Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.10.2015
Chystá-li se do Čech Erik Truffaz, je předem jisté, že o jeden z nejlepších koncertů sezóny je rozhodnuto předem. Není to nijak přehnané tvrzení, Truffaz se vrací často, v jeho vystoupeních splývá technická vybranost s nečekanými postupy, jemností a šarmem. A i když je Truffaz spolehlivě zaškatulkován do jazzu, jeho výlety do dalších žánrů dopadají na výbornou - ostatně za svůj život si prošel od rock´n´rollu přes klasiku po hip hop. Vytýkat není pětapadesátiletému trumpetistovi co, chválit byste mohli do aleluja.
Maestro má šťastnou ruku i ve volbě spoluhráčů a hostů. Nová, Afrikou inspirovaná deska, jejíž vydání se chystá na jaro 2016, se bude pyšnit významnými jmény. Mr. Trumpet nemohl na svou africkou pouť zvolit lepší průvodce než zpěvačku Rokii Traoré a rappera Oxma Puccina. Ti sice probíhající turné Doni Doni neabsolvují, skvostné obsazení Truffazova kvartetu však zcela dostačovalo, aby si naplněná Akropole udělala o dosud nevydané nahrávce ten nejlepší obrázek. Dlouhodobí souputníci klávesista Benoit Corboz a basák Marcello Giuliani získali posilu v osobě mladého, teprve pětadvacetiletého švýcarského bubeníka Arthura Hnatka, který jazzovou scénu zaujal už coby doprovod arménského pianisty Tigrana Hamasyana.
Truffaz patří k těm hudebníkům, kteří mají fanoušky napříč spektrem - od militantních jazzových fanatiků přes elektro nadšence po mladé hipstery, zdálo se totiž, že obyvatelstvo Krymské se pro ten večer přesunulo pod žižkovský vysílač, aby si užilo souhru i vynikající sóla jednotlivých hráčů. Není divu. Truffazova trubka umí promlouvat sladce i vemlouvavě, klávesy dodávají až sedmdesátkový feeling, Hnatek a Giuliani hutní tanečními groovy jazzy drum'n'bass nejvyšší kvality, při kterém se dá snít i tančit. Superlativům se zkrátka těžko ubráníte.
Bezmála dvouhodinový koncert byl proložen ukázkami nejen z čerstvého počinu, ale i ze starších kousků, třeba z alba El tiempo de la Revolución, a také několika větami a častým "díky". Přidávalo se dvakrát a dlouze, jenže desátá hodina je nemilosrdná a vyhání nadšené příchozí zpět do podzimní sychravosti.
Erik Truffaz Quartet (f/ch)
15. 10. 2015, Palác Akropolis, Praha
Foto (c) Barka Fabiánová
Filip Peloušek 30.09.2024
Už příprava scény pro finální set v Concert Hall dávala tušit nápor na všechny smysly – fukary na listí, roztrhaná plátna a temné prapory.
Filip Peloušek, Dominik Polívka 29.09.2024
Jak byly první dvě noci pod Veletržákem ve znamení dystopie a pozvolného zániku civilizace, tak sobotní noc posouvá dění do chladné mechanické budoucnosti, kde jsou lidé pouhou vzpomínkou.
Klára Řepková 29.09.2024
Adam Dragun jen občas mezi skladby zařadí proklamace, které mají podtrhnout úzkostlivé vyznění nahrávky o „východoevropské verzi pozdního kapitalismu“.
Dominik Polívka, Jarda Petřík 28.09.2024
Kdo čekal, že program do druhé ranní ryze postávací/posedávací, toho 33EMYBW vyvede z omylu během prvních minut svého frenetického živáku.
Marek Hadrbolec 27.09.2024
Kanadská čtveřice sice několikrát nabídne záchranné lano v podobě melodie nebo silnějšího motivu, nikdo ale nemá vůli se ho chytit a nechat se vytáhnout zpět na světlo.
Dominik Polívka, Kristina Kratochvilová 27.09.2024
Přebíhám rozkopanou silnici k Veletržnímu paláci, který se na další čtyři večery, a brzká rána, stane mnohým druhým domovem. Mám skluz...
Jakub Veselý 27.09.2024
Ďalšie skladby napredujú bez pauzy a dlhé repetičné pasáže nehlásia koniec. Je to jeden celok, ktorý omamuje poslucháčov.
Veronika Tichá 25.09.2024
Z nové desky, na jejíž vydání spustili WWW crowdfundingovou kampaň, úspěšnou po pár dnech, nezaznělo živě nic, nicméně dvojice Anděrových předvedla...
Jarda Petřík 25.09.2024
Jsou to právě tyhle kontakty a propojení napříč AV festivalovou scénou, které v budoucích letech posunou Lunchmeat festival co do prezentovaných projektů výrazně dopředu.
Jarda Petřík 24.09.2024
Po čekání na dostatečně silnou mlhu se rozsvítí intenzivní bílá světla a uprostřed prostoru před projekčním obdélníkem se pozvolna zhmotní postava Katariny Gryvul.