Jakub Šíma | Články / Seriály | 02.07.2020
Jean Dawson je dítě internetu. Není tak náhoda, že první jméno, které se mi při jeho poslechu vybavilo, bylo Brockhampton. Boyband, jehož členové se potkali na diskuzním fóru příznivců Kanye Westa a kteří, stejně jako Dawson, nezapadají do jasných žánrových škatulek. Právě nadžánrovost, nezařaditelnost a cit pro osobní a generační výpověď je to, co dělá z Dawsona jednoho z nejzajímavějších nastupujících hudebníků. Ostatně komentáře pod jeho písněmi na YouTube se předhánějí v tom, kdo úderněji vyjádří, že z třiadvacetiletého umělce bude jednou hvězda.
Jean Dawson vyrůstal v chudé rodině, která žila střídavě u jižní hranice Kalifornie a severní hranice Mexika. Jako student dlouhé roky přejížděl každý den přes čáru, aby se dostal do školy na americké straně. Jednalo se o formativní zkušenost pro studenta hispánského a afroamerického původu, který žije na obou stranách zároveň a je vystaven permanentním kontrolám.
Druhou a ještě podstatnější součástí dospívání byl internet. Mladý Dawson neměl peníze na nákup originálních nosičů a většinu času proseděl před počítačem, kde si na službách jako Napster nebo LimeWire stahoval množství hudby celého žánrového spektra, které do sebe nasával jako houba. Když mluví o důležitých albech, tak vedle sebe zmiňuje tak zásadně odlišná jména jako britskou shoegazeovou kapelu Thompson Twins a chopped and screwed rappera Mikea Jonese. V jednom rozhovoru mimo jiné mluví o tom, jak se ho kamarád, kterého vnímal jako mentora, po poslechu jeho prvního indierockového songu zeptal, proč se snaží znít jako parta bílých kluků. „There is no fucking white kid culture, black kid culture. That dividing line that people are trying to put up is super harmful and people don't understand that shit stops growth on every level.“ Ostatně jeho dosud jediné EP Bad Sports je přehlídkou písní vzdorujících kategoriím, které ale jen těžko dostanete z hlavy. K tomu připočtěte vizuální talent, který se promítá do jeho videoklipů, a nezbývá než se připojit k nadšeným fans.
Píseň Clear Bones shrnuje vše řečené a může tak sloužit jako ideální odrazový můstek do jeho tvorby. Jedná se o zasněnou baladu o smrti a konečnosti, v níž najdete jemné kytarové tóny stejně jako pasáž, kdy Dawson zní jako nekompromisní rapper Denzel Curry. V souboji mezi roztěkaností a eklektičností stojí přitom na druhé straně a vše do sebe zapadá s až nečekanou lehkostí. Je to píseň „pro děti“, jak sám říká, pro ty, kteří jsou díky internetu všude, a zároveň nikam nepatří. Děti bez pejorativního nádechu, pro které jsou žánry – stejně jako rasové rozdíly – přežitou hranicí.
Jean Dawson (us)
web umělce
redakce 05.02.2023
Na desce Morytáty a romance se podílelo celkově osmnáct hudebníků, ale vyhlédnout z okna jsme nechali jen principála.
redakce 03.02.2023
Austin, Texas. Psychedelie. The Black Angels. A protokol v podání frontmana. A koncert už za pár dní.
Michal Pařízek 31.01.2023
Na památku Toma Verlaina odemykáme text, který vyšel k desce Television – Marquee Moon ve Full Moonu #130.
redakce 30.01.2023
Okolo corového základu kapela mísí prvky post-rocku, math-rocku, midwest ema a dalších stylů, zabalených ale do vcelku měkčího zvuku a citlivého projevu.
redakce 29.01.2023
Stejně jako v loňském roce, i letos vybíráme to nejlepší z celoroční úrody a nabízíme je k počtení i online.
Karel Veselý 29.01.2023
Slovo „rapture“ má v americké angličtině výraznou náboženskou spojitost. U amerických fundamentalistů označuje poslední vzkříšení, které nastane, až se Kristus vrátí na zem.
Jakub Zbořil 28.01.2023
Reporty z turné jsou jedním z oblíbených žánrů, který v posledních letech téměř zcela vymizel. Velmi se povedl veselské trojici Billow, ze šňůry po Japonsku.
Maria Pyatkina 26.01.2023
Čiperná a usměvavá Ann Van den Broek nám po představení prozradila, že šlo o napodobování jejího dlouholetého kamaráda Toma Barmana – frontmana kapel Deus a Taxi Wars.
Aneta Kohoutová 25.01.2023
S Irenou a Vojtou Havlovými se potkáváme v čajovně v den oslavy Vojtových šedesátin. Je horké květnové odpoledne, když se ve dveřích objeví dvojice s obrovskými hudebními nástroji na zádech...
František Formánek 24.01.2023
Popsat v krátkosti Michala Nanoru není snadné, tak to vezmu osobně... Rozhovor.