Články / Sloupky/Blogy

Praskání bublin (Unsound 2022)

Praskání bublin (Unsound 2022)

Zuzana Malá | Články / Sloupky/Blogy | 17.10.2022

„A jedeš sama, jo?“
„Jó, to je v pohodě, tam bude safe space.“
„Nó, jak myslíš, ale posledně jsem se těch drog nadejchal, jen jsem vstoupil do místnosti.“

Trošku znejistím, ale protože si taky představuju Unsound hlavně jako probdělé noci plné polámané elektroniky. Na místě sice pár levitujících lidí potkám, ale festival je především svátek milovníků alternativní hudby všech odrůd. Navíc od té doby, co mám internety v kapse, nejsem nikdy sama a ten skvělý ramen posílám stovky kilometrů na západ. Ačkoliv večerní program probíhá v novém industriálním prostoru Kamienna, festival je rozlezlý po celém městě a proniká i do divadel, klubů a vlastně všech sálů, ve kterých lze hrát.

Unsound letos vstupuje do třetí dekády své existence a pro narozeninovou oslavu volí téma bublin. Ta festivalová vydrží sotva týden. Proplétá se mezi budovami, z nichž některé už možná příští ročník hostit nebudou, bývalé fabriky i Hotel Forum se pomalu transformují a Krakov bují. Cestu kouzelným městem začínám v Kině Kijów.

První večer se těším hlavně na Kali Malone. Tak moc, že naprosto ignoruji fakt, že má-li představit projekt se Stephenem O’Malleym, bude to meditace spíš hlučnějšího charakteru. Nicméně jejich společné dílo Does Spring Hide Its Joy, doplněné projekcemi vizuální umělkyně Niki Milano, hodnotím pozitivně a varhany si nechám na doma.



Mířím na místo večerní produkce, které se otřásá zvuky rappera Blackhaina. Ten předvádí extrémní emoční tlak, namíchaný ze stroboskopů, noisu a naléhavých slov, které podtrhuje profesionální choreografií. Zakládám si škatulku „nevím, jestli je to dobrý, nebo bizár“, ve které bude prvním pasažérem jihokorejská Bela. Z jedné strany mikrofonu jí svítí baterka na knihu poezie, z druhé strany vychází afektovaný trve blackmetalový vokál recitující verše.

Do škatulky „boží“ pak dávám egyptského producenta Abadira, vydávajícího nyní na labelu Svbkvlt a míchajícího elektroniku se severoafrickými rytmy. Naživo ho pak místo drum machine doplňuje perkusionista. Na akci plné kabelů a technologií vůbec vyniknou živé nástroje více než jinde. Stejně je tomu u vystoupení Ksaweryho Wójcińského, jehož hodinové sólo na kontrabas je plné emocí. Přemýšlím, v jakém vesmíru to jsem, že mu tady aplauduje celý sál, v Praze by to byl koncert pro dvacet lidí. Vyrušuje jen malá holčička. Těžko jí to ale zazlívat, křičí: „Táta, táta!“



Na večer se přesouvám do divadla Łaźnia Nowa. Čtyřicetiminutovou cestu mi zkracuje pár polských důchodců, se kterými si rukama nohama povídám o životě a jejich kočce. Unsound neznají. Vystupujeme na zastávce Struga, pán se mi snaží poradit cestu, ale vidím, že stačí sledovat skupinku v černém. Katalánská hudebnice Marina Herlop tu má vystupovat s krajankami z dvojice Tarta Relena a bubeníkem. Sázka na jistotu a jedno z nejkrásnějších představení festivalu. Herlop prezentuje nové album Pripyat, které vyšlo na labelu PAN a nadchnout musí fanoušky Rosalíi i štamgasty Puncta. Publikum už se ale nemůže dočkat Shygirl, členky avant-kolektivu Nuxxe, a jeden z mála setů v angličtině. Nechybí puget květin, fény na stagi a především sebevědomý projev a ten nejčerstvější popíček.

Ulici zaplavují taxíky a stovky návštěvníků míří šest kilometrů na západ opět do Kamienne. Kvůli přesunu nestíhám Ursulu Sereghy a vstupuji do čistého pekla, které připravil producent Slikback spolu s dechberoucí projekcí Weirdcora. Hlučné to bylo vždycky, ale teď už asi bude keňský samorost dělat jen noise. Večer pokračuje s jihoafrickým gqom triem Phelimuncasi, Loraine James nebo dvojicí perkusionistů Valentina Magaletti a João Pais, vystupujících jako CZN…



Sobotní večer v kongresovém centru ICE patří třem velkým premiérám. Všechny jsou patřičně žánrově neukotvené, inovativní a taky nesourodé. Ohromí mě hned první, Heith, dílo milánského producenta Daniela Guerriniho, spolu s projekcí studia Declino. Zařadit nebo popsat je neumím. Anotace říká, že v sobě mísí prvky freak folku, raveu a doom metalu. Asi tak.

Následuje Robin Fox, který pandemickou nudu strávil hrátkami s laserem. Celý sál oslepují elektrony a Fox předvádí masterclass toho, jak vypadá audiovizuální show. Poprvé se zde představuje také Osmium, dílo oscarové skladatelky Hildur Guðnadóttir. Hypnotický set na speciálně sestavené nástroje hraje čtveřice v čele s Rullym Shabarou ze Senyawy, který zaříkává vše, co z příchozích ještě zbylo. Speciální bodík dávám za pohodlná křesílka.

Rapperka Alyona Alyona je na místní poměry asi moc mainstream, večerní sál Kamienne je během jejího vystoupení poloprázdný. Jinak tomu je při představení aktuální nahrávky Escapology hlavy labelu Hyperdub, Kode9. Zní to skvěle a ve všech směrech inovativně, ale je to hrozně nabasované, hlava na hlavě… Nevydržím dlouho a běžím raději na amapiano, ehm. K mému mrzení ale jihoafrický producent Vigro Deep nevystoupí. Nutno dodat, že za celou dobu je to v mém programu jediná změna. Vše jede na čas, všude je bezchybné technické zajištění, scénografie, světla, zvuk… Nechybí bohatý doprovodný program pro místní zdarma.

Bylo to krásné, ale bylo toho už moc. Nasycená zážitky vynechávám i závěrečnou Nyege Nyege afterparty, mířím na hlavák a budu se těšit na příště. Pojeďte taky!

Info

Unsound
9.-16. 10. 2022
Krakov, Polsko
web festivalu

foto © Zuzana Malá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #97: „It's in the wind, whatever it is…“

Michal Pařízek 27.01.2023

Tak je to zase tady. Další Šejkr, další volební víkend. Už si pomalu začínám zvykat, naštěstí to je na nějakou dobu naposledy.

Šejkr #96: New world wide?

Michal Pařízek 13.01.2023

Volební období přinášejí jisté leitmotivy, například skutečnost, že se mě známí dobří i letmí až příliš často ptají, koho budu volit.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 1. místo

redakce 05.01.2023

Vyhlašujeme vítěze i celkové pořadí letošního hlasování!

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 2. místo

redakce 04.01.2023

Stříbrnou medaili uděluje měsíční posádka rapu.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 3. místo

redakce 03.01.2023

Třetí příčka patří slovenským emo empatikům a londýnským Black Country, New Road.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 4. místo

redakce 02.01.2023

Čtvrtá příčka patří debutu brněnské skupiny i bočnímu projektu členů Radiohead.

Desky roku 2022 podle Full Moonu: 5. místo

redakce 01.01.2023

Redakční hlasování nejlepších nahrávek uplynulého roku začíná. Pátou příčku obsadil říční tulák a irští hochštapleři.

Šejkr #95: Zatím dobrý...

Michal Pařízek 30.12.2022

Sváteční dny jsou nějaké rychlejší, nemůžu si pomoct. Zakázal jsem si počítač, tak trochu i telefon, a stejně to pořádně nepomáhá...

Melting Pot emocí

Jiří Přivřel 24.12.2022

Nová jména v Mercury Lounge, bedekr po zdejších record stores, deska Fugazi a jazz v parku. Cestovka.

Fluidní moc nemoci a nemoc moci v pražském DOXu

Ivana Beranová 22.12.2022

Katalog (Ne)Moc vydaný ke stejnojmenné výstavě, je výborný doplňující materiál pro ty, kteří výstavu navštívili i pro ty, kteří to nezvládli a téma je zajímá.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace