Ústředním tématem je žena (Alice Munro)

Se sedmiletým zpožděním se na čtenářské pulty dostala kniha Alice Munro Láska dobré ženy. Bez ostychu po ní mohou sáhnout opravdu všichni, neboť s červenou knihovnou či lechtivou literární tematikou nemá tento exemplář zhola nic společného, byť by k tomu název titulu mohl svádět.

Alice Munro, kanadská spisovatelka a nositelka Nobelovy ceny za literaturu z roku 2013, předkládá čtenáři osm povídek, jejichž ústředním tématem je žena. Žena ve světě, který se mění a maskulinní postoj se pomalu, ale jistě hroutí. Ve světě, kdy už ženě není vnucována role hospodyně, ale kdy i ona sama může rozhodovat o svém životním osudu, životní pouti a směřování. Nabízí výpravu do duše ženy, jejích tužeb, plánů, stejně tak i do životního údobí na hraně transformace dospívající dívky v dospělou, ctižádostivou a samostatnou ženu. Rozhodně však nelze říci, že se jedná o feministickou literaturu.

V době, kdy kniha vznikala, jako by autorka bilancovala a ohlížela se do doby, kdy emancipace ženského hnutí začínala sílit a měnila dosavadní pohled na ženu a její postavení ve společnosti. Drtivá většina povídek Lásky dobré ženy je totiž do oněch šedesátých let situována. Postavy, kterých si Munro všímá, jsou povětšinou obyčejné ženy kanadského Ontaria, její rodné provincie.

Na omezené ploše, kterou definuje žánr povídky, Munro do svých postav promítá nejen niterné pocity, jež zahrnují i traumata „Sophiiny volby“, týkající se osudových změn v životě něžného pohlaví, které mohou mít mnohdy fatální následky nejen pro hlavní postavu, ale i její okolí. Hrdinkou je žena, která na jedné straně dobrovolně podléhala potlačovaným citům, na druhou stranu však bere osud do vlastních rukou a chce ovládat i životy ostatních. Autorka umožňuje nahlédnout do charakteru dívky, která nedobrovolně prožívá svůj „stříbrný vítr“, do psyché novomanželky konečně nalézající své místo ve společnosti: „A teď jsem měla pocit, že se téhle části – snad té nezdravé? – sebe sama konečně zbavuji...“ Všímá si i postojů zralé ženy, která se rozhodne radikálně změnit dosavadní rodinný život, nebo postarší ženy, jejíž jistota a smíření se smrtí partnera se rozbíjí napadrť, a tak se snaží najít pravdu. Mnohdy se zaměřuje na generační pohrdání hodnotami, které vyznává ta předchozí: „Měli jsme pocit, že jim jde jen o domy a pozemky, o sekačky na trávu, domácí ledničky a opěrné zdi.“ Ovšem s odstupem času se mění pouze ve vyšeptalou frázi konformního člověka. U všech hrdinek je patrná touha nepodlehnout, novým okolnostem čelit a neprodlévat v rezignaci.

Mužský element je v Lásce dobré ženy povětšinou upozaděn a zdá se být pouhou kulisou pro životní příběhy jednotlivých žen. Pokud se maskulinní svět dostane do středu dění, je vylíčen jako krutý a plný násilí. Není mnohdy vzdálen popisu záporných westernových postav a lokálů: „Uprostřed stál mohutný starý jídelní stůl a velké židle. U stolu seděli tři muži a hráli karty. Čtvrtý předtím vstal, aby nakopl psa...“

Munro umně střídá lyriku s epikou, povídky plynule přecházejí z jednoho žánru do druhého a díky barvitému popisu dokáže vykouzlit místy až impresionistické obrazy let dávno minulých, stejně tak i odkázat do jiných než literárních vod. Kniha nadčasová, kniha veskrze současná.