Články / Reporty

Trumfový kvartet aneb Vlci v Brně

Michal Pařízek | Články / Reporty | 29.09.2014

"Myslíš, že bude hrát Henry Lee? - Určitě ne, ty vole, to přece napsal Nick Cave. - Aha, tak to jo, to asi hrát nebude." Real talk, dvě čtyřicetileté máničky, továrna Zbrojovka a "undergroundový" festival kapel s názorem, který pořádá agentura, kterou můžete obyčejně potkat na koncertech Michala Davida a spol. Brněnská realita? Možná, každopádně druhý ročník festivalu Henry Lee se více než povedl, přestože Mick Harvey nezahrál ani jeden hit od Nicka Cavea.

Právě okolo Micka Harveyho bylo nejvíce otazníků - co bude hrát, zahraje vůbec, jaké to bude? Pozice headlinera je složitá a on navíc sólové koncerty de facto nehraje. Ale v Brně zahrál. Poloha barda s akustickou kytarou mu sice úplně nesedí, ale rozhodně to bylo důstojné. Otázka je, kolik lidí vlastně znalo jeho písně z posledních alb Sketches from the Book of Dead a Four (Acts of Love), ze kterých hrál nejvíc, ale Mick Harvey byl velmi dobře naložený, navzdory problémům se zvukem, chaotickým změnám časového plánu a neuvěřitelně dementnímu konferenciérovi. Bylo sice vidět, že obvykle samostatné koncerty nehraje (ostatně v rozhovoru před koncertem se nechal slyšet, že už možná ani žádné sólové desky nebudou), ustál to s přehledem a se ctí. Klobouk dolů.

Na původní časový plán nedošlo, a dobře tak. Představa, že budou hrát obě scény naráz, byla úplně zcestná, zvuk z obou sálů se překrýval, ani vůči lidem by to nebylo fér. Areál brněnské Zbrojovky skýtá mnohé možnosti. Možná nemá takové kouzlo jako třeba Dolní Vítkovice, ale zase umožňuje hrát do pozdních ranních hodin, a i díky tomu je na akce typu Henry Lee fest vlastně skvělý. Původně plánovaný začátek v podobě The Velvet Underground Revival se pro nemoc nekonal, o to déle jsme si užívali legendární místní hostinec U Poutníka. Pět plakátů Pražského výběru a originál LP Progresu? Žádný problém. Celý festival nakonec otevíral veterán Vladimír Mišík, ano, dramaturgie byla poněkud nevyrovnaná. Na jedné straně The Ministry of Wolves a Mick Harvey, hned několik domácích kapel, které na stejné akci vystupovali loni (proč??), a zasloužilí umělci typu Mišík nebo Mikoláš Chadima. Osobní preference by vládnout neměly.

My Dead Cat na malé scéně hodně slušný standard a tuna energie. Možná jich byla na pozici první kapely až škoda. MCH Band jsme sledovali z dálky, v tuhle chvíli totiž vládla Petra Braddock (mimo jiné koordinátorka projektu Fair Price Music Live Sessions, pozn. ed.) a její vzpomínky na nedávný koncert Kate Bush v Londýně. Závidím sakra pořád a ještě dlouho budu, pravděpodobně navždy. Boy - úplná zbytečnost, totální kolaps a zoufale neukotvená středoškolská revoluce. Vážně to bylo potřeba? Wild Tides opět parádní, čelní střet Elvise Costella a Sex Pistols, hříšný tanec s podkolenkama hříšně nahoře. Kdykoliv znovu, kluci z Letné by si zasloužili daleko víc zájmu. Stejně tak Gerda Blank, trochu upozaděná a určitě nejlepší "novozélandská" kapela z Brna. Hutná a sebevědomá odpověď na White Stripes, hantecem a od podlahy, skvělý hutný zvuk, vášeň a spousta radosti. Kdykoli znovu.

The Ministry of Wolves jsem letos viděl potřetí a tohle byl možná jejich vůbec nejlepší koncert. Vyhraná a sebevědomá kapela, písně z alba Republik der Wölfe definitivně ztratili divadelní esprit a je strašná škoda, že celý projekt zřejmě končí. Čtyři vyrovnané osobnosti; Harvey, Hacke a Wallfisch jsou frontmani jako blázen a Danielle de Picciotto dohání občasnou nejistotu tuplovanou dávkou šarmu. Trumfový kvartet. V říjnu vychází doprovodné album Happily Ever After, sežeňte si ho. Jen možná škoda, že Vlci nenahráli cover Glena Danziga Killer Wolf, závěrečný morytát byl úchvatný. Vybralo se také na živý záznam koncertu v Bukurešti, který Brnu předcházel, určitě bude stát za to. Jejich koncerty jsou v první řadě veliká radost, kterou si nejvíce užívají oni sami.

"Prosím dvě vstupenky, těšíme se na Mišíka. - Osm set, pan Mišík právě dohrál." Starší pár, který jsme potkali u vchodu, si snad užil i ostatní koncerty, rozhodně bylo co. Henry Lee Fest si obhájil svojí existenci, potvrzením byly nejenom skvělé kapely, ale hlavně plná továrna. Občasné dramaturgické lapsy se dají vydržet a jediné, co nepříjemně překvapilo, byl chaos okolo hracích časů. Ty byly zveřejněné sotva pár hodin před festivalem a vůbec neplatily. Do příštího roku je tedy nad čím přemýšlet, ale určitě je na co navázat. Návštěva festivalu byla orámovaná pivnicí U Poutníka a Barem, který neexistuje. Silné zážitky i bez muziky, ale právě ta v sobotním Brnu vládla. Vlčí silou.

Info

Henry Lee Fest
27.9.2014, Továrna Zbrojovka, Brno

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.