Články / Reporty

Třikrát rychle a zběsile (Appäratus & co.)

Třikrát rychle a zběsile (Appäratus & co.)

Kryštof Kočtář | Články / Reporty | 20.06.2023

Na vyčištění hlavy zpravidla pomáhá zašpinění ušních bubínků. Zcela ideální je k tomu hudba hlasitá a rychlá natolik, až se z agresivně křičených textů vytratí zřetelné poselství a zůstane jen všem srozumitelná intenzita, důraznost. Byl to pak právě trojlístek tohoto katarzního typu, kdo posluchačům z(ne)příjemnil nedělní večer v brněnském Kabinetu Múz.

„Blink and you'll miss it“ – touto frází bylo možné charakterizovat první dvě vystoupení. Skladby obou projektů svou stopáží zřídkakdy překračovaly délku jedné minuty a ani jeden z těchto setů nepřesáhl čtvrthodinu. Skoro se dá říci, že mezera mezi vystoupeními byla delší než ony samotné. Na pocitové úrovni tak proluka narušila flow, vytrhla z naladění na rychlé tempo kapely s půvabně hravým názvem Lickspit. Ta celou akci otevírala a její hudba byla přímočará a kompaktní, dávkovaná sice v malém, zato výživném množství. Ozvěnou se nesl punk, přitom zněly blast beaty.

Někteří členové se od pohledu zdáli povědomí z jiných kapel a skutečně – tentýž bubeník i stejný baskytarista se opět objevili na podiu. Scéna extrémnější muziky byla vždy protkaná týmiž tvářemi. A taky se tím vysvětlilo, proč na klasickou prosbu z publika „Ještě jednu!“ bubeník po odehrání prvního setu s úsměvem odvětil: „Dám ještě dvanáct!“ Dalších „dvanáct“ pak „dal“ pod záštitou brněnských Brünner Todesmarsch, jejichž vystoupení se též neslo na vlnách surového (a syrového) punku. Když kapela zvučila, jako by se ze sálu nesly zvuky thereminu či čeho. Vše se vysvětlilo během koncertu – vokalista sem tam používal miniaturní elektrickou kytarku s notně kvílivým zvukem.

Ve zběsilém tempu pak nezaostávala ani poslední kapela, malajští Appäratus. Svým zvukem přiznaně vycházejí ze skandinávského raw punku a na starý kontinent se nyní vydali v rámci evropského turné. Z jejich setu čišel zběsilý zápal a pro punk typické odhodlání pro věc. Bubeník nešetřil působivými rolly, rychlé basové riffy jen nesekundovaly těm kytarovým a jejich hutnost nekompromisně prosycovala prostor.

Závěrem několik málo slov ke Kabinetu Múz. Ačkoli je skvělé a obdivuhodné, že napříč jeho programem může člověk narazit na velmi pestrou žánrovou paletu rozličných hudebních projektů, zrovna raw punku jeho sál tolik nesvědčil. Působil možná až příliš hladce a takřka bezkontaktní reakce publika na tak a prudkou muziku jako by tento dojem podpořila. Nicméně kvalitě zvuku i odhodlání kapel a klubu nebylo co vytknout.

Info

Appäratus (my) + Brünner Todesmarsch + Lickspit
18. 6. 2023 Kabinet múz, Brno

foto © Kryštof Kočtář

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace