Články / Recenze

Vandam na Národní třídě

Vandam na Národní třídě

Petr Janiš | Články / Recenze | 30.11.2013

Jaroslava Rudiše lze už dnes považovat za renomovaného českého spisovatele. Postavy, kterých si ve svých románech dosud všímal, byly z okraje společnosti: muzikanti, osoby balancující na pomezí ekonomického přežití nebo vymezující se vůči establishmentu. Ve své poslední knize s názvem Národní třída má v hledáčku muže středních let s (ultra)pravicovými názory.

Hlavní postava Rudišovy knihy Vandam je postavou, kterou lze potkat kdekoli. Místem výskytu jsou ponejvíce lokály IV. cenové, sídlištní nalejvárny či restaurace a kluby s podobně smýšlejícími existencemi, nedílnými atributy jsou pivní sklenice a láhve s kořalkou. Světonázor je orientován na bojovníky, svéhlavý výklad dějin, kultury a její odkazy. Poznávacím znamením je smysl pro pořádek – společenský i rasový.

Podobně jako v předchozí knize Konec punku v Helsinkách se Rudiš zaměřuje na život představitelů alternativního spektra společnosti. Alternativního ve smyslu životního postoje. Oproti „Helsinkám“ je středobodem románu jediná postava, která vyjevuje svůj světonázor formou jednolitého monologu (až na opravdu malou část popisu „milostného vzplanutí“). Promluva je povětšinou určena pro Vandamova syna, jindy jako by byla směřována do upitého půllitru. A v neposlední řadě je samozřejmě Vandamův myšlenkový „průplach“ pro knižního konzumenta.

Rozporuplná je taky jeho filosofie spojená se vzděláváním a vychováváním, tzv. „ručním poučováním o životě“, „huštěná“ do spoluobčanů hrubou silou. Jako by se v postoji odrážel trend dnešní společnosti: sportovně vypracované tělo, kritika všeho nestandardního, stádnost a užití násilí. Novodobý zákon džungle – právo na přežití má jen nejsilnější jedinec. Netolerance vůči průměrnosti majoritní společnosti. Frustrace, kterou si člověk musí vybít. Naštvanost na všechno a na všechny. Naštvanost, která se dá vybít na někom jiném. Rány rozdávat, rány přijímat: „Je přece jedno, na jaký straně barikády stojíš, hlavně že na ní stojíš a bojuješ.“ Nejlépe zapomenout na hříchy mládí, které se mohou znenadání objevit v přítomnosti.

A co se stylu týče? Velké písmo, krátké věty, mnoho volného místa na stránkách. Na mysli tanou věty typu Ema má mísu, máma mele maso. Tady však podobnost se slabikářem končí. Rytmus textu má blízko k předešlé Rudišově knize, kadence slov, jež byla (dle autora) ovlivněna rytmem punkových kapel, se promítá i v Národní třídě. Jako by slova zadával místo spisovatele bubeník a Vandam pálí: „Já neříkám, že proti cizincům a přistěhovalcům a úkačkům něco mám! Nebo že tady nemaj co dělat. Že nám berou práci... Nic proti nim nemám, pokud nedělaj bordel.“ A spisovatel si skrz projekci hlavní postavy čtenáře „pěkně levým hákem srovnává a posunuje do středu svýho vesmíru... Až pak to do něj pouští pravačkou.“ Úspěšný textový útok na solar plexus – kniha o nás.

Rudišovi ovšem nejde o zesměšnění jedné části společenské subkultury; stačí Vandamovy opěvované symboly vyměnit za „áčko v kruhu“, Bakunina, srp a kladivo a objeví se další postavy z opačného myšlenkového i politického spektra, které své názory dokáží rozšiřovat jen a pouze ve Vandamově stylu.

Info

Jaroslav Rudiš – Národní třída (Labyrint, 2013)

http://jaroslavrudis.wordpress.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Zrcadlo za éterickou mlhou (Drab Majesty)

redakce 20.08.2019

Každý mileniál hovící osmdesátkovým zvukům spojovaným s gotickou subkulturou musí být vděčný za jeho soudobou renesanci.

Celistvý zvukový příběh Frontier Guards

redakce 17.08.2019

Prokomponované IDM melodie se tu místy nebojí jít do minimal techno smyček, vše přitom doplňují i industriální rytmy a ruchy.

Barvitý obraz na bílém papíře (Hasan)

redakce 15.08.2019

Zatímco starým rapperům dochází nápady a kreativita, mladí se konečně dokázali vymanit z českého rapového archetypu obrovských teplákovek a čepic s rovným kšiltem.

Stále autentičtí Foals

redakce 04.08.2019

Už píseň Exits ukázala, že se Foals posouvají dál – a to jak pestřejší kombinací hudebních nástrojů, tak vokálními experimenty i novým obsahem.

Problémy, které vidět nechceme (Rafael Anton Irisarri)

redakce 02.08.2019

Deska Solastalgia je osobní výpovědí člověka, na kterého nejen dopadá všudypřítomný pocit bezmoci, ale který se neustále setkává se změnami klimatu.

Miesto s názvom Schlagenheim (black midi)

redakce 29.07.2019

Štvorica násťročných chlapcov z Londýna zaujala už skôr tohto roku, keď vydala dvojsingel Talking Heads/Crow’s Peach. Teraz prichádzajú s debutom Schlagenheim.

Gangsterská odysea s přešlapy (Schoolboy Q)

redakce 27.07.2019

Label Top Dawg Entertainment je na poli rapu za poslední dekádu jedním z nejzajímavějších. Jakou pozici v něm vedle Kendricka Lamarra nebo Ab-Soula zastává Schoolboy Q?

Stále stejné zásadní věci (Pád Hyperionu)

redakce 26.07.2019

Zrovna tak aktuální je jeho apel na vzájemnou empatii a všelidské hodnoty, které se v současné individualizované době vytrácí nebo značně relativizují.

Kniha pro ty, kdož stojí mimo zdi kostela (Kacířův kancionál)

redakce 24.07.2019

Kacířův kancionál je kniha-artefakt, který svádí k prohlížení a listování, ke kochání zrakem i hmatem. Insania si udělala radost a zřejmě nejen sobě.

Jehličí, kosti i uhlíky (Černý kov)

redakce 23.07.2019

Společenství poodhaluje roušku svého vlastního mysticismu, neoslavuje smrt, temnotu a zánik, ale přátelství, souručenství, sílu přírody.