Články / Recenze

Uncle Acid and the Deadbeats a trampoty strýčka kyselinku

Uncle Acid and the Deadbeats a trampoty strýčka kyselinku

Filip Švantner | Články / Recenze | 16.09.2013

„...Mind Control is a fictional story about a cult leader who comes down from the mountain and brainwashes his desert disciples through drugs, love, violence, and intimidation.“
(K.R. Starrs aka Uncle Acid)

Klasická hardrocková hudba má v Anglicku tradíciu ako nikde inde vo svete. Možno aj preto sa práve z Británie začiatkom nového tisícročia začala prvýkrát valiť vlna kapiel hlásiacich sa k odkazu prastarých albumov, ktoré v podstate definovali „heavy“ štýl, tak ako ho s menšími obmenami poznáme v súčasnosti. Medzi najzaujímavejšie domáce mená tohto „retro“ žánru sa v súčasnosti radia najmä takmer sludgeoví Electric Wizard, Blood Ceremony a Conan, ale aj zahraniční, omnoho hravejší a povedzme pesničkovejší Sabbath Assembly, okultne ladení Hexvessel a hypeom postihnutí Ghost.

Uncle Acid and the Deadbeats možno bez mihnutia oka začleniť práve do tejto vetvy „vintage“ kapiel, pričom v podstate spĺňajú všetky nároky kladené na interpretov hrajúcich takzvaný tradicionalistický doom metal. Od rozkošného „trippy“ názvu evokujúceho spolky zo sedemdesiatych rokov, cez dizajn albumov, imidž psychedelických černokňažníkov až k hororovo-romantickej textovej stránke plnej pátosu.

Posluch kvetinového doomu Mind Control je ako prehrabávanie sa polozabudnutými zaprášenými platňami. Na tomto albume nájdete v podstate všetko, čo máte na tradičnom staromilskom metale radi. Ťažké a mohutné riffy, malátne sa plaziace vpred, ale najmä čarokrásne melódie podporené jednoduchou, ale údernou rytmikou. Tomu všetkému tróni éterický a mierne zastretý hlas Strýčka Kyselinku, ktorý sa nesie v tej najlepšej tradícii britských klasikov, od Ozzyho Osbourna až k Jusovi Obornovi. Uncle Acid umne zvečnil tri generácie „zadoomaného“ metalu na jednej pestrofarebnej doske.

Temným hippies Deadbeats ale nejde o nejaké komplikované rockové epopeje. Svojou produkciou sa v podstate zaradili medzi kvantá ďalších obdobne znejúcich trendových kapiel (pre zoznam sa vráťte na úvod článku), čiže nejakú hudobnú prevratnosť, hľadačstvo alebo originalitu u nich vôbec nehľadajte. Týmto vás však vôbec nechcem bezočivo odradiť, práve naopak! DEADBEATS sa v prvom rade snažia písať chytľavé pesničky plné zapamätateľných motívov a úderných nápevov. Mind Control to je najmä čierny hodváb pokrytý jednoduchou, ale pestrofarebnou batikovou výzdobou.

Pôvab tohto kvarteta tkvie predovšetkým v schopnosti skladať vskutku sofistikované hity, ktoré sa už po letmom vypočutí vpíjajú do podvedomia ako poriadne napustený papierik LSD. Skladby Poison Apple a Evil Love nech sú vám príkladom toho, že „retro hevík“ ešte zďaleka nepovedal svoje posledné slovo. Plesnivým dinosaurom kovového Olympu síce Mind Control nesiaha ani po vybíjaný opasok, ale je chvályhodné, že takéto albumy stále vznikajú. Miestami sa síce cítite ako zvrhlý voyer, ktorý sa vyžíva v postupnom umieraní jedného fenoménu... ak však má tento tradičný hudobný smer niečo vyslobodiť z nevkusného sebaparodovania, nech sú to práve kapely ako Uncle Acid and the Deadbeats.

Info

Uncle Acid and the Deadbeats – Mind Control (Rise Above, 2013)
www.acidcoven.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.