Články / Recenze

Vážně zlatá (U nás v garáži)

Vážně zlatá (U nás v garáži)

Michal Pařízek | Články / Recenze | 10.11.2014

Nechoďte na mě s nostalgií. Co je teskného na tom, že si pamatuji, jak vypadalo Gorkého náměstí, jak chutnaly tvrdý Sparty a první pořádná pusa od Lenky? Nevzpomínám, pamatuji! To je velký rozdíl. Havelka s Tvrdým se obracejí do minulosti, přestože to nemají zapotřebí, a vlastně si ji ani nemohou pamatovat. V písních jiné generace objevují spoustu věcí, které v nich pamětníci nikdy nenašli a nenajdou. Závidíme nebo je nám to nepříjemné?

Za všechno může Listopad. Jak ten sametový, tak hlavně ten, který na něj vzpomíná. Bez filmu Garryho Griffina by tohle album nevzniklo a o nové dvojici bychom mluvili úplně v jiných souvislostech, a možná vůbec. Film s nekonečným poločasem rozpadu odstartoval proces, který spojil dvě výrazné osobnosti scény, každého z nich (a nás všechny) naučil spoustu nového. Málokdy se toho sejde najednou tolik - zjevný talent, jasný postoj, zdravá neúcta, upřímná hravost a nadhled. Zvědavost hraje taky roli, každý chce slyšet Havelku zpívat česky, každý je zvědavý na Bonusovy beaty, každý se těší jak společně przní klasiku. Povedlo se to zatraceně, jenom ty pošklebky a jízlivé ironie, které mnozí čekali, se nějak nedostavují. Alespoň víme, co pamětníky (a ramenaté teenage hejtry) nadzvedne nejvíc. To není vtip? Ne, tohle je vážně zlatá.

Hrdinové nové fronty, STP, Panika nebo proboha Dr. Max. Kolika z vás tyhle jména něco řeknou, když pamětníci skladbu Co ty jsi zač? musí googlovat. Tvrdý s Havelkou nepátrali jen v zaprášených šuplících, Žiletky nebo Sbohem a řetěz od Psích vojáků zná každý, hity od Garáže dávno zlidověly. Jenže skrz poměrně přísnou formu se leckdo nedostane, potřebujeme kytaru k tomu abychom ukázali trochu respektu? Domácí pankáči pohrdali klávesami už před třiceti lety, kdo nepochopil už v mládí, že je to o přístupu, na to dnes určitě nepřijde. Symbol generační vzpoury nám zarostl mechem, potřeba neposlušnosti nepomíjí. Změnili se prostředky, ale touhy zůstávají stejné - trochu svobody, sebeúctu a vlastní názor budeme někomu vyčítat? Každý z obou protagonistů si cizích rozpaků užil se svojí tvorbou naplno, s nedotknutelnými písněmi jiných se vděku sotva dočkají. Hra o jablko pokračuje.

Historka je svatá a dobrému příběhu neškodí, když ho vyprávíte jinak. Rozvolněné dubové boa a triphopové flitry původně veselé Garáži velice sluší, ale nejde jen o formu. Důležité je to, že pánové spolu s novým kabátem skladby skutečně někam posunuli. Další štempl na to, jak výjimečné kousky tady na konci osmdesátých let vznikly, nepotřebujeme, ale přesto pořád překvapuje, jak výrazné momenty se tu sešly. Možná jednou, Sbohem a řetěz, Sny, My stále hledáme štěstí, Dobrý časy, Svět se posral, začněte, odkud chcete. Texty jako hlavní síto, současná relevance ale není vůbec náhodná. Výjimečné detaily tvoří parádní celek, kolekci drží pohromadě hutná lyrika a kouzelně teskná atmosféra stejně dobře jako hravá produkce. Teskná? Staré stíny postupně zakrývají nestálé neony, iPhone není walkman a vzpomínky jsou jako krvelačné hyeny.

Tuhle bitvu vyhrát nelze. V zemi, kde coververze znamená revival, kde se pro přebytek nedotknutelných model nemůžeme ani pořádně nadechnout, není šance na úspěch. Klobouk dolů za odvahu, zápal a víru. Tvrdý a Havelka tímhle projektem překonali hned několik soukromých i viditelných překážek, na některé milníky možná teprve přijdeme. Plivancům se zabránit nedá, ale bez nich by to vlastně nebylo ono. Poslouchejte opatrně, pocity vedou a emoce bují. Nechme na hlavě, kolik kouzla v garáži schovává každý z nás? Tohle je báječný začátek krásného přátelství.

Info

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí 5/ Indies Happy Trails, 2014)
www.facebook.com/unasvgarazialbum

foto © Julie Hrnčířová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jiskra nostalgie (Crywank)

Veronika Tichá 23.11.2021

Crywank mohou působit písničkářsky nebo folkově, sami se ale tomuto označení vždycky bránili.

Napíšu tobě, ty zas mi (Gudrun Gut + Mabe Fratti)

Richard Kutěj 04.11.2021

Gudrun Gut a Mabe Fratti vytvořily svébytný mix experimentální elektroniky, ambientu a klubových vlivů.

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace