Články / Reporty

Tvrdost není všechno (Toundra na FAMU)

Tvrdost není všechno (Toundra na FAMU)

Karel Hastrmanský | Články / Reporty | 17.05.2016

Na špunty nevěřím, muzika je o přístupu, obzvlášť v momentech, kdy s váma nekompromisně vyztužená riffáž smýká po podlaze, jako by se nechumelilo. Sníh nepadal, vlastně bylo docela teplo, po Národní místo obušků proudily mraky snímkuchtivých cizinců a na hladině Vltavy se s pompou zrcadlily výstavní monumenty domácí historie, toho času bez rudých trenek. Cvrkot, že by jeden spolknul vajgl. Ale stačilo zahnout za roh, splynout s fasádou Kavárny Slavie a zaplout do přítmí přiměřeně stylového sklepení pod FAMU, kde nikdo nikam nespěchá a na čepu se skví milé pivní obskurnosti Flamendr s Vinohradskou 11°, radost. Start akorát, návštěva sympatická. Od kdy sakra Five Seconds to Leave zpívaj´?! On to teda byl spíš nasranej křik trefující vachrlatou screamo/metalovou hráz, ale šokantní to bylo tak jako tak. Hromyho basa tradičně bez připomínek, obhroublá, lomozící, nekompromisní. Až se z toho rozklepaly opodál odpočívající filmové kotouče. Sebezpytná vymítačka v přímém přenosu. Kytara soptí, prská a v soustředěných tazích leští skluzavku do pekla, kde Víťovy pazoury dokonávají dílo zkázy.

V končetinách museli pánové ještě cítit parádní koncert s Nod Nod, který odmakali sotva předevčírem, na jejich výkon to ale zásadnější vliv nemělo. Noisové výpady, skřípot, temnota. Pustit nit znamená zabloudit v rezonujícím labyrintu zefektovaného vlnobití. Krok, sun, krok, rána, z osidel kakofonie volným pádem až k prozření. Vokály šílený, bez varování, a když jsem se konečně začal chytat, bylo po všem. Set z kategorie repete jako životní nutnost. Chvíli na to se kormidla chopila natěšená čtveřice z Pyrenejského poloostrova. Medvědí obětí, vlastní zvukař a un, dos, tres… Desky pojmenované po vzoru Led Zeppelin římskými číslovkami na sucho naznačovaly monstrózní krajinomalbu bohatou na příznačné kytarové obscénnosti. In natura to mělo nejblíž k progresivně metalovým Isis či Russian Circles, byť před zničující kovovou intenzitou Toundra upřednostňuje post-rockovou rozmanitost, ve které lépe vyniknou krása i nekonečná pestrost vrstvených melodií. Hudba jako instrumentální cestopis? Vytříbený soundtrack k neexistujícímu filmu? Jak taky jinak – na FAMU.

Důraz a virtuozita čpící po matice, ševelivé riffy jako dýchající podhoubí, ze kterého co vteřinu vyrážejí nové a nové kytarové šlahouny, Gibson Les Paul nadruhou coby poťouchlá dvojčata k neutahání. V rychlosti to není, vědí o sobě a z nás si dělaj´ křoví. Snaha užít si tu kterou kudrlinku (a že jich bylo) dávala s každou další finesou víc a víc zabrat, přepychový rytmus ohýbal dav jako na povel. Romantika versus živočišnost, jako v životě. Světlo příšerný (zeptejte se fotografů), zato zvuk jedna báseň. To nejlepší hned zkraje? Na Strelku jsem se těšil jak blázen a fakt jsem nečekal, že ji schytám do ksichtu tak brzo. Dokonale vygradovaná jízda nahoru dolů. Dál už to šlo ráz na ráz. Výlety do publika sice působily krapet na sílu, o strojených roztleskávačkách nemluvě, ale pro podobné hnidopošství nebylo v euforií napěchovaném podzemí místo. Jasně, nápěvy se občas překrývaly a v závěru bylo té energie tolik, že dva tři kusy počaly povážlivě splývat, jenže to už se celý večer utrhl ze řetězu a dávat nohu z plynu v nejlepším tihle kontaktní divočáci zjevně neumí. Dobře nám tak.

Info

Toundra (esp) + Five Seconds to Leave
13.5.2016, Klub FAMU, Praha

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.