Články / Reporty

V masce šíleného staříka - The Residents a jejich stíny

V masce šíleného staříka - The Residents a jejich stíny

prof. Neutrino | Články / Reporty | 08.02.2016

Jen několik uměleckých uskupení má v české kotlině nedotknutelný kultovní status jako anonymní avantgardisté The Residents. Právě oni se objevili minulý pátek v pražské Akropoli a sál opět praskal ve švech. Je pravdou, že tato tajuplná skupina je pro svou nadžánrovost pro běžné hudební publikum těžko uchopitelná. Jejich tvorba už léta lavíruje mezi divadlem, výtvarným uměním a hudební produkcí, a to vše spojují do unikátního satirického spektáklu. Nastavují svou parodickou masku rozličným tématům již více než 40 let. Na živo se však zdaleka nejednalo pouze o „diskotéku po starší a pokročilé“, jak by se mohlo zdát z věkového průměru návštěvníků koncertu.

Promo materiály slibovaly nejlepší show v jejich historii. To je sice objektivně dost těžké posoudit, nicméně protentokrát se pověstný „létající kabaret“ stal kapelou se vším všudy. Jednotlivé skladby s téměř hardcoreovým drivem přerušovaly jen krátké videovstupy zamaskovaných řečníků, které byly promítány na jakousi „věštící kouli“ umístěnou za zády frontmana Randyho. Ten sám v masce šíleného staříka byl oděn do obscénní kombinézy, simulující lidské tělo zbavené kůže a oděné do saka, šachovnicových trenek a klaunských bot. Šachovnice pak byla i leitmotivem vyplňujícím celý prostor zadní scény. Poslední partie mohla začít.

Letošní album Shadowland (Země stínů), které tvořilo gró koncertu, se koncepčně zabývá tematikou fenoménu Near-Death Experience, tedy zážitků blízké smrti, posmrtného života a reinkarnace. Tomu odpovídala i tajemně laděná hudební produkce, která vyzněla značně naléhavě, místy až apokalypticky. Samozřejmě vše viděné prizmatem nadsázky a pro The Residents typického pitoreskního humoru, který je spojnicí celé jejich žánrově rozmáchlé tvorby, v níž nechyběly třeba parodické album The Third Reich 'N' Roll, konceptuální příběh inuitské vesnice Eskimo nebo opus koketující s vážnou hudbou God In Three Persons.

Bylo příznačné, že po devadesátiminutové show se valná část publika přesunula do blízké žižkovské putyky „U vystřelenýho oka“, která byla kdysi založena členy kapely Už jsme doma, kteří jsou taktéž úzce spjati s tvorbou The Residents. Byli to právě oni, kdo jim pro představení The Freak Show z roku 1994 dělali v Praze doprovodnou kapelu. Tentokrát to však The Residents zvládli zcela sami a pouze ve třech. O to větší energetické pnutí však vyvolali. Jednalo-li se však o skutečné členy soubory, nebo jen figuranty, ponecháme jako vždy bez odpovědi...

Info

The Residents (usa)
5.2.2015, Palác Akropolis, Praha

foto © Todd V. Wolfson

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes To Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?

Sen plný nostalgie (New Order)

redakce 04.10.2019

Vzpomínám na obrazy z Karlína, na Bernarda Sumnera, který si při kytarových partech poodstoupil od mikrofonu a dal hlavu na stranu, přesně jako v záznamech Joy Division.

Ekosystémy (Lunchmeat, Escher Fucker, Elías Merino & Tadej Droljc)

redakce 03.10.2019

Roztrieštená existencia večne meniacich sa objektov bola oklieštená objemom kvádrov a tento vzťah odrážala aj prítomnosť strohej architektúry CAMPu.

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

redakce 02.10.2019

Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných.