Články / Reporty

Tranz a husí kůže s Bosnian Rainbows za zdmi smíchovského pivovaru

Tranz a husí kůže s Bosnian Rainbows za zdmi smíchovského pivovaru

Vojta Chmelík | Články / Reporty | 15.09.2013

Člověka při jízdě metrem občas potká nějaké to překvapení. Já se jednoho dočkal, když jsem si v pravém dolním rohu plakátu na festival Smíchov Open Air všiml malým písmem napsaného „Bosnian Rainbows (USA)“. Přemohl jsem se a nevyskočil radostí. Tuhle kapelu jsem toužil vidět, bohužel nikde v okolí nehrála (krom festivalu v Berlíně za 100 EUR), u nás samostatný koncert neplánovala (a to bych za ně bez váhání zaplatil třeba osm stovek), takže jsem se smiřoval s tím, že je minimálně letos nejspíš neuvidím. A teď tohle...

Nejsem fanda piva Staropramen (ba naopak), taktéž se nepočítám mezi příznivce prezentovaných headlinerů festivalu jako Vypsaná fixa, Xindl X nebo Mandrage. Plán tedy byl přijít a mrknout na A Banquet, které mám docela rád a už jsem je nějaký čas neviděl hrát, pak rovnou na Bosenské duhy, a pokud se to nebude krýt, stihnout ještě Transglobal Underground na druhé stagi. Bohužel ne vždy se vše podaří a já předešlou noc protáhl do rána, když jsem v jednom žižkovském baru potkal právě kluky z A Banquet a zaspal do pozdního odpoledne. (A zmeškal je.)

Od vstupní brány pod pódium dobíhám přesně ve chvíli, kdy znějí první tóny otvíráku Eli. A od prvního momentu, kdy začíná zpěv, který střídají kytarové experimenty s obráceným delayem, dostávám lehké mrazení do zad a je mi jasné, že tohle bude hodně velký zážitek. Celá čtyřka hudebníků je na poměrně prostorném pódiu rozestavena nezvykle blízko k sobě a působí zvláštním dojmem semknutosti (z vyjádření členů patrné, že více než jako kapela se cítí jako rodina). Omar Rodríguez-López má štěstí na frontmany, ze kterých se těžko spouští oči. Stejně jako v případě Cedrica Bixlera-Zavaly z The Mars Volta, který působil temnějším dojmem, charisma srší i z okouzlující a extatické Teri Gender Bender, která se noří do každé písně, doprovází ji až afektovaným tancem s bosýma nohama a každý potlesk odměňuje upřímným úsměvem a španělským poděkováním. Omar je kapitola sama pro sebe, 1. září oslavil 37. narozeniny, ale vypadá na pětadvacet a při koncertě paří skoro jako při raných vystoupeních Mars Volta, jejichž další přítomný ex-člen Deantoni Parks stíhá najednou obsluhovat bicí i klávesy.

Řazení písní víceméně odpovídá desce, s každou další se účinkující dostávají čím dál hlouběji do tranzu, Omar a Teri především. Moje husí kůže narůstá. A když přijdou na řadu písně I Cry for You (opravdu při refrénu ukázala Teri na mě?) a Turtle Neck, dokonce mi zvlhnou oči. Čtyřicet minut vyhrazených pro set je však brzy u konce, a tak se pár věcí z desky nedočkáme. Muchas gracias, buenas noches, bohužel bez přídavků. Ještě chvíli stojím beze slov a bez hnutí. Transglobal Underground vynechávám. Litujte, kdo jste tohle neviděli.

Info

Bosnian Rainbows (usa)
7. 9. 2013, Smíchov Open Air

foto © Dana Yavin

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace