Články / Recenze

Vandam na Národní třídě

Vandam na Národní třídě

Petr Janiš | Články / Recenze | 30.11.2013

Jaroslava Rudiše lze už dnes považovat za renomovaného českého spisovatele. Postavy, kterých si ve svých románech dosud všímal, byly z okraje společnosti: muzikanti, osoby balancující na pomezí ekonomického přežití nebo vymezující se vůči establishmentu. Ve své poslední knize s názvem Národní třída má v hledáčku muže středních let s (ultra)pravicovými názory.

Hlavní postava Rudišovy knihy Vandam je postavou, kterou lze potkat kdekoli. Místem výskytu jsou ponejvíce lokály IV. cenové, sídlištní nalejvárny či restaurace a kluby s podobně smýšlejícími existencemi, nedílnými atributy jsou pivní sklenice a láhve s kořalkou. Světonázor je orientován na bojovníky, svéhlavý výklad dějin, kultury a její odkazy. Poznávacím znamením je smysl pro pořádek – společenský i rasový.

Podobně jako v předchozí knize Konec punku v Helsinkách se Rudiš zaměřuje na život představitelů alternativního spektra společnosti. Alternativního ve smyslu životního postoje. Oproti „Helsinkám“ je středobodem románu jediná postava, která vyjevuje svůj světonázor formou jednolitého monologu (až na opravdu malou část popisu „milostného vzplanutí“). Promluva je povětšinou určena pro Vandamova syna, jindy jako by byla směřována do upitého půllitru. A v neposlední řadě je samozřejmě Vandamův myšlenkový „průplach“ pro knižního konzumenta.

Rozporuplná je taky jeho filosofie spojená se vzděláváním a vychováváním, tzv. „ručním poučováním o životě“, „huštěná“ do spoluobčanů hrubou silou. Jako by se v postoji odrážel trend dnešní společnosti: sportovně vypracované tělo, kritika všeho nestandardního, stádnost a užití násilí. Novodobý zákon džungle – právo na přežití má jen nejsilnější jedinec. Netolerance vůči průměrnosti majoritní společnosti. Frustrace, kterou si člověk musí vybít. Naštvanost na všechno a na všechny. Naštvanost, která se dá vybít na někom jiném. Rány rozdávat, rány přijímat: „Je přece jedno, na jaký straně barikády stojíš, hlavně že na ní stojíš a bojuješ.“ Nejlépe zapomenout na hříchy mládí, které se mohou znenadání objevit v přítomnosti.

A co se stylu týče? Velké písmo, krátké věty, mnoho volného místa na stránkách. Na mysli tanou věty typu Ema má mísu, máma mele maso. Tady však podobnost se slabikářem končí. Rytmus textu má blízko k předešlé Rudišově knize, kadence slov, jež byla (dle autora) ovlivněna rytmem punkových kapel, se promítá i v Národní třídě. Jako by slova zadával místo spisovatele bubeník a Vandam pálí: „Já neříkám, že proti cizincům a přistěhovalcům a úkačkům něco mám! Nebo že tady nemaj co dělat. Že nám berou práci... Nic proti nim nemám, pokud nedělaj bordel.“ A spisovatel si skrz projekci hlavní postavy čtenáře „pěkně levým hákem srovnává a posunuje do středu svýho vesmíru... Až pak to do něj pouští pravačkou.“ Úspěšný textový útok na solar plexus – kniha o nás.

Rudišovi ovšem nejde o zesměšnění jedné části společenské subkultury; stačí Vandamovy opěvované symboly vyměnit za „áčko v kruhu“, Bakunina, srp a kladivo a objeví se další postavy z opačného myšlenkového i politického spektra, které své názory dokáží rozšiřovat jen a pouze ve Vandamově stylu.

Info

Jaroslav Rudiš – Národní třída (Labyrint, 2013)

http://jaroslavrudis.wordpress.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Barevné spektrum Hiromi

Karolina Veselá 06.12.2019

Kolosální Rhapsody in Various Shades of Blue skrývá další písně – objevuje se motiv z Coltraneovy Blue Train a středovou část zabírá rocková balada Behind Blue Eyes od The Who.

Téma smrti a konečnosti (Pixies)

Jaroslav Myšák 28.11.2019

Vykročení mimo tradiční pole působnosti na sebe strhává pozornost, přesto některé skladby působí nedotaženě.

Smutek, co vám udělá radost (Wilco)

Jakub Lang 25.11.2019

Wilco dokázali vyzdvihnout meditativní stránku vlastní tvorby, která je více nebo méně přítomná po celou jejich pětadvacetiletou existenci.

Baterie temných nomádů (Koonda Holaa)

Jiří Vladimír Matýsek 24.11.2019

Koonda Holaa je stvoření z jiného časoprostoru, který tím naším jen tak mimochodem proplouvá, vyzbrojen jen kytarou a baterií efektů.

Třikrát a dost? (Temples)

Veronika Myšková 20.11.2019

Hot Motion uvádí stejnojmenná písnička, která zní podobně jako předchozí singly, včetně prvků garážového rocku typických pro The Horrors či The Black Keys.

Temné stránky, chyby, pochyby i strachy (Beth Hart)

Jiří Vladimír Matýsek 19.11.2019

Finále v podobě tandemu Thankful a I Need a Hero spolehlivě patří k tomu nejlepšímu, co Beth Hart coby autorka a interpretka vytvořila.

Život přichází (The Comet Is Coming)

Jakub Koumar 18.11.2019

The Comet Is Coming si pohrávají s kosmickými zvuky a afrofuturistickým vizionářstvím Sun Ra (Lifeforce I), s nimiž si King Shabaka měl tu čest zahrát.

Zpověď rebelky elektropopu (Tove Lo)

Veronika Svrčinová 14.11.2019

Je to pořád elektropop, ale už nestaví na prostě líbivých a opakovaných melodiích. Tentokrát si Tove Lo s hudbou vyhrála, přidala dynamiku, složitější kompozice, hlubší texty.

Promyšlená porce podzimní mizérie (The Lumineers)

Anna Valentová 05.11.2019

Skladby na albu III jsou seřazené za sebou tak, že postupně vypráví životní příběhy tří členů rodiny Sparksových, jejichž předobrazy nacházeli autoři ve svém okolí.

Vnitřní dítě Jacoba Colliera

Karolina Veselá 04.11.2019

Během následujících dvou let vydá nové čtyřalbum, projekt padesáti skladeb nesoucí název Djesse. Ten evokuje Collierovy iniciály, ale prý jde o náhodu.