Články / Reporty

V šumu hlasité akce (Festival v ulicích vs Crossroads)

V šumu hlasité akce (Festival v ulicích vs Crossroads)

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 17.07.2014

Colours of Ostrava už není jen čtyřdenní festival – o tom už jsme psali. To zdaleka nejpodstatnější z Colours Week nese název Czech Music Crossroads: nový český festival, který nahrazuje tristní absenci v zahraničí běžné „Music Export Office“. Idea je bohulibá. Založit platformu, jež by prezentovala to nejlepší z české hudby pro zahraničí. CMC má přitom dvě části: hudební konferenci a panely s hojnou účastí (nejen) zahraničních odborníků a hned po ní rozsáhlou koncertní přehlídku. Možnost předvést se dostal tucet interpretů pečlivě vybraných tzv. Sedmi statečnými – svědomitou porotou ve složení Petr Dorůžka, Zlata Holušová, Aleš Opekar, Antonín Kocábek, Jiří Moravčík, Jiří Plocek a „náš“ Michal Pařízek. A vybrali opravdu skvěle. Showcase zahrnula tradiční folkovou a folklórní, jazzovou, progresivní i taneční scénu. Na dvou stagích se vystřídala skutečná špička bez jakýchkoli žánrových omezení. Beata Bocek, Vertigo, projekt Milokraj, Clarinet Factory, DVA, Čankišou, Vložte Kočku nebo Kittchen: všichni s velkým potenciálem překročit hranice naší země (pokud se tak ještě nestalo), všichni ověnčeni cenami či symbolickými vavříny kritiků.

A Festival v ulicích? To je akce pro kontrast. Zklamání může plynout už z důvěry v název. Jedna zanedbaná, přestože výborná alternativní stage se krčí před Domem umění, ostatní jsou zase v pasti monstrózní obchodní čtvrti – buď přímo v nákupním centru nebo v těsné blízkosti. Centrum města zůstalo opuštěné. Tepající život na novém obchodním náměstí (sportoviště, dílničky a taneční stan) sice kolemjdoucího potěší, hlavní koncerty ale pozbyly kvalit Colours a staly se pro mnohé spíše pivními slavnostmi. Na Trojhalí, klenotu Ostravy, vzkříšeném pod vedením Josefa Pleskota, není vůbec nic špatně. Naopak, na otevření této části Ostravané dlouho čekali. Špatně byly ale dvě uvnitř podivně naštelované scény se špatným zvukem, průměrnými hosty typu Adam Mišík a nepovedl se ani v nejmenší hale sousedící Gastrofestival. Organizátoři nedbali jediné přidané hodnoty: obyčejné stánky, klasické jarmareční pochoutky a absence jakýchkoli materiálů či prezentací o tom „Jak tedy šmakuje Moravskoslezsko“ - to jsou vady podobné Festivalu v ulicích. Chtělo by se říct, že méně by bylo více... Nebo bychom se mohli zeptat, proč ony fantastické kapely z CCM nevystoupily i na Festivalu v ulicích - proč dostaly prostor jen půl hodiny daleko od centra dění? Už v preludiu se připomíná hlavní vlastnost Colours of Ostrava: něco málo pro každého...

Nicméně Czech Music Crossroad a nový český showcase žije. Letošní Colours tím získali smysl dřív, než začaly.

Info

Colours of Ostrava 2014: Czech Music Crossroads
16. 7. 2014, Gong + Cooltour + Marley, Ostrava

foto © Matyáš Theuer, Agentura likeit

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace