Veronika Miksová | Články / Reporty | 04.10.2015
Nadržené ráno, svátek má Hrabal, maso v troubě a já přemýšlím, jestli přirovnání k násilně přerušené souloži není uhozené. A co, možná je. K tomu, co se ale ve čtvrtek událo v členitém prostoru Rock Café, to dokonale sedí. Chladný čtvrteční večer orámovaný svatbou a žaludeční neurózou v(y)stoupili bok po boku hudební bratři Schwarzprior a Vanessa. Patří k sobě jako Old Shatterhand a Vinnetou. První jsem nestihla v Ostravě, Samirovi smím říkat zlato a vděčím mu za nespočet otcovských hudebních tipů včetně moudré rady vyřčené na prahu vietnamského bistra, kde jsme měli “rande”: “Neboj se používat své ženství.”
U vstupu nečekaná fronta, na předloktí se houpe dárková taška s krtečkem, ze sukně visí saténové bičíky a kůže je všude, mnohem víc než mám doma pod postelí. Proběhnout labyrintem pestrobarevných ženských vlasů, pomyslet si své o vkusu korzetů, prsa ven, k tomu tříčtvrťáky s teniskama a ohon, přistát před ostravskou tlupou, co je uhlazená jako ježek v kleci. Startem ostrým jak břitva oživuje Schwarzprior Berlín třicátých let a evokuje divoké časy, kdy si to člověk beze studu rozdával na parkovišti, na záchodku nebo pod stolem v poloprázdné restauraci. Že jsem tak smělá. Dikce a do extrému dovedené epileptické pohyby Tomáše Motala mj. talentovaného kreslíře komiksů , oči v sloup, bělmo, kam se podíváš a slabší jedinci prohlašují cosi o šílenci. Rozumím a myslím při tom na Klause Nomiho. Temné já nelení a váží, komu z trojice být tou pravou Mrtvou nevěstou. Je to zjevení a vůbec se nedivím, že přenosné i zahraničním publikům, temnej pošahanej sureál výklad nepotřebuje. Míra perfekcionismu v našich končinách nevídaná. Tak silné, že ani naprostý výpadek všech strojů zhruba ve třetině vystoupení nikoho neodláká, a že nahození trvá. “Pojebané je to celé.” Syrová elektronika s apokalyptickým sklony se zařezává do útrob, obrazotvorné texty podpořené nedílnou projekcí tepající v rytmu a stylu Schwarzprior. Jsou kapely, co stačí slyšet jen jednou, ne tak SWPR.
Po krátké pauze legendární a zdravě excentrická Vanessa se Samirem Hauserem za kormidlem. Samir o SWPR říká: “Je to jedna ze dvou českých kapel, po jejichž koncertě se nemusíte stydět za svoji účast a litovat peněz za vstupné.“ Je mi jasné, koho myslí tou druhou, a i když s ním úplně nesouhlasím, rozhodně je Vanessa nejmíň přizdisráčskou kapelou naší kotliny. Nejde jen o to, že způsobila poprask v Tečce páteční noci, že frontmanovi nevyšel vtipnej rozhovor v Babišově MF Dnes a že ČT zrušila natáčení jejich letošního únorového koncertu ve Fóru Karlín. Jakkoliv to ukazuje na bezzubost dnešní doby, která si na demokracii jen hraje.
Jde teprve o druhý letošní koncert, dobrého pomálu, a je to nářez. Samir, Mirek Papež a další v plné formě. Na kytaru je nově posiluje Edgar ze SWPR a klape to jako vytuněný masomlýnek. Když si dá v půlce arabátko menší pauzu, palební síla instrumentů podlomí kolena, tyhle dvě bandy se hledaly, až se našly. Tenokrát žádné páchnoucí kozlí hlavy, jen svíjející se laciná kráska v kostřím overalu, kterou chce každý a nakonec nikdo. Malá disco číča. Je jedno, jestli hrajou devadesátkovou Prokopat se ven nebo Holky z gymplu a Fízla na speedu. Nespálíte se, nebo možná jo, protože když se vám tohle líbí, nic jiného než peklo vás nečeká. Předtím ale ještě zajděte na křest Mortal Cabinetu, společného projektu Samira, Řezníka (Sodoma Gomora) a Františka Štorma (Master´s Hammer). Doba nemůže být tak zlá, když EBM, horrorcore a black metal vyberou na crowdfundingovém Startovači čtyřista tisíc na novou desku. Nebo jo?
Vanessa + Schwarzprior
1. 10. 2015, Rock Café, Praha
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.