David Stoklas | Články / Reporty | 11.10.2022
Ustát proud vlnění, „vyráběný“ v jeden moment čtyřmi kytarami, místy nešlo. Byla tam nostalgie a bylo jí tam hodně. The Brian Jonestown Massacre dělají hudbu, co tahá za duši do okamžiku, kdy je v koutku oka zárodek slzy. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli neskočit na Newcomba a nedat mu pusu. Anebo pěstí.
Minule to bylo za parného léta, teď atmosféra fungovala mnohem líp. Sychravo, smutno, ideálně přemýšlet nad životem a nechávat se unášet kytarou a hypnotickým hlasem. Stejně jako posledně i tentokrát nedošlo na institut předkapely a celý, skoro tříhodinový večer měli na starosti The Brian Jonestown Massacre v obvyklém složení - tisíc kytar, tamburína a klávesy někde vzadu. A frontman Anton Newcombe v klobouku, nejčastěji natočený z profilu. Začal komunikovat až po několika drincích a možná by bylo lepší, kdyby nemluvil vůbec.
Vyrazit kloudné slovo z Newcomba není poslední dobou snadné. Viz jeho nedávný „konceptuální“ rozhovor pro Vice, kdy na zvláštní existenciální otázky o smrti a životě odpovídal jednoslovnými větami. Hlubší poselství nové desky, jejíž skladby The Brian Jonestown Massacre v Lucerna Music Baru představili, také nechali na volné interpretaci. Nicméně se jedná o jejich doposud nejméně experimentální nahrávku, většinu poklidnou, mnohem více blues a mnohem více o tom, co se děje Newcombovi v hlavě než na pedalboardech.
Dlouhé skladby The Brian Jonestown Massacre fungují. Trans je zaručen a byli v něm skoro všichni z publika, skoro všichni uhranuti, spousta s ikonickými kotletami na tvářích po vzoru svých oblíbenců. Na co bohužel došlo také, byly mnohdy nekonečné přestávky mezi skladbami vyplněné ze začátku pouze tichem a knoflíky ladících mechanik, ke konci uštěpačnými poznámkami Antona Newcomba. Ten občas tu správnou frekvenci hledal tak dlouho, až se dočkal nervózních pohledů nejen z publika, ale i od spoluhráčů. Pokud jste po dvou hodinách chtěli extaticky přeskakovat ze skladby na skladbu, dostali jste podivné ticho. Nekonečné souvětí a uprostřed pětiminutový nádech.
The Brian Jonestown Massacre (us)
10. 10. 2022 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Zdeněk Němec
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.