Články / Reporty

Underground zpod Tater (1. narozeniny ArtHouse Poprad)

Underground zpod Tater (1. narozeniny ArtHouse Poprad)

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 07.01.2018

Krátce po novém roce bloudíme zasněženým Popradem mezi rodinnými domky. Naším cílem je nevyužívané kino vedle kostela, ve kterém sídlí ArtHouse, kreativní centrum, společenství a koncertní „sál“ vzniklý z iniciativy umělců zpod Tater, kterým doposud chyběl dostatečný prostor k seberealizaci. Dnes je tomu právě rok, co se ArtHouse oficiálně otevřel, a my, výletníci a „kontrolóři kultury“ z více či méně vzdálených koutů Slovenska, jsme přišli omrknout progres.

Po výstupu do druhého patra se dozvídáme, že jsme tady dřív než první účinkující Raptor Koch. Raptor je pravým reprezentantem východoslovenského undergroundu a lukrativním uměleckým zážitkem, jelikož v životě odehrál asi pět koncertů, pokud je možné je nazvat vůbec koncerty. Všechny nástroje si nahrává doma ve sklepě a není tak schopen je všechny reprodukovat na pódiu. Hraje stylem mobil v jacku a mikrofon a setup nazývá „Karaoke Koch“. ArtHousem vládne obýváková atmosféra s vege občerstvením za dobrovolný příspěvek, včetně top notch čočkové pomazánky.

Jeden z organizátorů Igor uvádí večer shrnutím dosavadních aktivit ArtHouseu ve videu, kde se mimo jiné dozvíme, jak se jim podařilo zavařit si hned na začátku loňského roku (hluk v obytné čtvrti), což vedlo k rozhodnutí nepodávat na akcích alkohol. Výjimkou byl svařák o vánocích, jinak je k dispozici mimořádně nechutné nealko pivo z Kauflandu. Vidíme vizuální vývoj prostoru od původní tabula rasa aneb „varny pika“ až po útulný prostor s klasicky kartonovou izolací a pokusem o pravidelné se měnící uměleckou stěnu. Sezení z pneumatik nebylo možné z prostorových důvodů zrealizovat, k dispozici jsou tady tedy prastaré pohodlné sedačky, ze kterých trčí pružiny, zaručující vítané napětí a vzruch. ArtHouse je pro umělecké aktivity otevřen vždy ve středu, tak jako dnes, a právě nastupuje Raptor Koch.

My skalní, co jsme ho před pár dny viděli na Orgonight v košické v Tabačce, víme, co čekat. Zbytek zažívá překvapení, když si Raptor do hudby z mobilu dozpívává i kytarová sóla. Vystoupení Karaoke Kocha skvěle doplňuje „vjing“ v podobě loopu zhlédnutého prezentačního videa ArtHouseu, kterého velkou část tvoří koncert jiného slovenského undergroundisty Dáši fon Fľaši. Koncert in karaoke in koncert. Sezení na pódiu zády k publiku a čumění do země se střídá s bezstarostným šoumenstvím, Raptor ledabyle komentuje neznalost vlastních textů a několikrát se táže publika, kolik toho má ještě zahrát, když to má teda končit v 10. Charismatický antikoncert.

Po pauze na cígo a krátké recitaci poezie se program přesouvá k dalšímu účinkujícímu, kterým je Samčo, brat dážďoviek. Narozeninový dort je už taky ready a pozvolna se začíná degustovat. Samčo byl právě tím, kdo loni oficiálně otevřel ArtHouse, jeho účast byla proto povinná i symbolická. Dnes vystupuje v novém medžik outfitu a bačkůrkách, čímž doplňuje atmosféru magického obýváku. Publikum je potichoučku a Samčo toho využívá k douškám o ekologii a konzumní společnosti, které prokládá relevantními skladbami, více či méně improvizovanými. Mantrou večera je heslo „Milujte se a nakupujte“, původně z DIY narozeninového pozdravu. Samčova nová rekvizita „sjetá včela“ si tentokrát zahraje sólo na kytaru, i když je po smrti, protože ekologická katastrofa. Samčova schopnost volně spojit cokoliv s čímkoliv se krásně ukáže, když se najednou octneme v Budapešti, kde utrácíme „milión forintov“.

Vystoupení je méně hlučné a víc ukecané než obvykle, Samčo konstatuje, že atmosféra připomíná besídku ve školce. Publikum nevyvede z rovnováhy ani Samčovo házení se o zem, silnější reakci vyvolá až teatrální úprk z pódia do davu s komentářem „čo je vlastne relevantná súčasť tohoto vystúpenia?“. Stejně jako Raptor si Samčo zahrává s diváky i limity koncertního vystupování. Po tom, co si všimne, že je v publiku i několik dětí, přidává v jistých kruzích proslulou edukativní tvorbou Pentagramčeku, díky které vzniká v obecenstvu spontánní pěvecký sbor.

Pak dojde na černou hodinku a společnost se pomalu rozpouští a přesouvá do hospody, respektive na vlak. Schody dolů mírně přimrzly, snažíme se nezabít. To by ArtHouseu asi moc nepomohlo, i když měli by historku k dobru... Long live & see you soon!

Info

1. Narozeniny ArtHouse Poprad:
Samčo, brat dážďoviek + Raptor Koch
3. 1. 2018 ArtHouse, Poprad

foto © Martin Varga

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...