Články / Profily/retro

V jednoduchosti je krása - Cloud Cult

V jednoduchosti je krása - Cloud Cult

Jana Vondrušová | Články / Profily/retro | 27.08.2014

Letošní ročník Folkových prázdnin v Náměšti nad Oslavou byl plný nadějí. Nadějí uměleckých, nadějí lidských. Silné poselství naděje přinesla i americká indierocková kapela Cloud Cult z Minnesoty, která byla hlavní hvězdou festivalu a pro kterou to byla zároveň evropská premiéra.

Cloud Cult vznikli v roce 1995 pod vedením Craiga Minowy a zásadní vliv na jejich hudební tvorbu měla tragická událost z roku 2002, kdy Craigovi a jeho manželce, výtvarnici Connie, nečekaně ve spánku zemřel dvouletý syn Kaidin. Aby se vyrovnal se ztrátou, zavřel se Craig ve sklepě s kytarou a nahrávkami hlasu mrtvého syna. Skládal písničky a položil tak na dlouhou dobu základ repertoáru. Až na popud svého přítele, výtvarníka Scotta Westa, který společně s Connie Minowa maluje obrazy v průběhu koncertů kapely, se Craig rozhodl písničky vydat. Nikdy předtím si nemyslel, že by se mohl hudbou živit.

S manželkou založili ekologickou organizaci Earthology a vlastní vydavatelství Earthology Records. Hlavní myšlenka celého sdružení by se dala charakterizovat jako řešení otázky, proč tu jsme, kdo jsme a jaký je smysl našeho života na Zemi, snaha o spojení s vyšší existencí. Důležitou úlohu v životech členů kapely hraje víra v Boha, ale ne ve smyslu podsouvání vlastní víry, ale jako osobní přesvědčení, osobní cesta. Mohlo by se zdát, že vzhledem k prožité tragédii budou všechny písně smutné a depresivní, ale není to tak. Tady víc než kde jinde platí, že v jednoduchosti je krása, a o co osobnější a komornější písně jsou, o to blíže se k nám dostanou. Obrazy vytvořené Scottem a Connie na koncertech se vždycky po vystoupení vydraží a výtěžek jde na charitu. K dražbě došlo i v Náměšti, výtěžek patnáct tisíc šel ve prospěch festivalu.

Poselství naděje je znát i na jejich nejnovějším a na poměry kapely netradičně akusticky nahraném albu Unplug z letošního roku, které vzniklo během tří koncertů v divadle Southern Theatre v Minneapolis a muzikanti při této příležitosti sáhli do své diskografie a vybrali pro daný program písně, které v sobě mají určitý vzkaz nebo myšlenku (např. text písně Step Forward nabádá, že po prožití jakkoliv zlé události se máme se sebrat a jít dál, nenechat se semlít).

V roce 2009 vznikl o Cloud Cult film nazvaný stejně jako jedna z jejich skladeb – No One Said It Would Be Easy. Jde o materiál sesbíraný z období 1999 – 2009, o kombinaci koncertních a zákulisních záběrů s exkluzivními rozhovory.

Info

Cloud Cult (usa)
www.cloudcult.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hydra, fragmenty dokonalej anarchie

Mimi Filova 11.09.2020

Vo vzduchu sa vznášajú fragmenty bohémstva z minulého storočia, kedy to bolo útočisko umelcov vrátane Henryho Millera, neskôr Davida Gilmoura a Leonarda Cohena.

Full Moon 10: Kult Björk – Homogenic

Lenka Marie 02.07.2020

Já jen vím, že harakiri je správně seppuku a chutná mi senča, ale tohle nějak nehraje.

Pouťové obludárium Toma Waitse

Akana 07.06.2020

O tom, že je album Swordfishtrombones ve Waitsově kariéře zásadním předělem, není třeba dlouze diskutovat.

Vizuální cesta Einstürzende Neubauten

Jan Škop 22.04.2020

Einstürzende Neubauten a jejich vztah k videoklipům a vůbec pohyblivým obrázkům aneb doplňující materiál k hlavnímu tématu aktuálního vydání Full Moonu.

Track týdne: Soccer96 - I Was Gonna Fight Fascism (ft. Alabaster dePlume)

Jiří Špičák 02.04.2020

Jako správný politický track má groove: vzpomeňte si na kultovní revolucionářský motorik Crest milovaných Stereolab a hned vám bude jasné, kde se pohybujeme a kde skončíme.

Ngoni pro třetí tisíciletí (Bassekou Kouyaté)

Akana 25.02.2020

Brilantní instrumentalista se nijak netají snahou oslovit co nejširší spektrum posluchačů a myslí přitom jak na své krajany, tak na západní publikum.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Ženy v angažovaném popu

Aneta Martínková 02.01.2020

V mainstreamovém vnímání bylo boření stereotypů pořád vnímané trochu jako padlé na hlavu. A umělkyně, které se o něj pokoušely... Jeden z nejlepších loňských textů Full Moonu nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Kde se vzal sad boy? (Depresivní pop)

Jiří Špičák 02.01.2020

Citlivý chlapec, plachý introvert. Sad boy. A jeden z nej-textů roku 2019, který vyšel v magazínu Full Moon, nyní online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Padesát let narušování vašeho klidu (Yoko Ono)

Jiří Špičák 02.01.2020

Nevídanou kreativní erupci první poloviny sedmdesátek zakončila Yoko Ono deskou Feeling the Space, píše se v článku, který vybíráme v rámci best of textů Full Moonu. Teď online.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Bez růžových brýlí (Ženy v beat generation)

Anna Mašátová 02.01.2020

Své místo v učebnicích literatury si ženy beat generation zatím zcela nenašly a těžko říct, zda se tak stane. Vybraný text z loňského ročníku tištěného Full Moonu online.