Jakub Hudák | Články / Recenze | 08.05.2013
Nové album Kurta Vilea je trefnou slovní hříčkou: deska se skutečně nejlépe poslouchá jako pozadí k lehce omámené procházce pod nově vysvitnuvším sluncem. Kurt Vile sám je taková anomálie hudebního světa, která by po rozumné úvaze zřejmě neměla být tak úspěšná, jak je. Zvukově totiž působí jako Townes Van Zandt napojený na různé delaye, phasery a reverby, podpořený kapelou v zádech, což nezní zrovna jako recept na slávu.
Taky že Vile (v porovnání s někdejšími folkaři, kteří už po dvacítce vlastnili ranče) působí celkem skromně, když říká, že chce hlavně vydělávat dost na to, aby jeho žena nemusela pracovat a mohla se doma starat o děti. Role otce rodiny na novém albu, postaveném hlavně na textech, nabývá, v porovnání se staršími písněmi například z Childish Prodigy, mnohem větších rozměrů. Větší prostor dostává i ironie a drobné posměšky (Was All Talk) – je pravda, že humor a nadsázka mi u starších desek spíše unikaly. Snad jediný rozdíl mezi Vilem a prorokem s divokým pohledem v očích je v nárocích na posluchače. Vile sice také často sklouzává k všeobjímajícím pravdám o životě, smrti a povinnostech pravého muže (Too Hard), ale dělá to, aniž by po nás vyžadoval pozornost anebo důvěru, takže působí jako tiše mumlající guru.
Vím, že o pozorovacím talentu se většinou mluví u básníků, ale texty na Walkin on a Pretty Daze mají charakter deníkových pozorování, intimně vyprávěných do mikrofonu. Projevuje se to i na délce skladeb. Střídají se tu klasické tříminutovky a sedmi- až desetiminutové kytarové symfonie, dynamiku alba podporují taky variace mezi zkresleným a akustickým zvukem anebo mezi tvrdšími rockovými riffy a folkařským vybrnkáváním.
Po instrumentální stránce velmi dobře maskuje komplexnost, jako by Vileovu veřejnou image uvolněného samotáře nemělo narušit žádné puntičkářství. Na každou dobu i mezidobu něco zazní (nejlépe v několika vrstvách), což vytváří roztříštěný dojem. Vše má ale své místo, hudba je frázovaná podle vokálů (vítaný syndrom folkových inspirací) a některé riffy nenápadně využívají malou bluesovou pomlku. Zpěv se vrací ve znatelných ozvěnách, vytvářející tak dojem prostoru; vrací se i některé dřívější melodie ze starších alb. Vile se nebojí recyklovat nápady a občas si to dá i do názvu písničky, jako například v Classic Rock in Spring/Freeway In Mind z desky Constant Hitmaker.
V poslední a nejdelší písni desky (Goldtone) zřejmě popisuje svůj tvůrčí proces, když zpívá o tom, jak ostatní už spí a on pořád hledá v hlubinách své duše onen zlatý tón. Zároveň vyvrací, že by užíval drogy, což mu nikdo nevěří. Ale možná by měl. Walkin on a Pretty Daze totiž dokazuje hlavně to, že Kurt Vile je zodpovědný táta od rodiny, který bokem dělá dost dobrou hudbu.
Kurt Vile – Walkin on a Pretty Daze (Matador, 2013)
www.kurtvile.com
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.