Eva Mrázková | Články / Recenze | 09.03.2022
Něžnost, intimita, ale také odhodlanost a rozjímání nad věcmi, které už nikdy nebudou jako dřív. To vytváří atmosféru provázející sólový debut Observatory od Aeon Station. Stojí za ním Kevin Whelan, který se proslavil jako zpěvák a kytarista americké indierockové skupiny The Wrens, jejíž fanoušci se po velmi úspěšné desce The Meadowlands (2003) další už nedočkali. Po několika letech marného čekání na oživení kapely a vydání slibované nahrávky se Whelan rozhodl odstartovat vlastní dráhu jako Aeon Station.
Observatory začíná melancholicky uklidňujícími tóny piana písně Hold On, kterou následuje jedna z výraznějších skladeb – Leaves vygraduje z pochmurné, díky vícehlasu až kostelní nálady do obrovské vlny emocí, plné odhodlání k novým začátkům. Nahrávce nechybí ani energičtější a rockovější nádech (Fade, Queens a Better Love) nebo klidnější, intimnější polohy (Empty Rooms, Move a Everything at Once). Nelze přehlédnout působivě gradující Air nebo Alpine Drive, která dílo poklidně uzavírá postesknutím nad osudem domovské kapely.
Celkovou náladu podtrhuje obal desky. Fotografie rozestavěné výškové budovy kontrastující s modrou oblohou symbolizuje naději, odrazy ve skle zase rozdílné úhly pohledu na věci, připomíná nám, že každý člověk je svým způsobem nedokončeným a stále se vyvíjejícím tvorem. Také zatím jediný videoklip ke skladbě Fade zaujme kromě skvělého vizuálního provedení připomenutím nutnosti povznést se nad strach, negativitu a zklamání a přijmout tyto emoce jako výzvy, které nás posouvají dál.
Přestože lze albu vytknout drobnosti v podobě některých lehce patetických textů nebo méně výrazných melodií, Observatory na jeho kvalitě, otevřenosti a uvěřitelnosti neubírají. Naopak vyniká jeho poselství – pokračovat navzdory všem překážkám. Aeon Station se podařilo nepodlehnout pocitům sklíčenosti či sebelítosti a zdůraznit význam vytrvalosti a naděje v lepší zítřky.
Jiří Procházka 29.06.2022
Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.
Jiří Přivřel 19.06.2022
Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...
Maria Pyatkina 15.06.2022
Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.
prof. Neutrino 11.06.2022
Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...
Veronika Jastrzembská 07.06.2022
Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.
Paulína Janičíková 21.05.2022
Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...
Veronika Tichá 15.05.2022
Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.
Michal Pařízek 08.05.2022
Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.
Michal Pařízek 26.04.2022
Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.
Tomáš Kouřil 19.04.2022
S novou nahrávkou vytanou vzpomínky na druhou půli nultých let. Sociální sítě neexistovaly, na koncerty se chodívalo na kapely, ale i jen tak potlachat...