Články / Reporty

V hudebním opojení (CPH:DOX, část čtvrtá)

V hudebním opojení (CPH:DOX, část čtvrtá)

Jiří Mališ | Články / Reporty | 01.04.2018

Kodaň žije filmem. Během březnového týdne a půl je většina místních kin a divadel vyhrazena festivalu dokumentárních snímků CPH:DOX a ke zhlédnutí je výřez z nedávné celosvětové produkce. Po třech článcích o nejlepších filmech je na čase dokončit, co načal před vypuknutím filmové části festivalu Max Cooper. CPH:DOX byl totiž i o hudbě, ostatně kurátory letošního ročníku byli britští The xx, a v programu tak bylo i několik zajímavých koncertů.

Dánské duo Saint Cava se na scéně poprvé objevilo v roce 2015 a jejich alternativní r'n'b v mnohém připomnělo FKA Twigs. Po úspěšném setu na Roskilde Festivalu 2015 se ale uklidili do ústraní a jediný letošní koncert odehráli v útulném prostředí Hotelu Cecil. Slibovaná vizuální show se nakonec skládala pouze z náhodných záběrů kodaňských zákoutí a i zbytek koncertu byl průměrný. Nejznámější skladby Forget a Deeper kvalitu sice zazněly, ale všichni doufali, že bude odhaleno více nového materiálu.

To party s Felixem Martinem z Hot Chip se protáhla na bezmála devět hodin. DJskému setu předcházelo promítání filmu Studio 54 o legendárním newyorském klubu a odlehčený dokument o největších parties na východním pobřeží byl plný sexuální energie a kokainu, podmanivý obraz přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Opojná energie se přenášela i na diváky, kteří hltali dobové záběry stejně jako dokonale zvolenou hudbu. Závěr dokumentu byl ovšem na smutnou notu, smrt zakladatele Stevea Rubella, který podlehl komplikacím spojeným s AIDS, v mnohém připomněla odchod Freddieho Mercuryho. I to ale k nespoutané době patřilo a zapomenout nám dal slibovaný DJ, který nás hodil do stejného víru, který ve filmu pohtil americkou mládež. Od jedenácti do pěti se tančilo, koktejly tekly proudem a fronta venku se stála až do čtvrté ranní. Došlo i na několik klasik z repertoáru Hot Chip, ale hlavní roli hrály pecky Dana Hartmana a Michaela Jacksona.

Na skandinávskou hudební scénu jsme se vrátili v dokumentu Stor som en sol (Velký jako slunce) o nahrávání nové desky The Minds of 99. Ti se na přelomu roku vytáhli s dvojEP Solkongen, které je opět vyneslo na přední pozice rádiových žebříčků. Režisér Kasper Kiertzner se s kapelou spojil hned v prvních dnech vymýšlení nové desky a pečlivě celý proces dokumentoval. Frontman Niels Brandt se před kamerou objevoval nejčastěji a překvapivé bylo, jak velký vliv má nejen na vymýšlení textů, ale i na to, co nakonec hrají jeho spoluhráči. Při závěrečných záběrech z listopadového turné jsme mohli zhodnotit proces, kterým si skladby prošly, a dokončit tak náhled do duše jedné z nejzářivějších hvězd na dánském hudebním poli.

Podobnou roli má ve Švédsku i kontroverzní rapperka Silvana Imam, která se od svého vstupu na scénu v roce 2013 stala přední aktivistkou brojící proti rasismu a hájící práva LGBT komunity. Na loňské desce se zmiňuje o svých syrsko-litevských kořenech, ale v dokumentu ukazuje, že ji žádný přívlastek netíží. Je také vidět, jakou daň si její boj vybírá, právě pomluvy a sociální problémy jí dodávají energii. Velká část dokumentu je věnována jejímu vztahu s krajankou Beatrice Eli, s níž vytvořila „power-couple”, jež připomíná Pussy Riot. Silvana má za sebou pevnou síť rodiny, přátel a partnerky, do které se nemusí bát spadnout, takto celý snímek vyznívá. Závěr festivalu a jeden z nejlepších filmů v žánru hudebních dokumentů letošního CPH:DOX vůbec.

Info

CPH:DOX 2018
15. 3. 2018 - 25. 3. 2018, Kodaň
www.cphdox.dk

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.