Články / Reporty

Ukázněné techno s neukázněným zvukem (Recondite)

Ukázněné techno s neukázněným zvukem (Recondite)

blueskin | Články / Reporty | 06.03.2017

V pátek warehouse party v Praze, další dva dny hraní ve Spojených státech. I tak může vypadat pracovní víkend jedné z nejžádanějších hvězd současné taneční elektroniky. Lorenz Brunner aka Recondite do Prahy dorazil s několikahodinovým zpožděním, přesto se první tóny jeho setu rozezněly vysočanskou Halou 70 s přijatelným skluzem. I kdyby ale zahrál místo o půl jedné až nad ránem, bylo by to většině návštěvníků nejspíš fuk. Tohle byla totiž akce, o které se předem mluvilo jako o události sezóny. Přece jen se nestává často, aby v Praze hrál někdo, koho čtenáři Resident Advisoru opakovaně zvolili do nejvyšších pater žebříčku nejlepších live actů planety.

Live act znamená v případě Recondita jednoduchý abletonový setup s několika kontrollery. S jeho pomocí odehrál devadesátiminutový set, který byl prostý nějakých větších překvapení. Recondite dělá techno, které se dá popsat jako ukázněné. Během chvilky obvykle načrtne průběh celé skladby, který pak důsledně naplňuje. Neznamená to, že by jeho tvorba postrádala dynamiku, ta se ale často vyjeví až postupně prostřednictvím drobných posunů v texturách a práci s odmlkami. Všechny tyto prvky Recondite přenesl i do svého živého setu, chybělo snad jen větší zapojení typického acidového kníkání. Nebo se možná jen ztratilo v důsledku zvukových podmínek haly, které měly daleko k ideálu.

A právě ke zvuku směřují největší výhrady. O co lepší mohlo být Reconditovo vystoupení, kdyby se rytmy v rozlehlém prostoru netříštily a basové tóny nezpůsobovaly takové utrpení? I z těchto důvodů mě mnohem více bavilo trávit čas v místnosti s druhým pódiem. Původně šlo snad o jakousi kancelář a atmosféra, která tu během Komiksu vládla, silně připomínala parties konané pod hlavičkou Boiler Room. Večer tu rozjížděla djka Barbora, takto členka kolektivu Tetris. Dlouho jsem neslyšel dje, který by mě tak nadchnul výběrem skladeb. Ten se zdá hrát pro Barboru větší roli než technické aspekty mixu a výsledek tak připomíná spíše poslech tradiční mixtape, jen s tím rozdílem, že tu má své místo house, techno a leccos mezi tím.

Na house s výrazným funky odérem sázel Medallion Man, britská spojka česko-australského labelu Beef Records. Škoda jeho nasazení proti hlavní hvězdě večera, někdo ale tuhle nevděčnou roli zastat musí. Daleko spíš bych oželel zahřívací set dje Lumiera, který naplnil hlavní sál notně zašpiněným housem bez výraznější jednotící linky. Technické aspekty djingu tu vysoko převyšovaly hudební stránku, což se naštěstí nedá říct o dvou setech, které party naopak uzavíraly. V hale to bylo b2b vystoupení djů Schwa a Fatty M, na druhém pódiu zas „obíhačka” v podání trojice fleika, Yan a Fred Czital. V obou případech se hrálo převážně houseově, nouze nebyla o výrazné skladby ani o masivní dropy.

Cestou domů jsem se nemohl zbavit dojmu, že se to celé odehrálo nějak rychle, těžko to ale klást někomu za vinu. Jsou prostě akce, které dokáží do jedné noci vměstnat řadu zážitků, pak jsou takové, které preferují kvalitu před kvantitou a tohle byla jedna z nich. Určitě je na čem pracovat - kromě výše zmíněných problémů se zvukem bych si dovedl představit propracovanější dramaturgii (opět ten Lumiere, který mě na hlavní hvězdu rozhodně příliš nenavnadil), neškodilo by ani vylepšit pár provozních věcí typu vylepení časových rozpisů nebo lepšího označení místa konání. Pak by se možná akce z kategorie „moc dobré” posunula do kategorie „nezapomenutelné”.

Info

Komiks w/ Recondite live
3. 3. 2017 Hala 70, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Slastný tinnitus (Daughters)

redakce 22.10.2019

Syrový, upřímný koncert šel až na dřeň, za hranu sebekontroly. Očistný rituál i slastný tinnitus.

Dock, Bardo a standardy

redakce 20.10.2019

Umíte si představit situaci, kdy se majitel podniku postaví do dveří svého klubu, aby při vybírání vstupného všem vysvětloval, že je potřeba být během koncertu potichu?

Minulost v 16mm, současnost v Brně (Brno 16)

redakce 19.10.2019

Jak jsem se kdysi rozhodovala podle programu, dnes je pro mě důležitější celková atmosféra a socializační aspekt. Brněnská šestnáctka.

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.