Články / Recenze

Vážně zlatá (U nás v garáži)

Vážně zlatá (U nás v garáži)

Michal Pařízek | Články / Recenze | 10.11.2014

Nechoďte na mě s nostalgií. Co je teskného na tom, že si pamatuji, jak vypadalo Gorkého náměstí, jak chutnaly tvrdý Sparty a první pořádná pusa od Lenky? Nevzpomínám, pamatuji! To je velký rozdíl. Havelka s Tvrdým se obracejí do minulosti, přestože to nemají zapotřebí, a vlastně si ji ani nemohou pamatovat. V písních jiné generace objevují spoustu věcí, které v nich pamětníci nikdy nenašli a nenajdou. Závidíme nebo je nám to nepříjemné?

Za všechno může Listopad. Jak ten sametový, tak hlavně ten, který na něj vzpomíná. Bez filmu Garryho Griffina by tohle album nevzniklo a o nové dvojici bychom mluvili úplně v jiných souvislostech, a možná vůbec. Film s nekonečným poločasem rozpadu odstartoval proces, který spojil dvě výrazné osobnosti scény, každého z nich (a nás všechny) naučil spoustu nového. Málokdy se toho sejde najednou tolik - zjevný talent, jasný postoj, zdravá neúcta, upřímná hravost a nadhled. Zvědavost hraje taky roli, každý chce slyšet Havelku zpívat česky, každý je zvědavý na Bonusovy beaty, každý se těší jak společně przní klasiku. Povedlo se to zatraceně, jenom ty pošklebky a jízlivé ironie, které mnozí čekali, se nějak nedostavují. Alespoň víme, co pamětníky (a ramenaté teenage hejtry) nadzvedne nejvíc. To není vtip? Ne, tohle je vážně zlatá.

Hrdinové nové fronty, STP, Panika nebo proboha Dr. Max. Kolika z vás tyhle jména něco řeknou, když pamětníci skladbu Co ty jsi zač? musí googlovat. Tvrdý s Havelkou nepátrali jen v zaprášených šuplících, Žiletky nebo Sbohem a řetěz od Psích vojáků zná každý, hity od Garáže dávno zlidověly. Jenže skrz poměrně přísnou formu se leckdo nedostane, potřebujeme kytaru k tomu abychom ukázali trochu respektu? Domácí pankáči pohrdali klávesami už před třiceti lety, kdo nepochopil už v mládí, že je to o přístupu, na to dnes určitě nepřijde. Symbol generační vzpoury nám zarostl mechem, potřeba neposlušnosti nepomíjí. Změnili se prostředky, ale touhy zůstávají stejné - trochu svobody, sebeúctu a vlastní názor budeme někomu vyčítat? Každý z obou protagonistů si cizích rozpaků užil se svojí tvorbou naplno, s nedotknutelnými písněmi jiných se vděku sotva dočkají. Hra o jablko pokračuje.

Historka je svatá a dobrému příběhu neškodí, když ho vyprávíte jinak. Rozvolněné dubové boa a triphopové flitry původně veselé Garáži velice sluší, ale nejde jen o formu. Důležité je to, že pánové spolu s novým kabátem skladby skutečně někam posunuli. Další štempl na to, jak výjimečné kousky tady na konci osmdesátých let vznikly, nepotřebujeme, ale přesto pořád překvapuje, jak výrazné momenty se tu sešly. Možná jednou, Sbohem a řetěz, Sny, My stále hledáme štěstí, Dobrý časy, Svět se posral, začněte, odkud chcete. Texty jako hlavní síto, současná relevance ale není vůbec náhodná. Výjimečné detaily tvoří parádní celek, kolekci drží pohromadě hutná lyrika a kouzelně teskná atmosféra stejně dobře jako hravá produkce. Teskná? Staré stíny postupně zakrývají nestálé neony, iPhone není walkman a vzpomínky jsou jako krvelačné hyeny.

Tuhle bitvu vyhrát nelze. V zemi, kde coververze znamená revival, kde se pro přebytek nedotknutelných model nemůžeme ani pořádně nadechnout, není šance na úspěch. Klobouk dolů za odvahu, zápal a víru. Tvrdý a Havelka tímhle projektem překonali hned několik soukromých i viditelných překážek, na některé milníky možná teprve přijdeme. Plivancům se zabránit nedá, ale bez nich by to vlastně nebylo ono. Poslouchejte opatrně, pocity vedou a emoce bují. Nechme na hlavě, kolik kouzla v garáži schovává každý z nás? Tohle je báječný začátek krásného přátelství.

Info

Tvrdý/Havelka - U nás v garáži (Polí 5/ Indies Happy Trails, 2014)
www.facebook.com/unasvgarazialbum

foto © Julie Hrnčířová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimní rozjímavost Doran

Jiří Procházka 21.01.2022

Ačkoliv jednotliví členové Doran pochází z různých koutů USA, jejich inspirace pramení ze středověkých britských ostrovů.

Melancholická psychedelie Dirty Old Dogs

Veronika Jastrzembská 20.01.2022

Dirty Old Dogs se podařilo vytvořit album s jasně daným konceptem a tématem. Vše, co je s ním spojené, zanechává dojem, že má svůj důvod, své místo.

Co (ne)stačí na dobrý román aneb Muž bez jazyka

Valentýna Žišková 08.01.2022

Herec a spisovatel Matěj Dadák se po svém knižním debutu Horowitz, nominovaném na Magnesii literu, vrátil po jedenácti letech s románem Muž bez jazyka.

Dveře k sobě samému (The Red Pears)

Veronika Tichá 07.01.2022

Začínali na střední v malých klubech a na podomácku pořádaných akcích, loni už hráli po USA se známými indie kapelami jako Wild Nothing a Beach Fossils.

Science fiction pro náročnější (Příběhy vašeho života Teda Chianga)

3DDI3 28.12.2021

Je osvěžující nahlížet filozofické problémy jinou než západní optikou, Chiang, i když Američan, se dívá na témata netradičně, „východně“ a jde více do hloubky.

Staré balady, nové fantazie (Duo Ruut)

Adéla Polka 27.12.2021

Dvojhlasy, které se místy dál dělí na další a další hlasy, připomínají tajuplné ozvěny z neobjevených severských lesů.

Dvě mysli spojené v jednu (Bratři)

Tomáš Hladký 25.12.2021

Oproti předešlé tvorbě, která byla orientována popověji, je deska Two Minds temnější.

Co se ti v noci zdálo? (Mess Esque)

Jiří Přivřel 24.12.2021

Mick Turner z Dirty Three nezahálí a se zpěvačkou Helen Franzmannovou letos vydal dvě desky. Zasněte se!

Michael Mayo kreslí zvukové obrazy

Karolina Veselá 19.12.2021

Zlomovým bodem se pro něj stalo přestěhování se do New Yorku, spřátelení se s lidmi z LGBTQ+ komunity a potřeba tvořit autenticky.

Zima, jaro, prvoroj (Franzie)

David Stoklas 16.12.2021

Superego Kid už není, je tu Franzie. Žánrové klubíčko z několika druhů vláken, co snoubí dohromady prvky postrocku, ambientu a math rocku.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace