Články / Reporty

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

Uštěpačné ticho, nárazový masakr (The Brian Jonestown Massacre)

David Stoklas | Články / Reporty | 11.10.2022

Ustát proud vlnění, „vyráběný“ v jeden moment čtyřmi kytarami, místy nešlo. Byla tam nostalgie a bylo jí tam hodně. The Brian Jonestown Massacre dělají hudbu, co tahá za duši do okamžiku, kdy je v koutku oka zárodek slzy. Chvílemi jsem přemýšlel, jestli neskočit na Newcomba a nedat mu pusu. Anebo pěstí.

Minule to bylo za parného léta, teď atmosféra fungovala mnohem líp. Sychravo, smutno, ideálně přemýšlet nad životem a nechávat se unášet kytarou a hypnotickým hlasem. Stejně jako posledně i tentokrát nedošlo na institut předkapely a celý, skoro tříhodinový večer měli na starosti The Brian Jonestown Massacre v obvyklém složení - tisíc kytar, tamburína a klávesy někde vzadu. A frontman Anton Newcombe v klobouku, nejčastěji natočený z profilu. Začal komunikovat až po několika drincích a možná by bylo lepší, kdyby nemluvil vůbec.

Vyrazit kloudné slovo z Newcomba není poslední dobou snadné. Viz jeho nedávný „konceptuální“ rozhovor pro Vice, kdy na zvláštní existenciální otázky o smrti a životě odpovídal jednoslovnými větami. Hlubší poselství nové desky, jejíž skladby The Brian Jonestown Massacre v Lucerna Music Baru představili, také nechali na volné interpretaci. Nicméně se jedná o jejich doposud nejméně experimentální nahrávku, většinu poklidnou, mnohem více blues a mnohem více o tom, co se děje Newcombovi v hlavě než na pedalboardech.

Dlouhé skladby The Brian Jonestown Massacre fungují. Trans je zaručen a byli v něm skoro všichni z publika, skoro všichni uhranuti, spousta s ikonickými kotletami na tvářích po vzoru svých oblíbenců. Na co bohužel došlo také, byly mnohdy nekonečné přestávky mezi skladbami vyplněné ze začátku pouze tichem a knoflíky ladících mechanik, ke konci uštěpačnými poznámkami Antona Newcomba. Ten občas tu správnou frekvenci hledal tak dlouho, až se dočkal nervózních pohledů nejen z publika, ale i od spoluhráčů. Pokud jste po dvou hodinách chtěli extaticky přeskakovat ze skladby na skladbu, dostali jste podivné ticho. Nekonečné souvětí a uprostřed pětiminutový nádech.

Info

The Brian Jonestown Massacre (us)
10. 10. 2022 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Zdeněk Němec

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace