Články / Reporty

Ty nejlepší b-sides (…) Toma Waitse (Seuora, Black Claw)

Ty nejlepší b-sides (…) Toma Waitse (Seuora, Black Claw)

Popluh | Články / Reporty | 29.10.2015

Pondělní večer v pražském klubu Buben patřil hodně temné country. Dostaveníčko si tu dali dvě akvizice labelu Death Roots Syndicate, specializujícího se na "dark" odnože žánrů jako country nebo folk. Vše pěkně zdarma ke stažení, takže pěkná porcička zábavy na dlouhé (pod)zimní večery, kdy tma přichází brzo.

I nad Prahou už vládla tma, když jsem scházel do podzemních prostor klubu Buben. Pondělní termín v pracovním týdnu rozpůleném státním svátkem nejspíš udělal své, alespoň co se týče počtu diváků. Ne že by to někomu z přítomných nějak zásadně vadilo. Prvním chodem byl pořádně syrový flák temného blues/country z Finska - Seuora. Reverend Fungus, křížící zapomenutého skandinávského syna Boba Marleyho s neo příznivcem Ku Klux Klanu preludoval na elektronické dobro, a Johnny “Jugs” Backwater se vzhledem průměrného středoškolského učitele s nadprůměrným vousem hrál rukama na basu a nohama na bicí. A všechno, co z toho lezlo, znělo jako ty nejlepší b-sides alternativního Toma Waitse, vyrůstajícího v bažině. Žádné nadýchané rochnáníčko ve vlastním temníčku, ale jednoduchá úderná hudba, jednoduché úderné songy. A fungovalo to dokonale.

To se nedá říct o tom, co následovalo. Hudba Black Claw je skvělá, a pokud máte rádi alternativní country, určitě si ji oblíbíte. Problém je, že v plné palbě je to hudba pro alespoň tři hudebníky a pro více než málo diváků. Lidi ztrácející se v prostoru se s tím vyrovnávali pomocí piva & cigaret, Black Claw se s nedostatkem spoluhráčů vyrovnával přednahranými hudebními podkresy. V průběhu večera se přiznal, že na svém banju má pouze tři struny a taky prohodil něco o nalomeném krku. Punkový spirit byl v Bubnu ten večer přítomen. Asi nejlépe to shrnul kamarád, když v půlce setu, kdy hudba burácela a jediný hudebník na pódiu v klidu ucucával pivo, prohodil: "Ty vole, na to se ani nedá pařit, jak je to super, ale je to taková diskotéka." A měl pravdu, sice hodně temná, ale pořád diskotéka. A agresivní hra na pošramocené banjo a hlas, který by (stejně jako jeho majitel) mohl řezat stromy, na tom nic moc nezměnila. Nezbývá než doufat, že se Black Claw ještě někdy vrátí a že při temných toulkách kanadskými lesy narazí na nějaké spoluhráče.

Info

Black Claw (can) + Seuora (fin)
26. 10. 2015 Klub Buben, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?