Ondřej Oharek | Články / Reporty | 01.08.2022
Pod ranní oblohou vchází do Reduty první návštěvníci. Přes brzkou hodinu je v sále plno, projekce Vitaliny Varely (2019), vítěze Locarna, patří k velmi očekáváným. Děj je zasazen do chudinské čtvrti Lisabonu, kam titulní postava přijíždí z Kapverd hledat manžela, který ji dávno opustil. Portugalský režisér Pedro Costa k zobrazení slumu používá statické záběry pracující se šerosvitem a tmou. Jde o svébytné a pozvolné vyprávění, v němž bída ulic intenzivně ožívá.
Rytmus dnešního dne určují kroky davu, který se od včerejška rozšířil. Fronty do kin i na kafe houstnou. Nepřekvapí mě, když zaslechnu, že z kapacitních důvodů si nově příchozí nemohou zařídit akreditace. Je neděle, Filmovka naplno ožívá.
Film Assunta Spinová (1915) je promítaný v rámci divácky oblíbené sekce němých filmů s živou hudbou. Letošním tématem jsou italské filmy o divách, ztvárněných dnes legendárními herečkami. Než projekce začne, přichází Radomír D. Kokeš s úvodem, při kterém se sál směje jako na stand-up vystoupení. Poté začíná drama prosté a odvážné dívky Assunty (Francesca Bertini), doprovázené kapelou Chief Bromden. Syntéza postrockových tónů a neapolských ulice funguje výborně a zpětně nedokážu říct, co na mě působilo víc.
Součástí akce je také program ve stanech, které jsou rozeseté po parku vedle Hvězdy, epicentra festivalového dění. Smutek v literatuře a hudbě, tak se jmenuje přednáška, kterou mají Jan Bělíček a Karel Veselý na základě svých publikací. Hlavním tématem je otázka, jak se současné krize, ať už jde o polarizaci společnosti nebo o klimatickou změnu a úzkost z ní pramenící, projevují v kultuře.
Když jdu závěrem dne na Osamělost přespolního běžce (1962), přemýšlím, proč si letos daleko víc vybírám starší filmy a opouštím své oblíbené sekce. Nejspíš proto, že touhu objevovat současné festivalové kousky vystřídala touha po historických zákoutích. Na to je Filmovka ideálním místem, protože svého vzdělávacího charakteru se nikdy nevzdala a stále nabízí množství retrospektiv. Za jeden den tak lze poznat filmové novinky, zapomenutá díla, a také zavítat do britského nápravného zařízení pro mladistvé, kterému se vynikající běžec a zloděj Colin Smith (Tom Courtenay) nehodlá podrobit. A to ani před cílovou páskou.
Letní filmová škola Uherské Hradiště
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.