze konstatování, že pohled na halu bez jediného světélkujícího displeje byl stejný, jako když se ulice před blokovým čištěním zbaví aut. Tedy osvěžující a hezký.

Info

Tool (us)
4. 6. 2019 O2 Arena, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace