Články / Reporty

V Blansku je prý divná voda, říkali

V Blansku je prý divná voda, říkali

rionka | Články / Reporty | 06.02.2015

Tohle by mohl být dobrý rok, říkám si, když dělám další pomyslný vryp do pomyslného sloupku u postele, němého svědka sobotních kocáků. V Blansku se prý nic neděje, říkali. V Blansku je prý divná voda. Nikdo tam nebydlí, potoky tečou do kopce a tak. Ještě že tam postavili ten Muzikograf.

Cesta z Brna do Blanska zabere asi čtyři písničky a dva tahy řasenkou, nic náročnýho. "Tohle jsou samý mladý kapely, jakoukoli formální chybu vyrovnávají nadšením," tvrdí týpek ve vlaku a nabízí mi ferneta. Přihlížející v klubu posedávají v křesílkách a volně se mísí s muzikanty, kteří hřeznou z nízkého podia na všechny strany a omotávají se navzájem kabely. Znáte kapely, co zahrají na jednu strunu jediný dlouhý Zvuk a polovina osazenstva hospody se na něj musí jít podívat zblízka? Tohle je ten případ.

První písnička přiláká i tu druhou polovinu. "Ahoj, my jsme Kruhy z Brna." Kruhy se naživo nenamáhají "napodobovat vycizelovaný studiový zvuk" (ehm). Živé vystoupení je mnohem lepší, dynamické, přirozené. Kořeny Kruhů vyrůstají mimo jiné z blanenských Got a Wolf a brněnských Labrador Tea, inspirují se u La Dispute, ale srůstají a kruhatí si po svém, melodicky, v duchu DIY. Hrají melodický post-hc-emo-něco-punk. V českých textech se míhají emoce, nasranost, touha i koleje mizející v mlze. Řev mezi kroutícími se knoflíky, chvilkové jakože-šílenství, jeden by málem napsal "metal". Je to silné a příjemné, srdíčko, follow, šlus.

Inheritance obrací list. Po úvodním kruhu post-HC řevu následuje jazz fusion variace slovensko-české instrumentální kapely. Skladbám velí pronikavý klavír, který si pohrává s kytarovou linkou, nechává se jí proplétat a na moment utichá, ale vrací se dřív, než se plně rozvine "očekávaný" postrockový feeling. Skladby se nečekaně lámou, vracejí po prošlapaných cestách, vrhají se z útesů. V kapele probíhá neustálá komunikace, zrzavá klavíristka se směje na borce a oni zase na ni. Drnčení strun se v interéru občas trochu rozplizne a rozhovory u baru bohužel přehlušují ty nejsubtilnější pasáže. Tuhle hudbu je potřeba poslouchat v noci a se sluchátky.

Nejhlasitější šmouhou programu se nakonec stává emocore mazec Anne M. Christiansen. Pětice kluků z Orlové (ex - The Sin of Lilith) zesiluje na maximum a slibuje oslovit například fanoušky Touché Amoré. Nepamatuju si bohužel ani slovo, ale byli naprosto skvělí. Svou přítomností vyplnili celou místnost, zpěvák se ponořil do publika a celé vystoupení působilo svěže a energicky. Závěr mě opravdu zaskočil, docela jsem se zapomněla a poslouchala bych to klidně ještě rok. Tak snad do roka a do dne...

Info

Kruhy + Inheritance + Anne M. Christiansen
30.1.2015, Muzikograf, Blansko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Vajbit Kafku v Siřemi (Deziluze 2024)

Pavel Novotný 05.07.2024

Vjíždíme do Siřemi. Vlaštovky tu sedají na nízké elektrické vedení a loví všudypřítomný hmyz. Není náhodou každý festival tak trochu Woodstock?

Zbraně tiché i hlasité (Kim Gordon)

Alžběta Sadílková 04.07.2024

Ačkoli je jejich energie nakažlivá, publikum jí se zvláštní apatií vzdoruje. Ke konci vystoupení dav šumí kousavými poznámkami nejen na účet interpretek.

Nostalgie a technooptimismus rybníka (Rosnička 2024)

Viktor Hanačík 02.07.2024

Půlnoc přeje experimentálnějším slotům. Kryjou se tu dvě zásadní věci, hybridní futuristický set oloongbru, zakladatele pražského labelu Yuku, a posttrapová vize tria Awoo.

Hlad po větší intenzitě (Chelsea Wolfe)

Václav Valtr 26.06.2024

Vzhledem k technickým nedokonalostem vyzněly nejlépe písně folkové, pomalé a komorní, tedy zkrátka ty, které netrpěly nedostatkem rvavé kytary.

Tři dny v Barceloně (Sónar 2024)

Zuzana Malá, Lenka Pittnerová 21.06.2024

Dostalo se nám škály zážitku, od experimentální scény, bohaté nabídky projektů v rámci doprovodného programu, které téměř vždy zahrnují AI, techna v gigantických halách i barcelonského fashion weeku.

Still moving (Respect Festival 2024)

Akana 19.06.2024

Na každém ročníku Respect Festivalu se najde něco památného, jedinečného, něco, co i po letech zchátralým paměťovým buňkám napoví: „To bylo tenkrát, když…“

All kinds of rock for all kinds of people (Rock for People 2024)

Eva Karpilovská 17.06.2024

Hlavně chill. Co na tom, že se kolem vás pohybují tisíce lidí. Jsme tu přece všichni kvůli hudbě, tak proč si ji kazit malichernostmi?

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace