Články / Reporty

Trumfový kvartet aneb Vlci v Brně

Michal Pařízek | Články / Reporty | 29.09.2014

"Myslíš, že bude hrát Henry Lee? - Určitě ne, ty vole, to přece napsal Nick Cave. - Aha, tak to jo, to asi hrát nebude." Real talk, dvě čtyřicetileté máničky, továrna Zbrojovka a "undergroundový" festival kapel s názorem, který pořádá agentura, kterou můžete obyčejně potkat na koncertech Michala Davida a spol. Brněnská realita? Možná, každopádně druhý ročník festivalu Henry Lee se více než povedl, přestože Mick Harvey nezahrál ani jeden hit od Nicka Cavea.

Právě okolo Micka Harveyho bylo nejvíce otazníků - co bude hrát, zahraje vůbec, jaké to bude? Pozice headlinera je složitá a on navíc sólové koncerty de facto nehraje. Ale v Brně zahrál. Poloha barda s akustickou kytarou mu sice úplně nesedí, ale rozhodně to bylo důstojné. Otázka je, kolik lidí vlastně znalo jeho písně z posledních alb Sketches from the Book of Dead a Four (Acts of Love), ze kterých hrál nejvíc, ale Mick Harvey byl velmi dobře naložený, navzdory problémům se zvukem, chaotickým změnám časového plánu a neuvěřitelně dementnímu konferenciérovi. Bylo sice vidět, že obvykle samostatné koncerty nehraje (ostatně v rozhovoru před koncertem se nechal slyšet, že už možná ani žádné sólové desky nebudou), ustál to s přehledem a se ctí. Klobouk dolů.

Na původní časový plán nedošlo, a dobře tak. Představa, že budou hrát obě scény naráz, byla úplně zcestná, zvuk z obou sálů se překrýval, ani vůči lidem by to nebylo fér. Areál brněnské Zbrojovky skýtá mnohé možnosti. Možná nemá takové kouzlo jako třeba Dolní Vítkovice, ale zase umožňuje hrát do pozdních ranních hodin, a i díky tomu je na akce typu Henry Lee fest vlastně skvělý. Původně plánovaný začátek v podobě The Velvet Underground Revival se pro nemoc nekonal, o to déle jsme si užívali legendární místní hostinec U Poutníka. Pět plakátů Pražského výběru a originál LP Progresu? Žádný problém. Celý festival nakonec otevíral veterán Vladimír Mišík, ano, dramaturgie byla poněkud nevyrovnaná. Na jedné straně The Ministry of Wolves a Mick Harvey, hned několik domácích kapel, které na stejné akci vystupovali loni (proč??), a zasloužilí umělci typu Mišík nebo Mikoláš Chadima. Osobní preference by vládnout neměly.

My Dead Cat na malé scéně hodně slušný standard a tuna energie. Možná jich byla na pozici první kapely až škoda. MCH Band jsme sledovali z dálky, v tuhle chvíli totiž vládla Petra Braddock (mimo jiné koordinátorka projektu Fair Price Music Live Sessions, pozn. ed.) a její vzpomínky na nedávný koncert Kate Bush v Londýně. Závidím sakra pořád a ještě dlouho budu, pravděpodobně navždy. Boy - úplná zbytečnost, totální kolaps a zoufale neukotvená středoškolská revoluce. Vážně to bylo potřeba? Wild Tides opět parádní, čelní střet Elvise Costella a Sex Pistols, hříšný tanec s podkolenkama hříšně nahoře. Kdykoliv znovu, kluci z Letné by si zasloužili daleko víc zájmu. Stejně tak Gerda Blank, trochu upozaděná a určitě nejlepší "novozélandská" kapela z Brna. Hutná a sebevědomá odpověď na White Stripes, hantecem a od podlahy, skvělý hutný zvuk, vášeň a spousta radosti. Kdykoli znovu.

The Ministry of Wolves jsem letos viděl potřetí a tohle byl možná jejich vůbec nejlepší koncert. Vyhraná a sebevědomá kapela, písně z alba Republik der Wölfe definitivně ztratili divadelní esprit a je strašná škoda, že celý projekt zřejmě končí. Čtyři vyrovnané osobnosti; Harvey, Hacke a Wallfisch jsou frontmani jako blázen a Danielle de Picciotto dohání občasnou nejistotu tuplovanou dávkou šarmu. Trumfový kvartet. V říjnu vychází doprovodné album Happily Ever After, sežeňte si ho. Jen možná škoda, že Vlci nenahráli cover Glena Danziga Killer Wolf, závěrečný morytát byl úchvatný. Vybralo se také na živý záznam koncertu v Bukurešti, který Brnu předcházel, určitě bude stát za to. Jejich koncerty jsou v první řadě veliká radost, kterou si nejvíce užívají oni sami.

"Prosím dvě vstupenky, těšíme se na Mišíka. - Osm set, pan Mišík právě dohrál." Starší pár, který jsme potkali u vchodu, si snad užil i ostatní koncerty, rozhodně bylo co. Henry Lee Fest si obhájil svojí existenci, potvrzením byly nejenom skvělé kapely, ale hlavně plná továrna. Občasné dramaturgické lapsy se dají vydržet a jediné, co nepříjemně překvapilo, byl chaos okolo hracích časů. Ty byly zveřejněné sotva pár hodin před festivalem a vůbec neplatily. Do příštího roku je tedy nad čím přemýšlet, ale určitě je na co navázat. Návštěva festivalu byla orámovaná pivnicí U Poutníka a Barem, který neexistuje. Silné zážitky i bez muziky, ale právě ta v sobotním Brnu vládla. Vlčí silou.

Info

Henry Lee Fest
27.9.2014, Továrna Zbrojovka, Brno

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.