Anna Mašátová | Články / Reporty | 13.04.2013
Když před dvěma lety málem zbourali New York stage na Colours of Ostrava, nepotřebovali jste křišťálovou kouli, aby bylo jasné, že se v Čechách neobjevili naposledy. Taky že ano. Před rokem si omotali kolem prstu Prahu a téměř na den přesně si to letos zopakovali.
Americké Tortured Soul má na svědomí bubeník John-Christian Urich, který si přibral do týmu tehdejší spoluhráče ze skupiny Topaz, klávesáka Ethana Whitea a basáka Jasona Krivellofa. Oficiální začátek se datuje rokem 2003, o sedm let později došlo k personální výměně, když Jasona nahradil Jordan Scannella. Poznávací znamení? Čtyřčtvrteční rytmus udávaný dominantními bicími, mazlivá basa, funky klávesy. Vybroušená image. Značně diskotéková atmosféra koncertů, která díky mixu inteligentního popu, soulu i acid jazzu neurazí ani náročnějšího posluchače. A máme se na co těšit, k desetiletému výročí nám na podzim nadělí třetí řadovou desku.
S chlapci jsme si popovídali> odpoledne, čímž jsem se pro kamarády stala zaručeným zdrojem informací o začátku show. Takže mi k večeru začali pípat sms, v kolik se opravdu začne. Klasika. Několik aktivních jedinců se nechalo zmást plakáty a naběhlo do Lucerna Music Baru na osmou, znalci na devátou, zbytek se podíval na facebook Conference a dorazil později. Jedna rada. V Lucerně nikdy nic nečekejte dříve jak v devět. Obava, že pondělí sníží návštěvnost, se ukázala jako lichá. Plno. My jsme se s fotografem vydali do backstage, abychom ještě získali pár reprezentativních fotek předtím, než – jak sama kapela řekla – budou zpocení a nevábní. Ochotně se nechali dirigovat a přesouvat z jednoho kouta do druhého, spolupráce jedna radost. Navíc zapitá tequilou, která se pro ně stala natolik esenciální, že o ní složili píseň. Konečně začátek. Baby I only wanna see you more. Dámské části publika se při pohledu na fešáky v dokonale padnoucích oblecích viditelně zvýšila tepová frekvence. Elegance neelegance, na kopák se šlapalo v ponožce.
Možná si pod názvem kapely představíte ztrápené texty pubertálních emo vyznavačů, nic však nemůže být vzdálenější realitě. Urich sice zpívá o svých pocitech, věrnosti i vztazích, nicméně se neutápí v žalu. Spíše s nadhledem glosuje, se zkušeností světoběžníka, který se doma příliš neohřeje. A názvy písní hovoří vlastně samy za sebe – Home to You, In My Fantasy, How’s Your Life. „We are Tortured Soul z New York City, jak se dnes máte?“ Téměř zbytečná otázka, jasně že skvěle.
Zajímá vás, co tak kapela na turné vypije? Tortured Soul se vám ochotně svěří. Drink tix! Svižné tempo diktované bubny rozhodně nenechávalo příchozí vydechnout, tančili asi všichni a ochotně reagovali na Scannellovy výzvy k tleskání. Přechody mezi jednotlivými písněmi byly vražedné, pauza ani vteřinová, kapela jela jak splašená. Až nepatřičně klidný Whiteův výraz, pot řinoucí se z bubeníkovy hlavy a možná trochu komicky velká basa, spokojeně předoucí v basákových rukách. Mírně zpomalili jen u novinky Dirty. Tak ještě pár písní, Special Lady a konec. See you soon, we love you! Nebo ne? Tak ještě jednu, ale to už bude fakt poslední.
Škoda. Za pult si stoupl DJ Lumiere a začala afterparty. Pánové nejsou žádné sebestředné fifleny, ochotně se po koncertu fotili a popíjeli s fanoušky. Jen možná až příliš často zaznívala námitka, že to bylo krátké. Prý se příště polepší. Urich se začal, kvůli oblíbenosti kapely na sardinském poloostrově, učit italsky, třeba si jednou přibere i češtinu. Scannella už je nalomen a vzkazuje, že koncerty v Čechách jsou jednoznačně jeho nejoblíbenější. Povedený večírek.
P.S. Kdosi z pánských diváků se dokonce vyjádřil, že kvůli Tortured Soul možná změní sexuální orientaci.
Tortured Soul (usa)
8. 4. 2013, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Tomáš Moudrý
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.
Michaela Šedinová 14.11.2023
Děje se toho hrozně moc, a tak se držím bodu, který mi utkvěl hned na začátku: „Beat is the elementary particle of interaction.“