Články / Recenze

V basových linkách Joy Division, v bicích Can? The Soft Moon.

V basových linkách Joy Division, v bicích Can? The Soft Moon.

Jakub Hudák | Články / Recenze | 25.02.2013

Luis Vasquez začal před několika lety podomácku nahrávat skladby pro svůj intimní projekt The Soft Moon, aby dosáhl (podle svých slov) osobnějšího hudebního vyjádření. V souvislosti s posledním albem Zeros se již několikrát psalo o žánru neo-post-punk, což jako označení selhává, protože pouze odkazuje k segmentu minulosti, z něhož by měla Vasquezova tvorba čerpat, ale citace zdrojů je u desky Zeros nadbytečná.

Hudebně sice Vasquez vychází z tradice prvních experimentujících synth-punkových kapel jako Chrome a sám taky před úspěchem The Soft Moon hrál v punkových kapelách, ale zároveň veřejně přiznává, že se nesnažil udělat něco nového. Tím, že v basových linkách rozeznáváme Joy Division a v bicích Can, o nichž prohlásil, že je během skládání pro The Soft Moon hodně poslouchal, Vasqueze nijak nenachytáme a vlastně nám to nepomůže nic pochopit.

Zeros je sice nostalgické a poněkud temné album, ale má to svoje důvody. The Soft Moon mělo být pro Vasqueze hudební reminiscencí na vlastní minulost – vyjádřil se v tom smyslu, že chtěl najít člověka, kterým kdysi byl, a temné depresivní aranžmá, které kolem toho vzniklo, je jen přirozeným vedlejším produktem.

Zeros není zrovna příjemné poslouchání. Jednoduché melodie, které si vystačí s dvěma až třemi tóny a oktávou, jsou vykompenzovány hloubkou aranžmá a neuvěřitelně intenzivní atmosférou: úvodní apokalyptická skladba It Ends končí rytmem imitujícím tlukot srdce, což je jen pauza na nadechnutí. Typické jsou ocelově duté zvuky basy, které připomínají kovové didgeridoo, a vokály hnané přes delay s rozpětím od šeptání až po výkřiky. Titulní skladba Zeros ukazuje, jak významnou roli tady hraje rytmus – místo melodie jsou vrstveny bicí a úderné samply. Snad jediná skladba, kde je melodie významnější než rytmus, je Lost Years – kromě tanečního konce.

Zpočátku jsem měl z desky dojem, že se mě snaží uvést do jakéhosi podzimního robotického pralesa, kde bytosti stvořené z tranzistorových rádií rituálně dupou kolem jeskyně, ale postupně mi začalo docházet, že to není pravda, že Vasquez ani nepotřebuje, aby se mi jeho hudba líbila. Je to despotické a klaustrofobní, protože to dělal sám a protože já do jeho hermetické intimity nepatřím.

Nerad bych ovšem Zeros přechválil. Přes veškerou snahu mi album časem připadá monotónní, postrádá emoční rozsah. Poslední skladba ƨbnƎ ƚI je přesným opakem na počátku zvěstovaného konce a možná naznačuje, že Vasquez časem najde ve své minulosti i něco obsáhlejšího.

Info

The Soft Moon – Zeros (Captured Tracks, 2012)
www.thesoftmoon.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiskra nostalgie (Crywank)

Veronika Tichá 23.11.2021

Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili.

Napíšu tobě, ty zas mi (Gudrun Gut + Mabe Fratti)

Richard Kutěj 04.11.2021

Gudrun Gut a Mabe Fratti vytvořily svébytný mix experimentální elektroniky, ambientu a klubových vlivů.

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace