Jakub Koumar | Články / Sloupky/Blogy | 25.10.2014
Rok co rok se snaží festival představit novinky obohacující dosavadní program. Jelikož je ale úhrnem bohatý, není možné přicházet s novými nápady donekonečna nebo každý rok. Letos jsou hlavní novinkou dvě nové soutěžní kategorie filmů. V Ji.hlavě je pořád co dělat a jen sotva se vám povede ochutnat úplně všechno, takže není třeba malé krůčky pořadatelům vyčítat. Důležitou novinkou je spolupráce se serverem dafilms.com, na němž můžete po dobu festivalu zdarma sledovat pár festivalových filmů. Jestli chcete své MFDF doma, už datlujte do adresového řádku.
Druhý den festivalu odstartoval první nálož filmů. Jedním z prvních byl Poslední rok ve 114 minutách Daniela Nicolae Djama o postupném zakončování života jednaosmdesátileté ženy. Přestože umírání bylo v poslední době v kinematografii celkem odtabuizováno, rumunský dokument je v lecčems nový. Jednak se zaměřuje přímo na etapu stáří a přirozeného odchodu, jednak není výpovědí člověka. Je faktem. Nafilmovanou realitou, se kterou má mnoho z nás zkušenost, ale stejně o ní nemluví. Jaké je to trávit nekonečné chvíle s člověkem čekajícím na spásu smrti. Film se nesnaží pátrat po tom, co cítí. Jeho pocity vyplouvají napovrch samy, dušené nekonečným tikotem hodin, bodajícím do kůže jako vpichy jehlou. Kinem se šíří chlad a smutek zamotaný v příběhu o tom, že bychom se neměli bát smrti, ale umírání. Za zmínku stojí odvážný tah dramaturga - zařadit projekci jako jednu z prvních, a to rovnou na desátou dopolední. Pocity úzkosti a beznaděje nepotlačil ani výběr následujícího filmu – lotyšského Komínu o bezprostřednosti dětského světa.
Na loňskou projekci instruktážních filmů bezpečnostních složek z dob totality pod vedením undergroundového guru Čuňase nenápadně navázala projekce v divadle DIOD – Arzenál: Jak se chovat. Plánovaný pořad České televize na motivy knihy Lucie Česálkové v překvapivě odvážné a moderní výtvarné koncepci sjednocuje produkty Krátkého filmu do konkrétního kontextu. Živý a mladý přístup si zaslouží pochvalu a vypadá to, že na ukázky „totalitních návodů na ideální život“ se můžeme příští rok těšit, přestože se dá namítnout, že jde pouze o převlékání starých figurín do moderních šatů.
V nejmenším z promítacích sálů, v Edisonovi, odstartovala první část kategorie experimentálních filmů Fascinace. Letitý kolorit zmatených návštěvníků houfně opouštějících sál byl vykoupen zejména dvěma pracemi. Ginza v pruzích režiséra Richarda Tuohyho představila úžasnou vizuální podívanou a ukázala možnosti barevného ručního vyvolávání, umožňující odlišně pracovat s vybranými částmi obrazu. Jinak řečeno chromaflex.
Další z výrazných experimentálních počinů Dark Matter zhlédl ve světové premiéře i sám autor Karel Doing. Niterný film o skládání obrazu o svém otci působil spíše jako symbolika neudržitelnosti našich vzpomínek. Bezpočet barevných variací biologicky poškozeného celuloidového pásu gradoval a přeléval se společně s podmanivou a nestálou hudbou. Fascinace už v prvním bloku dokázala opět přinést odzbrojující vizuální zážitek.
18. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava
23. – 28. 10. 2014, Jihlava
www.dokument-festival.cz
Michal Pařízek 19.04.2024
Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…
Michal Pařízek 05.04.2024
O Liv.e více v dubnovém Full Moonu, ten text vůbec nebyl v plánu, ale prostě musel ven. Ona sama říká, že když nahrávala loňské album Girl in the Half Pearl,…
Zuzana Valešová 30.03.2024
Zatiaľčo minulý rok pôsobila Žižkovská noc ako taký “kočkopes”, tento rok nastúpila v plnej sile s jasnou správou, myšlienkou a víziou mne viac než sympatickou.
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.