Články / Rozhovory

Travis a soundtrack na kocovinu (podle Dougieho Paynea)

Travis a soundtrack na kocovinu (podle Dougieho Paynea)

Davo Krstič | Články / Rozhovory | 05.08.2014

Upřímně si myslím, že nebýt Travis, nebyli by Coldplay, nebo by aspoň nebyli tam, kde dnes. Už jenom proto mám partu ze skotského Glasgowa v trvalé úctě, přestože to zásadní sdělila hudebnímu světu na přelomu tisíciletí. Měl jsem je vždycky za sympatické slušňáky, co dělají nekonfliktní muziku. Minimálně Driftwood, Why Does It Always Rain on Me a Sing patří bez diskuse ke klasice. Na Pohodě odehráli fantastický dvouhodinový set bez hluchého místa, pár hodin předtím potvrdil baskytarista Dougie Payne, že Travis opravdu JSOU sympaťáci bez manýr. A kamarádí se s Benem Stillerem, mimochodem.

Dopředu jste oznámili, že na Pohodě odehrajete dvouhodinový set. To je na festivalové poměry skutečně nezvyklé. Proč jste se tak rozhodli?
Měli jsme tu koncertovat už před několika lety, jenže tehdejší ročník postihla tragédie, program byl zrušený a my nevystoupili. Takže jsme si řekli, že bychom tentokrát měli zahrát o něco déle.

Mother, úvodní skladba vaší poslední desky Where You Stand, obsahuje verš „Proč jsme čekali tak dlouho?“ Stejně se mohou ptát i vaši fanoušci, kteří na nové album čekali pět let. Proč tak dlouhá pauza?
Je pravda, že jsme se na nějaký čas odmlčeli. Potřebovali jsme si zkrátka odpočinout poté, co jsme strávili dlouhou dobu spolu, jezdili na turné a natáčeli desky. Cítili jsme, že taky potřebujeme být doma se svými rodinami. Takže jsme si dali na nějaké tři roky pauzu a znovu se sešli. Myslím, že nám ta pauza prospěla. Pak to zase začala být zábava, dostali jsme potřebný impuls a energii.

Vždycky jste mi připadali jako parta sympatických pánů se slušným vychováním. Proto se mi tolik líbil videoklip k písni Re-Offender, kde se v zákulisí mlátíte a nemůžete jeden druhého vystát. Byla to čistá fikce nebo k něčemu podobnému už v kapele došlo?
Taky mám tohle video moc rád… Celé to byla idea režiséra Antona Corbijna, který nás dobře zná a líbilo se mu pohrát si s tím, jak Travis vnímá veřejnost. S tou nálepkou „nice guys of rock“ nebo jak tomu chcete říkat. V klipu celý tenhle mediální obraz postavil na hlavu. Ale doopravdy se v kapele nic podobného nestalo. Na druhou stranu, známe se už nějakých pětadvacet let, v kapele jsme spolu dvacet let a ne vždycky to byla procházka růžovou zahradou. Vyskytly se konflikty, ale nikdy jsme to neřešili tak jako v klipu, vždycky to bylo velmi středostavovské. (smích)

Ve videoklipu k písni Closer si zahrál Ben Stiller. Jak se vám ho podařilo obsadit?
On je fanouškem Travis. Když jsme hráli v New Yorku, přišel se na nás podívat, potkali jsme se. Když pak vznikal klip k písni Closer, který jsme natáčeli v Los Angeles, přemýšleli jsme o tom, koho obsadit do role šéfa supermarketu. Kdo z těch, co známe, by do toho šel. Fran (Healy, zpěvák kapely – pozn. red.) je mistrem ve vyjednávání a přesvědčování, takže Benovi zavolal, jestli by nebyl ochotný přijít do supermarketu na nějaké dvě hodinky natáčení. Mimochodem, ten obchod, kde jsme natáčeli, byl normálně otevřený, lidi tu nakupovali a Ben Stiller se procházel mezi nimi!

O Travis se hovořilo jako o další britpopové kapele. Líbila se vám ta nálepka nebo jste ji spíše nesnášeli? Máte nějakou vlastní, která muziku Travis vystihuje?
Abychom byli historicky přesní, tak o britpopu se začalo mluvit s prvním singlem Suede, pak přišli Pulp, Definitely Maybe od Oasis a začalo se mluvit o hudební scéně. Britpop skončil někdy v roce 1996, my jsme první desku vydali o rok později. Myslím, že to načasování bylo ideální. Tyhle britpopové kapely pily a braly kokain, pak jsme přišli my a vydali The Man Who. Byl to soundtrack na kocovinu po britpopové párty. Přijít domů, zklidnit se a dát si čaj.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

David Pešek, Amrit Sen (SANANIM): Pečovat o sebe hudbou

Jarmo Diehl 26.01.2021

Organizace na pomoc závislým vydala benefiční kompilaci. Přispělo přes sto kapel, přispějete i vy? Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Julie Hrnčířová: Ráda vymýšlím příběhy

su 08.01.2021

Sochař a fotograf Richard Wentworth prohlásil, že cigaretová krabička, podpírající nohu od stolu může mít v sobě větší sílu než sochy Henryho Moorea... Rozhovor.

Nejlepší texty Full Moonu 2020. Libuše Jarcovjáková: Sednu na náměstí a čekám, co přijde

Michal Pařízek 08.01.2021

Její výstavu Evokativ vyhlásil britský deník The Guardian výstavou roku, většina snímků přitom vznikla před několika desítkami let. Talent a dílo Libuše Jarcovjákové v rozhovoru Michala Pařízka.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: K uzdravení potřebujeme jen mír (Aigel)

Maria Pyatkina 07.01.2021

Právě zážitky ze soudní síně, komunikace s orgány a návštěv milovaného v cele daly vzniknout projektu Aigel, který přinesl do ruského undergroundu nová ostrá témata.

Jiří Kotača (Cotatcha Orchestra): Bigbandová scéna zažívá renesanci

Anna Mašátová 07.01.2021

Co přinesla letošní krize, co musí zvládat kapelník i jaký je stav bigbandové scény hodnotí v následujícícm rozhovoru kapelník Cotatcha Orchestra.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Tomáš Tkáč: Akordů máš sedm - a dva jsou na píču

Lukáš Grygar 06.01.2021

"Tomáše jsem potkal v jeho pětadvaceti, teď si ke třicetinám nadělil druhou sólovou desku a navrch debut dvojice Něco něco, kterou tvoří s Alžbětou Trusinovou." Grygar zpovídá Tkáče.

Nejlepší texty Full Moonu 2020: Dan Bejar (Destroyer): V tu chvíli to poznáš

Jakub Peřina 06.01.2021

"Představte si, že je vám čtyřicet sedm let a vydáváte svojí dvanáctou desku. Jaké jsou vůbec šance, že bude jedna z vašich nejlepších?" ptá se Jakub Peřina v rozhovoru s…

Lukáš Heczko (Lodičky Dokořán): Válčíme s předsudky vůči Karviné

Golden Schwarz 18.12.2020

Iniciativa Dokořán se jmenuje sdružení, které už roky dělá Karvinou lepší. Jak se místu daří?

Miloš Hroch, Karel Veselý: Nechceme ghetto, kde se bavíme pořád ve stejné sestavě

Libor Staněk 15.12.2020

Playlisty temných nálad několika posledních dekád, které se přívalem společenských krizí stávají čím dál úzkostnějšími? Nejen o knize dua Veselý Hroch.

Bare Escape: Měli bychom chodit do ulic nadávat

Nela Bártová 14.12.2020

Měli bychom chodit do ulic více demonstrovat a nadávat. Snad brzy přijde událost, která vyvolá chybějící spontánnost, říkají Bare Escape, kteří letos chystají už druhou desku.