Články / Sloupky/Blogy

V New Yorku #3: Kishi Bashi, Dracula a Phil Glass

V New Yorku #3: Kishi Bashi, Dracula a Phil Glass

Jakub Hudák | Články / Sloupky/Blogy | 24.07.2013

Celebrate Brooklyn je eklektický multižánrový festival, v jehož programu si podávají ruce popaři Barenaked Ladies s Robertem Plantem a triumfálně faustovským Beckem. Ale to je jen ta placená část, lákadlo Celebrate Brooklyn totiž spočívá v tom, že je z větší části zdarma. Což je dobře, protože například lístky na Belle and Sebastian s Yo La Tengo v zádech stály něco přes čtyřicet dolarů – k tomu připočtěte pivo za sedm až devět dolarů, misku veganské biokaše za šest a bude vám smutno celou noc.

O to víc jsme byli překvapení, když jsme zjistili, že možná uvidíme Philipa Glasse naživo a zdarma. Když se řekne moderní klasika (a přenesete se přes to, jak hloupě to zní), napadne hodně lidí právě minimalista Glass. Z programu nebylo jasné, jestli skutečně vystoupí Glass nebo jestli budou jen pouštět jeho soundtrack k Draculovi anebo bude soundtrack hrát Kishi Bashi na housle, takže jsme byli trochu otrávení, protože Kishi Bashi zas taková výhra není.

Do Prospect Parku, kde festival probíhal, jsme dorazili o dost dřív, než bylo potřeba, protože jsme očekávali frontu ještě dlouho před otvíračkou, ale nakonec se začala formovat asi tak půl hodiny před, takže jsme měli čas obdivovat kosmopolitní multikulturalismus newyorského sobotního odpoledne. V Prospect Parku je veřejnosti zřejmě povoleno grilovat a pokud mi například cesta metrem na Manhattanu sugeruje pocit jakési bezbřehé mono-etnicity, tak rodinné grilovačky demarkují etnický původ dokonale. Černoši si pouští rap, Latinoameričani taky (ale s častějším užitím slova „pendejo“) a běloši si nepouští nic. Asiati negrilují.

Cestou zpátky k festivalové ohradě jsme zaslechli něco málo z Bashiho zvukové zkoušky. Před vstupem už se tvořila dlouhá řada, ale po chvíli jsme se dozvěděli, že existuje ještě jeden vchod a tam je prý fronta mnohem delší. Festival měl být sice zdarma, ale je těžké nic nezaplatit, když musí každý projít kolem slečny s cedulí, která žádá aspoň tři dolary. Oproti ostatním vystoupením byla tentokrát VIP zóna (běžně v nejpřednějších řadách) posunuta o něco výše k projektoru, takže jsme si mohli sednout přímo před pódium.

Kishiho Bashiho předci byli zřejmě Japonci, ale on sám se narodil v Seattlu, což je určitá hudební predestinace. Jeho vystoupení bylo velice energické, postavené na riskantním loopování a hudebně připomínalo DVA, jen zrovna v loopovací technice trochu pokulhávalo. Při vrstvení smyček člověk vždycky riskuje, že v přidávání nových a nových témat zadusí původní melodii a rytmus nepřehledným shlukem tónů, což se občas stávalo. Bashiho oblíbené řešení bylo zrychlit smyčku do šmoulích otáček.

Po výbušném houslistovi přišel na řadu Philip Glass se svým pětičlenným ansámblem (a dirigentem). Způsobile nastoupili do provizorního orchestřiště pod plátnem a spustili s prvními okamžiky Draculy. Film samotný už je dnes většině lidí k smíchu: teatrální vystupování, bolestně protahovaná gesta a Béla Lugosi jako nápadně zvrhlý maniak („Nikdy nepiji... Víno!“), ale Glassův soundtrack bere toto na vědomí jen minimálně. Takřka celá skladba si vystačí jen s jedním tématem, vyzdvihujícím kolabující napětí snímku, a se skvěle rytmizovanými pomlkami, upozorňujícími na důležité momenty dialogu. Philip Glass, stejně nenápadně jako přišel, po skončení filmu také zmizel, profesionálně zádumčivý, schovaný za zbytkem ansámblu.

Info

Cele brate Brooklyn
13. 7. 2013, Prospect Park, New York (usa)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #58: Naši lidi

Michal Pařízek 30.07.2021

Když říkám, že k dobrému festivalu ani moc koncertů nepotřebuju, tak to myslím úplně vážně. Dobře, je to trochu zhůvěřilost, uznávám, ale přesto sázím víc na...

Zahradní slavnost aneb Vivat Vila

redakce 28.07.2021

Jaké vzpomínky si odnáší (nejen) Full Moon crew z festivalu Vivat vila? Slzičky pro Edova syna a další dojmy.

Šejkr #57: „Vstal jsem v 10:25.“

Michal Pařízek 16.07.2021

Do galerie C|O Berlin jsem původně směřoval hlavně kvůli výstavě módní fotografky Nadine Ijewere, ještě víc na mě ale zapůsobila další tamní expozice.

Šejkr #56: Wellness ve znaku

Michal Pařízek 02.07.2021

Tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových.

Krajina v obrazech: Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Barka Fabiánová 01.07.2021

V Galerii Benedikta Rejta v Lounech právě probíhá dost povedená výstava Krajina+.

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Co je to tady za mumraj? (Alyona Alyona)

Iryna Zahladko 26.05.2021

Začátkem dubna vyšla druhá deska Alyony Alyony, jejíž název se dá přeložit jako „mumraj“, a nahrála ji ukrajinská rapperka s šestnácti muzikanty z celého světa.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace