Články / Reporty

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

Trápení kokainové kočičky (Tess Parks)

Jakub Peřina | Články / Reporty | 15.04.2019

Koncert Tess Parks nenabídl zrovna moc argumentů, proč tuhle slečnu raději neposlouchat doma. Nabídl ale jednu neodbytnou otázku. Co všechno musíte udělat, abyste naživo zněli hůř než na desce?

1. Za své hrdiny si zvolte zvukově nedostižné vzory typu Galaxie 500 či Mazzy Star. Budete mít takřka neochvějnou jistotu, že i ve svých nejsilnějších chvílích budete pořád znít jako jejich lepší béčko ze singlu.

2. Věnujte veškerou energii práci ve studiu. Nahrávejte všechno stokrát dokola, než najdete ten nejlepší zvuk. Pomůže vám zkamarádit se s někým, kdo je podobně pedantsky obsesivní. Anton Newcombe z Brian Jonestown Massacre je skvělá volba.

3. Pokud vám to zní jako nesplnitelné přání, nezoufejte. Tihle egomaniaci jsou tím dosažitelnější, čím jsou starší. Zrovna u Newcomba stačí málo. Najděte si ho v Berlíně, až bude dělat dje v nějakém rock’n’rollovém klubu v Kreuzbergu, a řekněte mu, že ho k smrti adorujete. Sice vás pak bude ve studiu nutit, ať děláte všechno přesně tak, jako jeho kapela posledních dvacet let, ale to přežijete.

4. Neberte ho na turné, stejně by nejel. Na místo toho se obklopte studiovými muzikanty, se kterými pak posluchači budou mít problém poznat, jestli ještě zkoušíte, nebo už začal koncert. Tak důkladní a poctiví kluci to budou.

5. Vykašlete se na jakoukoliv vizuální stránku své show. Co na tom, že u všech kapel, ze kterých vycházíte, nešlo jen o to, co hrajete, ale i jak to umíte prodat. Nedopusťte, abyste působili jakkoliv zapamatovatelně. Pokud si pořád nejste úplně jistí, co se po vás chce, podívejte se na YouTube, třeba na záznam vystoupení Mazzy Star u Joolse Hollanda z roku 1994. Ano, přesně tohle.

6. Většina českých kapel vašeho žánru má problém s tím, kdy ukončit písníčku. Mají takovou radost z hraní, že jí raději natáhnou až do umrtvení. Vy máte štěstí, nejste Češi. Ale nebojte, taky můžete mít každou písničku dvakrát delší, než by si zasloužila. Co na desce působí omamným hypnotizujícím dojmem, bude naživo (při důkladném plnění předešlých bodů) omamně otravné.

7. Ve městě, kde momentálně hrajete, nesmíte hrát poprvé. Ideální bude, pokud tam zahrajete už tak o čtyři roky dříve, kdy vás ještě nikdo neznal. Pokud navíc zahrajete sami, bez kapely a v bytě pro pár fajnšmekrů, máte takřka jistotu, že se tomu další vystoupení nevyrovná, ani kdybyste se postavili na hlavu.

8. Něco speciálního ale vymyslet musíte. Co takhle vzít si růže a pokusit se je strčit do mikrofonu? Možná že kdybyste to dělali celý koncert namísto zpívání... Ne, špatný nápad, mikrofon se vzpouzí a nejde to.

9. Pořád si ale myslíte, že vaše písně jsou transformační zážitek a je to třeba něčím vypíchnout. Přemýšlíte. Záměrem koncertu přece není jen se pohupovat a poslouchat, smyslem je vroucí setkání, svobodné prožití třeba i silných niterných emocí, inspirace pro duchovní růst a sdílená radost, láska a pohoda! Vezměte růže a mezi písněmi řekněte: „Nechám tuhle růži putovat po sále a chci, abyste se jí každý dotknul, vytvoříme tak skvělou energii!“

10. A máte vyhráno! Už nejste jen trochu nudná kapela, kterou je lepší poslouchat doma. Už jste skutečně otravná záležitost, před kterou je lepší utéct ven na cigáro a zbytek koncertu poslouchat z uklidňujících dálek na baru.

Info

Tess Parks (ca)
12. 4. 2019 Kasárna Karlín, Praha

foto © Martina Věrčáková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

House (není) pro starý? (Ross from Friends)

redakce 18.05.2019

Outsider house plný drobných glitchů a neuhlazených samplů držel pevné tempo, zaťatý groove a hra s intenzitou ve skladbě Project Cybersyn...

Vražedné tempo (Anifilm 2019)

redakce 15.05.2019

Kino Světozor má pořád stejně specifické aroma, květnové počasí v Třeboni je pořád stejně matoucí a řada u asijského okýnka je pořád stejně dlouhá?

Donaufestival 2019: Co bylo nejvíc

redakce 09.05.2019

Donaufestival je pravidelně sázkou na kvalitní dramaturgii zasazenou do kulis historického rakouského městečka Kremže. Co bylo letos tím nejlepším? Nejen koncerty...

Tradice a progres, ruku v ruce (GoGo Penguin)

redakce 02.05.2019

Mrštné pianové kudrlinky v hravém songu Window přehazovaly otěže z jednoho nástroje na druhý, až se rozeběhly každý jinou cestou, stále však dokonale sehrané.

Pryč s hranicemi (Coilguns, Wrong, Or)

redakce 28.04.2019

Vlasatí řízci, těžkotonážní riffy a skučivá sóla, Wrong vrátili koncert do zajetých kolejí headbangingu a poga s jasným rozdělením pozic.

Pastelové barvy krve Goblin

redakce 17.04.2019

Pastelové barvy, jemná klišé, ostré nože, cákance krve a béčkové, rudomodré mysteriózno. Claudio Simonetti a jeho Goblin.

Moravské lidovky? Jedině s americkým přízvukem. (Dálava)

redakce 12.04.2019

Zcela zásadní byly nápadité instrumentace charakterizované elektrickou či akustickou kytarou Arama Bajakiana (John Zorn, Lou Reed, Diana Krall). Staré melodie, nová podání. Dálava.

Nejen na vlně italského diska (CPH:DOX)

redakce 04.04.2019

Tentokrát mezi Munchovým výkřikem a přiléhavými blyštivými oblečky. CPH:DOX naposledy.

Charismatický introvert (Night Lovell)

redakce 02.04.2019

Night Lovellův hluboký a místy až strašidelný hlas v člověku obvykle dokáže rozpohybovat samotné vnitřní orgány.

Bluesová hypnóza (Seasick Steve)

redakce 01.04.2019

Novinky doplnily staré kousky, které hladce vklouzly do charakteristického, jednolitého zvuku, na jaký jsme u tohohle čiperného osmdesátníka zvyklí.