Články / Reporty

Toy Story (Sect & co.)

Toy Story (Sect & co.)

waghiss666 | Články / Reporty | 15.11.2018

Když loni přijeli radikální zmrdi Racetraitor rozdupat brněnské Vegalité a svezli s sebou XVX čtyřicátníky, šuškalo se hlasitě o koncertní události roku, zrovna se rozběhly předobjednávky na No Cure for Death. Čím víc jsem tuhle druhou desku Sect točil, tím spíš jsem smutnil, že mě tahle sešlost minula, a záviděl Brnu, jaký to pohostili zázrak. Protnout na mapě Earth Crisis, Catharsis, Day of Suffering, Burning Love a Fall Out Boy je logistický oříšek, co se v Evropě jen tak nezopakuje, alespoň ne ve světě, kde se poslední šance chytají za pačesy. A pak klidně ještě jednou.

Zhořklá ironie vede naposledy do Thereminu, než ho developeři pohřbí pod novými byty, školkou a reštykama za devadesát miliard, dnes ještě tu bude dávno po policejní hodině lomozit angažovaný hardcore. Smrdí tady devadesátky, zase jednou nejmladší v klubu. Pushteek už roztahuje křídla za stolkem, z brněnské krabice vyčnívá ochmataný první sedmipalec The Locust a Andy Hurley se Scottem Crousem vyrazili po stopách žižkovského kafe. Hemží se to trikama Cursed, sám si na prsou hřeju kozla, co mi ho neznámej otrava celý večer bude chtít svlíkat.

Večer otevírají ClearXcut, prý první turné, říká slečna s mikrofonem a druhá ji přeřvává: „Each meal comes at a price/ Each bite a mockery of life.“ Střídají se po verších a že toho nakecaj a navřískaj, jedna skáče a druhá tančí, jsou dvojhlasem pro ty, co už nepromluví, v zádech solidní kapelu na pomezí špíny a melodického hardcoru, kterému se i nejzaprášenější distra vyhnou obloukem. Méďové z Hopes se v oslabení o jednu kytaru rvou se zvukem, krev rozproudí výrostek Láča, co se nebojí kotrmelců do davu, vypičovat vlastní homies ani burcovat k pozitivitě, vynutit si salvy potlesku a tancovat jak Travolta v rytmu 2stepu. „Nechci tu žádný svý kámoše vidět jen tak postávat, je to jasný? Tohle je poslední koncert v Thereminu!” Klasický rozdupávači pódií? Pro vás možná blbost, ale kdybyste slyšeli první dvě EPčka… Jestli jsou Hopes blbost, tak ale svinsky zábavná. Deska v únoru, jestli ne dřív, popojedem.

Vlajku labelu Pushteek chytá do medvědích tlap Ivan, který to dneska celý spískal, když začal turné s Hopes těsně před koncem turné Sect. Nová deska Flowers for Whores zraje jako jablečný mošt a sama kapela, co nejednomu z nás naservírovala specificky houpavý metalcore, je pořád v životní formě a nikdy nezestárne, ať už se její členové střídají za nástrojema nebo u výchovy dětí, tenhle puget pořád smrdí potem a pořád maká jako nasranej býk v ringu plném vyvoněných toreadorů. Hymny ranku Head in the Clouds doplňuje chystaná Srpen – krok do neznáma, krok ke zběsilosti. Jiskra inspirace, benzín do plamenů šlehajících z devadesátek výš a výš a takhle hrnou všechny nový songy. V březnu se bude vzpomínat při setu Misery Signals ve Futuru, kšilt do čela, hlavu vztyčenou, škleb v koutku uřvaný držky. K tomuhle stárnu, pro tyhle šediny přeskočím dětství i pubertu, už nikdy se na hladko neoholím, už vždycky budu namísto povídaček věřit.

Prokecal jsem set Gust a stáhl Chrise Colohana s sebou, nechal mě nakouknout a vkročit mnohem hloub a mnohem blíž, z tohodle povídání se hodlám vzpamatovávat roky. Ahankára zmačkaná v koši. V první lajně se rozevřely lokty, stěna hluku postavená z Boss HM-2 posílá vědomí do jiných, temnějších sfér. Zaujmu ásanu křížem, a jakkoliv se často snažím setrvat ve výchozí pozici Věže, v oblacích výbuchu a rozdupaného prachu se slunce nezdraví. Mám slabost pro neposedy, které každá rána do činelů zvedá z bubenické stoličky, ať už vyprodávají haly se sebepopovější kapelou. Basák Steve maskuje zlomenou nohu a v jeden moment bourá uječence v první řadě. Sype se z obou desek rovnoměrně, nasekaný setlist nebere rukojmí. Když dojde na klipovku Day for Night a zpomalení Reality’s Wake, beru si, co mi patří, křičíme unisono hořký verdikt nad sebou samými. A přestože ne každý znal Ondru Fišera, z refrénu poslední Sinking běhá mráz po zlámaných zádech. Chápejte, já jsem ta generace, co má furt nejblíž k Fall Out Boy, setkání s Earth Crisis proběhlo v době, kdy už nu-metal nebyl cool, radši než Burning Love jsem měl vždycky Doomriders. A Cursed jsem zaslechl, ale až dneska fakt slyšel, to se častěji dovídám, jak Chrise všichni milujou, až teď chápu proč. „Tyvole, to bylo tak kurevsky nejlepší!” podtrhne to můj nejoblíbenější zkérovaný fotograf bezprostředně po utichnutí nasypaných masáží, když stírá pot z objektivu a klepe se euforií z hluku. Taky nepije, mám pro něj pochopení. Všechen ten nasranej nihilismus a rezignace a pičung řvaný z plných plic zároveň znamená, že nám tenhle svět v prdeli není fuk. Nenávidím termín superkapela a v případě Sect (feat. ex-members of Shut the Fuck Up) se nic nemění. Spolu s Algiers byl tohle koncert roku, a možná několika.

„Těším se, až příště budeme koukat na Toy Story, dáme si takový maratón. Ale na trojku koukat nebudeme. Trojka je moc moc smutná.” Na viděnou.

Info

Sect (us) + Gust (se) + ClearXcut (de) + Hopes + Flowers for Whores
9. 11. 2018 Theremin, Praha

foto: martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.