Dita Koudelková | Články / Reporty | 14.02.2015
Pokud jste v 70. letech chtěli prorazit na hudební scéně, měli jste prakticky dvě možnosti. Buď jste se vydali do ulic Sunset Stripu v západním Hollywoodu, kde byly nahrávací smlouvy a hojné bakchanálie v klubech Troubadour a Whisky a Go Go dlážděny drsnou politikou pay-to-play, nebo jste si pronajali zavšivenej byt v centru Londýna a snažili se prorazit v jedné z místních venue. Svoje štěstí zde zkusil i bývalý kadeřník Charlie Harper a mladičký básník TV Smith, kteří se v osudovém roce 1977 sešli londýnském Roxy clubu, coby dva frontmani kapel The Subs a The Adverts. Z drzých výrostků se rázem staly legendy rodící se punkrockové scény a čtyřicet let je proměnilo v hudební Kmotry klanů UK Subs a TV Smith, jejichž syrovost jste měli možnost zakusit ve středu 11. února v pražském Futuru.
Do podzemí smíchovského sálu se pomalu začíná scházet několika generační houf fanoušků. Dav, který není přehnaně početný, se zprvu tetelí kolem stánku s merchem. Část vyhlíží, zda si bude moci odnést jednu z nově vydaných placek, kterými se obě kapely pyšní, zatímco zbytek je zaujat Charliem Harperem, jenž postává u nové desky TV Smith I Delete, jako by chtěl všem osvětlit, proč právě jeho aktuální vinyl Yellow Leader na pultu není. Ano, dle oficiálních stránek je to beznadějně vyprodaná podpultovka.
O nedlouho později se ozve ostrá akustická rozehrávka a TV Smith se slovy „vždycky je víc než jedna možnost“ odpálí večer svou největší peckou Only One Flavor. Punkový vál, co natočil s kapelou Toten Hosen, nenechává prostor pro nějaké pozvolné začlenění a rovnou vás hodí do kotle a pořádně zamíchá. Sólová kariéra TV Smith coby singera a songwritera žádný podobný boom nepocítila. Poté, co opustil svoji kapelu The Adverts, která se v 70. letech nesla na nové vlně britského punk rocku, si budoval publikum téměř od píky. Následuje tedy singl No Time to Be 21, který The Adverts vynesl na tour s The Damned i Iggym Popem. Třicetikilový stařík není typickým příkladem populárního vzorce singer/songwriter, kde zpěváka obklopuje aura génia, kterému sekunduje nějaká kapela, jejíž členy si nikdo nepamatuje. Je to jen TV Smith a kytara. TV Smith, co si sám prodává merch a vypráví politickou poezii. Tulák mezi kapelami a městský trubadúr s řízným chraplákem, energií a neuvěřitelně tvrdými, struny rvoucími riffy. Na řadu přichází jeho nová nahrávka I Delete se stejnojmennou ústřední vypalovačkou, výběrovka ze sólové desky Coming in to Land a další hity od Adverts, v čele s nejznámějším Gary Gilmore´s Eyes, které zakončuje přídavek Runaway Train Driver.
Po pauze a chvilkovém tápání ve tmě to přijde. Nasvícený kopák a linoucí se kouř jsou jako temná předzvěst v půlnočních ulicích centrálního Londýna, kde se schyluje ke rvačce. Bez dalších okolků se na podium přihrne Charlie Harper se svými kumpány a vyvolávají zběsilou bitku emocí songem Sick Velveteen z poslední desky Yellow Leader. Kapela, která stejně jako The Adverts vznikla v roce 1976, když se Charlie Harper nechal inspirovat slavnými Damned, má za sebou učebnicovou historii. Na kontě mají neuvěřitelných pětadvacet studiových alb, jejichž názvy v chronologickém pořadí odpovídají všem písmenům abecedy konče Y. Hned další naservírovanou peckou je You Dont Belong. Rozlícený chumel, který poguje, rotuje a zmítá se nad hlavami, je u UK Subs už tradicí, pro kterou si na jejich koncerty chodíme. Po ochutnávkách z alb Diminished Resposibility a Brand New Age ohlašuje Charlie s humorem, že jako další nářez zahrají cover coveru od Guns n´Roses. Ano, hitovku Down on the Farm skutečně převzal Axl Rose na svém albu Spaghetti Incident, ovšem originální verze nepatří nikomu jinému než klasickému punk rocku UK Subs. V davu to pěkně vře a většina je už po hodině téměř hluchá nebo osleplá ze stroboskopů. Je to skvělý! Následuje nová pecka jak řemen, The Monkeys, a další výběrovky z Work in Progress. Pokud by UK Subs měli vytvořit setlist jako průřez čtyři dekády trvající historie, vydalo by to na jednodenní festival. Repertoár tak čítal především nejznámější bestovky, zakončené přídavky I Live in a Car, Party in Paris na přání jednoho z fanoušků a New York State Police.
Prostě očekávaná bestiální show, která vás dvě hodiny trhá na kusy a vy si u toho spokojeně chroptíte.
UK Subs (uk) + TV Smith (uk)
11. 2. 2015, Futurum, Praha
foto © Jaroslav B. Vancata
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.