Články / Reporty

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

David Stoklas | Články / Reporty | 11.10.2022

Ustát proud vlnění, „vyráběný“ v jeden moment čtyřmi kytarami, místy nešlo. Byla tam nostalgie a bylo jí tam hodně. The Brian Jonestown Massacre dělají hudbu, co tahá za duši do okamžiku, kdy je v koutku oka zárodek slzy. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli neskočit na Newcomba a nedat mu pusu. Anebo pěstí.

Minule to bylo za parného léta, teď atmosféra fungovala mnohem líp. Sychravo, smutno, ideálně přemýšlet nad životem a nechávat se unášet kytarou a hypnotickým hlasem. Stejně jako posledně i tentokrát nedošlo na institut předkapely a celý, skoro tříhodinový večer měli na starosti The Brian Jonestown Massacre v obvyklém složení - tisíc kytar, tamburína a klávesy někde vzadu. A frontman Anton Newcombe v klobouku, nejčastěji natočený z profilu. Začal komunikovat až po několika drincích a možná by bylo lepší, kdyby nemluvil vůbec.

Vyrazit kloudné slovo z Newcomba není poslední dobou snadné. Viz jeho nedávný „konceptuální“ rozhovor pro Vice, kdy na zvláštní existenciální otázky o smrti a životě odpovídal jednoslovnými větami. Hlubší poselství nové desky, jejíž skladby The Brian Jonestown Massacre v Lucerna Music Baru představili, také nechali na volné interpretaci. Nicméně se jedná o jejich doposud nejméně experimentální nahrávku, většinu poklidnou, mnohem více blues a mnohem více o tom, co se děje Newcombovi v hlavě než na pedalboardech.

Dlouhé skladby The Brian Jonestown Massacre fungují. Trans je zaručen a byli v něm skoro všichni z publika, skoro všichni uhranuti, spousta s ikonickými kotletami na tvářích po vzoru svých oblíbenců. Na co bohužel došlo také, byly mnohdy nekonečné přestávky mezi skladbami vyplněné ze začátku pouze tichem a knoflíky ladících mechanik, ke konci uštěpačnými poznámkami Antona Newcomba. Ten občas tu správnou frekvenci hledal tak dlouho, až se dočkal nervózních pohledů nejen z publika, ale i od spoluhráčů. Pokud jste po dvou hodinách chtěli extaticky přeskakovat ze skladby na skladbu, dostali jste podivné ticho. Nekonečné souvětí a uprostřed pětiminutový nádech.

Info

The Brian Jonestown Massacre (us)
10. 10. 2022 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace