Články / Recenze

Vandam na Národní třídě

Vandam na Národní třídě

Petr Janiš | Články / Recenze | 30.11.2013

Jaroslava Rudiše lze už dnes považovat za renomovaného českého spisovatele. Postavy, kterých si ve svých románech dosud všímal, byly z okraje společnosti: muzikanti, osoby balancující na pomezí ekonomického přežití nebo vymezující se vůči establishmentu. Ve své poslední knize s názvem Národní třída má v hledáčku muže středních let s (ultra)pravicovými názory.

Hlavní postava Rudišovy knihy Vandam je postavou, kterou lze potkat kdekoli. Místem výskytu jsou ponejvíce lokály IV. cenové, sídlištní nalejvárny či restaurace a kluby s podobně smýšlejícími existencemi, nedílnými atributy jsou pivní sklenice a láhve s kořalkou. Světonázor je orientován na bojovníky, svéhlavý výklad dějin, kultury a její odkazy. Poznávacím znamením je smysl pro pořádek – společenský i rasový.

Podobně jako v předchozí knize Konec punku v Helsinkách se Rudiš zaměřuje na život představitelů alternativního spektra společnosti. Alternativního ve smyslu životního postoje. Oproti „Helsinkám“ je středobodem románu jediná postava, která vyjevuje svůj světonázor formou jednolitého monologu (až na opravdu malou část popisu „milostného vzplanutí“). Promluva je povětšinou určena pro Vandamova syna, jindy jako by byla směřována do upitého půllitru. A v neposlední řadě je samozřejmě Vandamův myšlenkový „průplach“ pro knižního konzumenta.

Rozporuplná je taky jeho filosofie spojená se vzděláváním a vychováváním, tzv. „ručním poučováním o životě“, „huštěná“ do spoluobčanů hrubou silou. Jako by se v postoji odrážel trend dnešní společnosti: sportovně vypracované tělo, kritika všeho nestandardního, stádnost a užití násilí. Novodobý zákon džungle – právo na přežití má jen nejsilnější jedinec. Netolerance vůči průměrnosti majoritní společnosti. Frustrace, kterou si člověk musí vybít. Naštvanost na všechno a na všechny. Naštvanost, která se dá vybít na někom jiném. Rány rozdávat, rány přijímat: „Je přece jedno, na jaký straně barikády stojíš, hlavně že na ní stojíš a bojuješ.“ Nejlépe zapomenout na hříchy mládí, které se mohou znenadání objevit v přítomnosti.

A co se stylu týče? Velké písmo, krátké věty, mnoho volného místa na stránkách. Na mysli tanou věty typu Ema má mísu, máma mele maso. Tady však podobnost se slabikářem končí. Rytmus textu má blízko k předešlé Rudišově knize, kadence slov, jež byla (dle autora) ovlivněna rytmem punkových kapel, se promítá i v Národní třídě. Jako by slova zadával místo spisovatele bubeník a Vandam pálí: „Já neříkám, že proti cizincům a přistěhovalcům a úkačkům něco mám! Nebo že tady nemaj co dělat. Že nám berou práci... Nic proti nim nemám, pokud nedělaj bordel.“ A spisovatel si skrz projekci hlavní postavy čtenáře „pěkně levým hákem srovnává a posunuje do středu svýho vesmíru... Až pak to do něj pouští pravačkou.“ Úspěšný textový útok na solar plexus – kniha o nás.

Rudišovi ovšem nejde o zesměšnění jedné části společenské subkultury; stačí Vandamovy opěvované symboly vyměnit za „áčko v kruhu“, Bakunina, srp a kladivo a objeví se další postavy z opačného myšlenkového i politického spektra, které své názory dokáží rozšiřovat jen a pouze ve Vandamově stylu.

Info

Jaroslav Rudiš – Národní třída (Labyrint, 2013)

http://jaroslavrudis.wordpress.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ponor do minulosti i současnosti taneční scény (808 State)

Jaroslav Myšák 12.01.2020

808 State jsou na nové desce jednoznačně jistější v dříve prozkoumaných oblastech. Skladby, které nevybočují ze zavedených postupů, mají na desce kvalitativně navrch.

Agresívnejší, prieraznejší (Flash the Readies)

Radoslav Lakoštík 04.01.2020

Duna je neskrývane druhým postrockovým albumom skupiny Flash the Readies, ktorá si prešla za svoju existenciu zaujímavým vývojom.

Nejlepší texty Full Moonu roku 2019: Tři metry nad zemí (Kult: Vlasta Třešňák)

Akana 02.01.2020

Málokdo asi bude zpochybňovat, že jeho Zeměměřič je jednou z nejoriginálnějších a nejryzejších nahrávek našeho před- i porevolučního folku. Kult, texty z tištěného Full Moonu, to nej online.

Posmutnělý, ale konstruktivní (Pan American)

Tomáš Kouřil 29.12.2019

Diskografie Pan American je někde v půli mezi kytarovými mágy Labraford a téměř čistě ambientní dvojicí Anjou, v níž Marc Nelson také působí.

Cesta do zářivé mlhy (Michal Ajvaz, Města)

Jiří Zahradnický 25.12.2019

V knize není ani běžná veteš současné prózy – psychopati, devianti, masoví vrazi, ani drogoví dealeři. Ajvaz má letitou slabost pro...

Sluníčkové koláže Ariela Pinka

Bára Jurašková 19.12.2019

Po dvou řadových deskách – Pom Pom (2014) a Dedicated to Bobby Jameson (2017), vydává Ariel Pink první trojici ze série Ariel Archives.

Peneři prastrýčka Homeboye (Debut)

Honza Nosek 17.12.2019

Vladimír 518 to nakousl v podcastu Ladislava Sinaie – v určitou chvíli se člověk přestane cítit součástí scény a přestává si s ní rozumět.

Můžete bez obav zůstat (Chromatics)

Tomáš Kouřil 16.12.2019

Retro estetika je pro ně prostředkem, výraznou, ale ne omezující kulisou pro vyjádření něčeho hlubšího, než je záliba v syntezátorovém zvuku a neonových světlech.

Mrtvá kočička? (Tove Lo)

Tomáš Kouřil 15.12.2019

Zatímco před pár lety se bolestínsky vyzpívávala z prázdnoty, na nejnovější desce Sunshine Kitty je optimističtější.

Pozvolný sestup do nekonečné noci (Serotonin Michela Houellebecqa)

Jiří Zahradnický 13.12.2019

Dříve přitažlivý Florent-Claude Labrouste se tak v šestačtyřiceti začíná proměňovat v malátného impotentního tlouštíka, jehož hlavní zálibou už není sex, ale...