Články / Reporty

Trans nestandardních stupnic, houslí, techno (Kutu)

Trans nestandardních stupnic, houslí, techno (Kutu)

Václav Valtr | Články / Reporty | 06.10.2022

Etiopská hudba je pro běžného posluchače stále na periferii dění. Fajnšmekři možná znají svébytný a kouzelný etiopský jazz (někdy označovaný jako „ethio-jazz“) a jeho legendy, jako jsou Mulatu Astatke či Getatchew Mekurya. Specifické etiopské stupnice se již od sedmdesátých let začaly míchat s jazzovými postupy a nástroji a fenomén, který si poslední desetiletí získal věrné příznivce i napodobitele, byl na světě. Etiopie se však hudebně vyvíjí a krom pozoruhodných elektronických experimentů spjatých se jmény Ethiopian Records či Mikael Seifu je zde především nezkrotná vlna pop music. Před lety k této scéně přitáhl pozornost i Bill Laswell, který produkoval album slavné etiopské zpěvačce Gigi a také produkčně vedl album více rockově orientované kapely Jano. Dvě členky této skupiny, Hewan Gebrewold a Haleluya Tekletsadik, navštívily Prahu se zbrusu novým projektem nazvaným Kutu, který pestrost etiopské hudby předvádí ve zcela jiné podobě.

Kutu je projekt francouzského jazzového houslisty Théa Ceccaldiho a zmíněných zpěvaček. Tato dravá kapela se ubírá jinou cestou nežli ethio-jazzové projekty či čistě elektronické experimenty. Nabízí totiž unikátní směs tradičních motivů z Etiopie či Somálska, umně zakomponovaných elektronických prvků, rafinované rytmiky a houslových partů oscilujících mezi dlouhými meditativními plochami a extatickým šílenstvím.

Šestičlenná skupina hned po nástupu na pódium Paláce Akropolis kypěla nadšením a vehementně se jala publikum rozhýbávat, dokonce roztleskávat. U spousty kapel by to působilo nuceně, ovšem Kutu od úvodních tklivých tónů houslí po poslední energický výbuch překypovali jednou zásadní výhodou: sršelo z nich nadšení a radost nové formace, která má co nabídnout a své hudbě bezmezně věří. A tak si díky bezprostřednosti koncert užívalo nejen záhy roztancované obecenstvo, ale především sami muzikanti s upřímnými díky vstřebávající nadšení z hlediště.

Centrální trojice na sebe strhává nejvíc pozornosti. Zpěvačky zaujmou líbeznou barvou hlasu i suverénním projevem, Ceccaldi přináší do produkce Kutu nečekaný element. Ať již smyčcem, nebo pizzicatem, ať s efektem nebo bez, jeho mistrná hra se dokáže svézt na energické taneční vlně a podpořit probíhající šílenství, ale stejně dobře dokáže ukonejšit.

Kutu ale nejsou jen o zpěvu a houslích a krom senzační klávesistky Akemi Fujimori a baskytaristy Valentina Ceccaldiho je třeba vyzdvihnout fenomenálního bubeníka Cyrila Atefa. Íránsko-francouzský matador má na kontě nejednu zajímavou spolupráci (za všechny jmenujme alespoň Salifa Keitu či Winstona McAnuffa) a jeho provedení komplikované rytmiky, která je tvorbě Kutu vlastní, bylo radost poslouchat. Časté změny rytmů, energičnost a nápaditost jsou jeho hlavními proprietami.

Ačkoliv se nepoučenému publiku mohlo prvních pár minut zdát, že dostanou standardní porci world music, opak byl pravdou. Kutu jsou příliš svébytní, aby byli snadno zařaditelní. Ani fakt, že jejich kořeny jdou hluboko do etiopské tradice, je nijak neomezuje a v úrodné hudební matérii se svazují s kořeny dalšími, ostatně místy se některé skladby překlápěly až do techna.

Ať již šlo o skladby jako Dantada, která je inspirovaná somálskou kulturou, hitovku Baamet Beal či dubem nasáklý závěr Yamabra – ve všech polohách Kutu nabídli entuziastickou smršť plnou neočekávané krásy. Jejich debutové album Guramayle, které na koncertu představili, stojí za poslech samo o sobě, ale živé vystoupení dalo jejich tvorbě nový rozměr. Potvrdilo totiž, že skupina překypuje jak energií, tak nápady.

Info

Kutu (fr/et)
5. 10. 2022 Palác Akropolis, Praha

foto © Ivan Kiša Menčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Stop Putinovi a sláva Ukrajine (Dakhabrakha)

Ema Klubisová 03.12.2022

Svet nečakanej hudby, ktorý reflektuje základné elementy duše. Sú svieži, vizionárski a hraví.

Monkey Week 2022: Kousek srdce

Michal Pařízek 28.11.2022

Jeho zvědavost je upřímná a nenucená, v tu chvíli ještě netuším, že podobně milých lidí potkám spoustu. Jsem tu sotva hodinu a už se chci stěhovat...

Bonobo a jeho zlatý rez

Matej Kráľ 28.11.2022

Bonobo vyrátal zlatý rez klubového a kapelového zvuku. Vzišla z toho skvelá párty.

Alternativa 2022: Nové pohledy, staré základy

Jan Starý 27.11.2022

Alternativa vyniká přehledem o kontinentální scéně a dokáže nabízet jiné pohledy na starší přístupy. Ještě víc než loni ale chyběli mladí hudebníci a elektronika.

Možno sa už neuvídime (Injury Reserve)

Jonáš Sudakov 26.11.2022

Zamyslenejšie a atmosferickejšie pasáže predchádzajúcich päťdesiatich minút nahradili moshpity a skandovanie. Dôstojná rozlúčka s Injury Reserve.

Citový vyděrač Nils Frahm

Lukáš Grygar 25.11.2022

Podezřelý: Frahm, Nils, ročník 1982, státní příslušnost německá, žánrová „contemporary classical“. Už máte dostatek indicií?

Stále svěží šumperské blues (Blues Alive 2022)

Jiří V. Matýsek 21.11.2022

Letošek jako by startoval novou éru, uvolnění po covidové pauze bylo znatelné. Pokud byl jubilejní ročník prodchnut obavami o budoucnost, vyprodáním letoška byly rozptýleny.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace