Články / Reporty

UK Subs a TV Smith – návrat Kmotrů

UK Subs a TV Smith – návrat Kmotrů

Dita Koudelková | Články / Reporty | 14.02.2015

Pokud jste v 70. letech chtěli prorazit na hudební scéně, měli jste prakticky dvě možnosti. Buď jste se vydali do ulic Sunset Stripu v západním Hollywoodu, kde byly nahrávací smlouvy a hojné bakchanálie v klubech Troubadour a Whisky a Go Go dlážděny drsnou politikou pay-to-play, nebo jste si pronajali zavšivenej byt v centru Londýna a snažili se prorazit v jedné z místních venue. Svoje štěstí zde zkusil i bývalý kadeřník Charlie Harper a mladičký básník TV Smith, kteří se v osudovém roce 1977 sešli londýnském Roxy clubu, coby dva frontmani kapel The Subs a The Adverts. Z drzých výrostků se rázem staly legendy rodící se punkrockové scény a čtyřicet let je proměnilo v hudební Kmotry klanů UK Subs a TV Smith, jejichž syrovost jste měli možnost zakusit ve středu 11. února v pražském Futuru.

Do podzemí smíchovského sálu se pomalu začíná scházet několika generační houf fanoušků. Dav, který není přehnaně početný, se zprvu tetelí kolem stánku s merchem. Část vyhlíží, zda si bude moci odnést jednu z nově vydaných placek, kterými se obě kapely pyšní, zatímco zbytek je zaujat Charliem Harperem, jenž postává u nové desky TV Smith I Delete, jako by chtěl všem osvětlit, proč právě jeho aktuální vinyl Yellow Leader na pultu není. Ano, dle oficiálních stránek je to beznadějně vyprodaná podpultovka.

O nedlouho později se ozve ostrá akustická rozehrávka a TV Smith se slovy „vždycky je víc než jedna možnost“ odpálí večer svou největší peckou Only One Flavor. Punkový vál, co natočil s kapelou Toten Hosen, nenechává prostor pro nějaké pozvolné začlenění a rovnou vás hodí do kotle a pořádně zamíchá. Sólová kariéra TV Smith coby singera a songwritera žádný podobný boom nepocítila. Poté, co opustil svoji kapelu The Adverts, která se v 70. letech nesla na nové vlně britského punk rocku, si budoval publikum téměř od píky. Následuje tedy singl No Time to Be 21, který The Adverts vynesl na tour s The Damned i Iggym Popem. Třicetikilový stařík není typickým příkladem populárního vzorce singer/songwriter, kde zpěváka obklopuje aura génia, kterému sekunduje nějaká kapela, jejíž členy si nikdo nepamatuje. Je to jen TV Smith a kytara. TV Smith, co si sám prodává merch a vypráví politickou poezii. Tulák mezi kapelami a městský trubadúr s řízným chraplákem, energií a neuvěřitelně tvrdými, struny rvoucími riffy. Na řadu přichází jeho nová nahrávka I Delete se stejnojmennou ústřední vypalovačkou, výběrovka ze sólové desky Coming in to Land a další hity od Adverts, v čele s nejznámějším Gary Gilmore´s Eyes, které zakončuje přídavek Runaway Train Driver.

Po pauze a chvilkovém tápání ve tmě to přijde. Nasvícený kopák a linoucí se kouř jsou jako temná předzvěst v půlnočních ulicích centrálního Londýna, kde se schyluje ke rvačce. Bez dalších okolků se na podium přihrne Charlie Harper se svými kumpány a vyvolávají zběsilou bitku emocí songem Sick Velveteen z poslední desky Yellow Leader. Kapela, která stejně jako The Adverts vznikla v roce 1976, když se Charlie Harper nechal inspirovat slavnými Damned, má za sebou učebnicovou historii. Na kontě mají neuvěřitelných pětadvacet studiových alb, jejichž názvy v chronologickém pořadí odpovídají všem písmenům abecedy konče Y. Hned další naservírovanou peckou je You Dont Belong. Rozlícený chumel, který poguje, rotuje a zmítá se nad hlavami, je u UK Subs už tradicí, pro kterou si na jejich koncerty chodíme. Po ochutnávkách z alb Diminished Resposibility a Brand New Age ohlašuje Charlie s humorem, že jako další nářez zahrají cover coveru od Guns n´Roses. Ano, hitovku Down on the Farm skutečně převzal Axl Rose na svém albu Spaghetti Incident, ovšem originální verze nepatří nikomu jinému než klasickému punk rocku UK Subs. V davu to pěkně vře a většina je už po hodině téměř hluchá nebo osleplá ze stroboskopů. Je to skvělý! Následuje nová pecka jak řemen, The Monkeys, a další výběrovky z Work in Progress. Pokud by UK Subs měli vytvořit setlist jako průřez čtyři dekády trvající historie, vydalo by to na jednodenní festival. Repertoár tak čítal především nejznámější bestovky, zakončené přídavky I Live in a Car, Party in Paris na přání jednoho z fanoušků a New York State Police.

Prostě očekávaná bestiální show, která vás dvě hodiny trhá na kusy a vy si u toho spokojeně chroptíte.

Info

UK Subs (uk) + TV Smith (uk)
11. 2. 2015, Futurum, Praha
foto © Jaroslav B. Vancata

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace