Články / Reporty

Tri podoby psychedélie (Mireille Dark & Co.)

Tri podoby psychedélie (Mireille Dark & Co.)

Milan Hrbek | Články / Reporty | 14.12.2018

Koncert kapiel München Konflikt, Mireille Dark a Rakta sľuboval svojím line-upom kvalitu. Naskytol sa voľný večer a kombinácia sľubovanej psychedélie s ponurým decembrovým štvrtkom bola dobrá alternatíva k jeho stráveniu.

Malý Berlín je oficiálna inštitúcia, takže žiaden punk. Budova a aj sála pôsobí veľmi kultivovane a „tip-top“, čiže kontrastne k tomu, čo sa malo diať na pódiu. Ľudí pred prvým koncertom v publiku nebolo mnoho, na druhú stranu niekedy je aj intimita vítaná a v tomto prípade to bolo možno nakonec lepšie, než keby bola plná sála.

Prvou kapelou večera boli ostravskí München Konflikt. Na pódium vyšlo genderově vyrovnaná štvorica v dúhových farbách. Počiatočná farebnosť a slniečkovosť sa vzápätí zmenila na jeden z najnasratejších koncertov tohto roka. Civilnosť prejavu zmiešaná s minimalistickými melódiami a nedokonalým technickým, o to však úprimnejšie pôsobiacim prevedením ma odrovnali (ich bubeník si zranil zápästie). A dalo sa na to aj zatancovať. Postpunk, osemdesiatkové disco, hardcore, malo to všetko. Tu nejde o techniku, tu ide o posolstvo. A to ma teda zasiahlo.

S berlínskym objavom Mireille Dark sa po úvodnom intre končiacom slovami „I fuck everything that moves“ začala jazda kĺbiaca všemožné psychedelické prvky šesťdesiatych a sedemdesiatych rokov. Kde tu stoner, kde tu surf rock a krautrock. Kým rytmická sekcia hrala priemerne jeden až dva motívy za skladbu, gitarista s hromadou krabičiek dostával obrovský priestor sa vyriadiť. Napriek tomu, že šlo o inštrumentálky, spev nechýbal. Kapela mala i projekciu, ktorá tvorila výraznú zložku celej prezentácie a bez ktorej, vzhľadom na priestor, by nedosiahla požadovaný efekt. Postupne boli vidieť výňatky z nemeckých expresionistických hororov, ale aj čiernobieleho soft porna. Outro – Roy Orbison a čakanie na finále.

Brazílci Rakta servírovali od začiatku nekompromisnú hypnotickú psychedéliu pripomínajúcu šamanský rituál. Dôraz bol kladený najmä na basy, ktorých tempo a monotónnosť privádzali do tranzu celé publikum. V polovici koncertu som sa musel vzdialiť z predných radov a užil si tak koncert v zadnej časti sály, kde som mohol pohodlne ležať so zavretými očami. Obyčajný štvrtkový večer sa zmenil na zasnené rozjímanie.

Info

Mireille Dark (de) + Rakta (br) + München Konflikt
5. 12. 2018 Malý Berlín, Trnava

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace