Václav Valtr | Články / Recenze | 29.04.2021
Britského producenta Kevina Martina není třeba dlouze představovat, jde o velice výraznou osobnost na poli elektronické a experimentální hudby, která ve svých projektech koketovala s jazzcorem, industriálním hip hopem a soundsystémovou kulturou. S tou je spojen především jeho pseudonym The Bug, pod kterým vydal několik desek, přičemž asi nejslavnější London Zoo se svezla na vlně zájmu o dubstepovou scénu a nemálo jí prospěla.
The Bug představuje silnou směsici dancehallu, temného dubového i dubstepového beatu, atmosférických ploch plných echa, vzbuzujících úzkost i něhu. V roce 2016 Bug vydal album Angels & Devils, kde symbolicky propojuje éterickou a zasněnou rovinu s taneční, údernou a agresivní. Nyní přichází s novinkou In Blue, na kterou přizval berlínskou vokalistku Dis Fig. Ostatně za svou kariéru se setkal s pestrou paletou umělců z různých scén, namátkově jmenujeme Grouper, Death Grips, Earth, Flowdan nebo Miss Red.
Dis Fig na Blue odložila svůj producentský um a plně se oddala vokálům, které zde tvoří lyrickou plochu, organicky propojenou s typickým zvukem Bugova apokalyptického dancehallu. Společně se jim podařilo ve dvanácti skladbách předestřít ucelenou vizi s lakonickým názvem In Blue. Celkové vyznění rezonuje smutkem a melancholickou atmosférou, která evokuje mimo jiné i Martinův dnes již neexistující projekt King Midas Sound s vokalisty Rogerem Robinsonem a Kiki Hitomi. Zvuk, postupy a struktura fanouška nepřekvapí – dočkáme se dunivých beatů, acidem ovlivněných linek, dancehallových rytmů a ploch plný reverbů a echa.
Nicméně bylo by chybou brát In Blue jako něco předvídatelného nebo říct, že se Bug opakuje. S každou další nahrávkou se totiž jeho zvuk subtilně, ale zcela jasně stává naléhavějším. Oproti předchozímu albu, které bylo jasně vymezeno dualitou andělů a ďáblů, nabízí In Blue ucelenější, komplexnější zážitek. Najdeme zde úderné tracky jako Blood nebo Take, které nevyčnívají, ale spolupodílejí se na celkové dynamice, stejně jako meditativnější kousky. Výrazné je také zahájení i zakončení skladeb Around Me, resp. End In Blue, které tvoří extatické, byť možná opatrně extatické finále.
Z In Blue je patrné i to, že bylo nahráno a smícháno v domácím prostředí v roce 2020 a odráží mnohé strachy a smutky své doby. Nelze nevzpomenout kompilaci, kterou dal Kevin Martin dohromady pro Virgin Records v roce 1994 pod názvem Ambient 4: Isolationism, jež pracovala se stejnými emocemi a náladami. Na In Blue se dočkáme něčeho podobného, ovšem ve formě jasného hudebního sdělení dvou svébytných umělců. Na přebalu alba je černá chodba tunelu vedoucí do neznáma a In Blue představuje soundtrack k průchodu neznámem, se všemi nejistotami, obavami, vzpomínkami, ale i nečekanou odvahou.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.