Články / Reporty

Unsound 2021: To nejlepší

Unsound 2021: To nejlepší

David Čajčík, Jan Starý | Články / Reporty | 21.10.2021

Při pohledu na letošní výčet prestižních evropských festivalů nemainstreamové hudby by se mohlo zdát, že žádná pandemie ani neproběhla. Pohled zblízka ale ukázal, že situace pořád není jednoduchá. Letošní Unsound se potýkal s méně viditelnými omezeními, v důsledku kterých byl kratší, skromnější a méně členitý. I tak ale nabídl sestavu, která by byla v jakémkoli jiném kontextu velkolepá. Vybíráme několik nejsilnějších momentů zpod Wavelu.

Aya
Nejnovější hajp na Hyperdubu. Tohle si Unsound asi nemohl nechat ujít. Těsně před debutovým LP si dala Aya premiéru nové live show na širokém pódiu Studia Hrdinů během Lunchmeatu. A potom taky v podzemním, bývalém strip baru Hotelu Forum, někdejším hlavním prostoru Unsoundu, který bohužel skončil v rukou krakovských gastropodnikatelů. Malý prostor dal vystoupení daleko intenzivnější ráz, komunikaci s publikem; vtípky, shazování vrstev oblečení i tanec, vše bylo najednou blíž, vše působilo fyzičtěji.

Bendik Giske
Od prvního vystoupení Giskeho v Česku, v NoDu před Kelly Lee Owens, se toho na jeho pódiové prezentaci změnilo jen málo. Fascinující hra světel, stínů, tance a saxofonu dodává jinak poměrně avantgardnímu vystoupení norského umělce skoro přístupný ráz. Jen těžko se nachází kdokoliv, kdo by byť jen imitoval téměř perkusivní, věčně rotující melodie, po druhém albu Cracks navíc v daleko elektroničtějším hávu. „Moc delaye, moc reverbu,” říkal mi jeden Kréťan, prý návštěvník Unsoundu od roku 2012. Asi ano, ale právě v takové produkci je nakonec možná nejjednodušší utopit myšlenky.

Hubert Zemler & Miłosz Pękala & Grzegorz Tarwid
Krzysztof Penderecki pro dvoje bicí a klávesy? Jlin pro dvoje bicí a klávesy? V jednom vystoupení? Trojice polských hudebníků přišla s interpretací soudobých klasiků, která byla stejně strhující jako překvapivá. Pendereckiho scénickou hudbu pojalo trio jako suity, ve kterých udávaly výraz klávesové disharmonie, což v kombinaci retro zvuku s atonalitou působilo až groteskně. Proti nim ovšem stály virtuózní bicí (klasická souprava i sestava melodických a méně tradičních nástrojů), zasazující melodie do nových kontextů. Co to mimo jiné znamenalo: byla to jízda místy až mathrocková. A logicky ještě více se rytmy lámaly ve footworkových skladbách Jlin, kde jako by se z rytmických cyklů odštěpovaly další, lehce pozměněné struktury. Přehrávat komplexní elektroniku na bicí se může zdát jako zbytečné cvičení, polské trio ale dokázalo dát originálu úplně nový, velice zajímavý náboj.

Menzi
K dramaturgii letošního Unsoundu se dá říct i to, že bez Afriky by pravděpodobně byla ztracená. Po Menziho převážně na gqomu postaveném setu zněly všechny odrůdy euroamerické taneční hudby nikoliv vyloženě nudně, ale rozhodně ne tak dynamicky. Dokážu si představit, že přesně takhle se cítila Evropa, když přišlo detroitské techno. Menzi vychází z jihoafrické scény, tisíce kilometrů vzdálené od epicentra kolektivu Nyege Nyege, se kterým úzce spolupracuje, převážně na sublabelu Hakuna Kulala. Enormní africké vzdálenosti zvládají jejich přední DJs spojovat podobně jako DJs mezi Berlínem a Londýnem, ne-li lépe. Menziho extatický set protnul Afriku napříč. A jestli jsme na posledním fyzickém Unsoundu v roce 2019 poslouchali africké DJs v kuchyni Hotela Forum se 150 lidma, tady jich byl pětinásobek. Časy se mění, díkybohu.

Nyege Nyege afterparty
Překrásnou neoficiální kapitolou letošního Unsoundu byla párty, která mimovolně nastavila zrcadlo umírněným klubovým večerům. Výprava z Nyege Nyege si jen tak pro radost udělala akci od sedmé ranní, na které hrála naprosto likvidační pětihodinový set (od techna po singeli) Ziúr. Sklepní „klub“ by se sice vešel do větší kuchyně dvakrát, o to měl ale výkonnější aparaturu, před níž nadšeně tančilo pár desítek lidí v různých stádiích rozpadu. Lepší místo na ranní kávu a polední pivo těžko pohledat, o budování komunity nemluvě. Řeči o raveu, kterými se všichni zaklínají, tu pro jednou dávaly smysl.

Scotch Rolex ft. MC Yallah + Lord Spikeheart
Jak jinak – stopa afro-globálního dvojlabelu Nyege Nyege / Hakuna Kulala byla na Unsoundu silná a vzácná možnost vidět Scotch Rolexe s dvojicí nejvýraznějších vokalistů z čerstvé desky Tewari byla velkým lákadlem. A jakkoli byly sypací tracky se řvoucím Spikeheartem zábavné, ta pravá anihilace probíhala mimo kontext metalu. Část s MC Yallah se nesla v duchu rozlámané elektroniky, která čerpala z trapu i afrických žánrů a kterou prokládaly pekelně precizní a pekelně rychlé vokální dávky. Bylo fascinující s krátkým odstupem pozorovat rozdíl oproti pražskému vystoupení s Debmasterem, druhým dvorním producentem Yallah, které bylo založené na dokonalém souladu produkce a rapu: tady šlo naopak o neustálé napětí a střety, které obě strany musely nějak ustát.

Info

Unsound Festival 2021
13.-17. 10. 2021
Krakov, Polsko
web

foto © se svolením Unsound

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace