Články / Recenze

Unplugged one man čůráckej diktát

Unplugged one man čůráckej diktát

David Vo Tien | Články / Recenze | 04.08.2014

Buzz Osborne si oblékl pryžový obleček, vzal do ruky akustiku a řekl, ať mu do občanky napíšou „King Buzzo!“ Kdo čekal písničkářství, může si otevřít Hledání ztraceného času nebo se učit antickou řečtinu a čekat dál. Válec This Machine Kills Artist, jak už název napovídá, má totiž k intimnímu folkaření asi tak blízko, jako Buzzův květák ke strojku bez nástavce. (To s oblečkem z pryže je lež.)

Akustické caveman blues. To je to, oč tu běží. Za ta léta v Melvins Osborneovi pořádně ztěžkly ruce, a tak King Buzzo řeže do španělky, jako kdyby měl v ruce stále svojí hliníkovou kytaru. Unplugged sludge/stoner rock. Mohutné power akordy, hereze plná riffů, učebnicový příklad představy, jak se na klasickou kytaru nehraje. Noční můra flamenco kytaristů. Aranžmá ohlodaná na kost, kytara a hlas, nic víc, žádné studiové marnivosti. Jako ta kost, kterou třímá opice mlátíc lebku. Tohle není metafora, tohle je real.

Steve Von Till a Scott Kelly mají sólové projekty, aby dali průchod své něžnější stránce. Potřebují vyvážit hlasitost a těžkost Neurosis. Vybrnkávané akordy, procítěný/zadumaný zpěv a melancholie. A jejich covery Townese van Zandta mohly překvapit akorát někoho, kdo se vrátil po dvaceti letech z lesa. Představa, že Buzzo hraje Waitin‘ Around to Die nebo i Woodyho Gutrieho, je snová/marná. Osborne totiž dává průchod jenom zlu, s aparátem a kapelou, i bez. Je to výborný způsob, jak hrát metal, a jezdit na koncerty autobusem a neohluchnout na stagi. Vlastně bych se docela divil, kdyby někdo nepřehrál This Machine Kills Artist v amplifikované podobě, s bicími a basou a hovadsky nahlas. Kdybych dělal koncert Kinga Buzza, avizoval bych: Ona man květák akustický čůráckej diktát. Jenže bez Melvins v závorce to stejně nikomu nedojde, no ne?

A právě proto je This Machine Kills Artist zábavná deska. Těžko pohledat druhou takovou - bez elektrických kytar, stěn aparátů a dřevorubeckého spodku, která vyžaduje headbanging celou svojí stopáž. Většina paleolitických skladeb se drží kolem dvou a půl minut a celkem jich je sedmnáct, takže je jasné, že jdou přímočaře rovnou k věci. Určitě se najdou tací, kteří v tom neuslyší žádné kouzlo, jen neurvalost. King Buzzo si ale na nic nehraje, prostě dělá to, co mu jde nejlépe a co ho očividně bavíc nejvíc. Nic víc, nic míň. Na tom není nic špatného.

Info

King Buzzo - This Machine Kills Artist (Ipecac Records, 2014)
www.ipecac.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Marko Damian a úpadok menom Skeeter

Matej Žofčín 09.04.2024

Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.

Kolekce rozmanitých emocí (Page Turners)

Tereza Bartusková 01.04.2024

Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.

Dva svety (Eva Sajanová & Dominik Suchý)

Veronika Vagačová 29.03.2024

Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace