Články / Rozhovory

Vážnej koníček Gerdy Blank

Vážnej koníček Gerdy Blank

Tereza Tůmová | Články / Rozhovory | 30.05.2014

Téměř filozofická debata s Rhysem Braddockem z Gerdy Blank o kvalitě českých kapel a podstatě muziky jako takový. Vrchol trojkoncertu SuperEgo Kid, Permon Balet Superstar a Gerda Blank.

Dneska večer tu jsou tři různý kapely a styly, jak bys definoval styl Gerdy Blank?
Rock, klasickej rock, i když těžko říct, protože děláme různý věci, ale obecně bych řekl rock. Tedy doufám, že to není zas tolik obecný, snažíme se věci pokrýt z různých úhlů.

Přemýšlel jsi někdy o tom, jestli být muzikantem je profese nebo životní styl?
Ani ne, já dělám spoustu různých žánrů, elektronickou, akustickou muziku, neřekl bych o sobě, že jsem rockovej chlápek. Mám různý zájmy, i divadelní muziku, což je dost abstraktní. Co se týče životního stylu, my nejsme profíci, jde spíš o vážnej koníček. Hodně kapel na Novém Zélandu nemá kariérní snahy ohledně hudby. Prostě dělají hudbu, která se jim líbí. Někdo si získá publikum, někdo ne, o tom to není. Když to zajímá dvě stě lidí, fajn, když to zajímá dva miliony lidí, taky fajn. Tady jde spíš o lásku k hudbě.

A co když se podíváš na americký rockový hvězdy?
Mně je to vcelku jedno, nezajímá mě, co dělají jiní. Jestli chce někdo nosit uniformu, tak prosím. Já už ani nekritizuju, dřív jsem měl dost silný názory, ale teď si říkám, dokud to lidi baví, fajn. Jednoduše mám rád lidi, co milujou hudbu a vnášej do ní svoje nadšení, a víc mě nezajímá.

Takže máš rád muziku…
Takhle, já miluju muziku. Je to pro mě duchovní záležitost.

A snažíš se hledat kapely tady v republice nebo v zahraničí…
Jo, tohle je super na Fair Price Music, objevujeme skvělý kapely. Třeba Permon Balet Superstar, podle mě momentálně nejlepší kapela v zemi. Neviděl jsem kapelu, která by měla takovou sílu.

Před chvíli jsem s nima mluvila, oni hrajou jenom pět koncertů ročně.
To mě vážně překvapuje. Nemyslím si, že jsou dobrý jenom v Čechách, jsou fakt dobrý v rámci světový muziky. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel, přitom jsou tak skromný a je to pro ně jenom koníček, ale jsou kurva úžasný. Objevili jsme teď jednu holku z Tábora, Kalle, určitě má nejlepší hlas u nás, ale v Blesku o ní nic nenajdeš. Lidi, kteří tohle dělají z lásky, se moc nestarají o to, jak se prosadit. Stejně jako Permoni, v tomhle jsou dost uvolnění, což je neuvěřitelný. Viděl jsem je na jejich křtu před pár týdny a to byla nejlepší akce za hodně dlouhou dobu. Hele, já nedávno viděl Shellac a těm by teda Permoni natrhli prdel. Podle mě. Byl bych rád, kdyby tyhle kapely získali víc publicity, nemyslím si, že jsou doceněný. To je stejný jako na Novým Zélandu, máme tam spoustu skvělých kapel, ale populární nikdy nebudou... I když to je jedno, protože to dělají s láskou.

Do určitý míry to asi záleží na publiku.
Každej, koho zajímá rocková hudba, by Permon Balet Superstar určitě ocenil. Tohle není nějaká soutěž popularity. My se cítíme poctěný, že s těmahle kapelama můžeme hrát. Jo, a stejný je to i se SuperEgo Kid, dokud jsem neznal PBS, byla to moje nejoblíbenější kapela. Živě jsou fantastický, Mogwai si vedle nich ani neškrtnou. Srovnávám je s takhle známejma kapelama, protože pro mě jsou skutečně tak dobrý. Vím, že nejde o jednoduchou hudbu, ale je dobrá. Objektivně jsou stejně dobrý jako jakákoli jiná kapela na světě. Jsme s nima dobrý kamarádi a oceňujeme jejich nadšení a sílu.

Dnešní trojkoncert produkuješ ty, je to tak?
Jo, nějak jsme to poskládali dohromady. Myšlenka byla dát dohromady tři dobrý kapely a hrát. Původně tu měli být My Dead Cat, další dobrá kapela z Brna, ale jsem docela rád, že jsou tu dneska tyhle chlápci, doufám, že se někdo přijde podívat. Mimo velký města se děje spousta dobrý muziky a řekl bych, že si zasluhuje víc pozornosti, protože jde o globálně kvalitní muziku.

Vidíš, já jsem jako Pražák vždycky myslela, že to nejlepší se děje v Praze.
Jak říkám, u spousty kapel jde tak nějak o obyčejnou muziku, asi je to populární, já nechci, aby to znělo jako odsudek, prostě na malých městech se mnohdy dějou mnohem zajímavější věci.

Zajímavý je, že dnešní tři kapely jsou součástí projektu Fair Price Music.
To se stalo spíš náhodou, prostě jsme s Marckem (Mark McGlinchey, rovněž Fair Price Music, pozn. a.) vybrali kapely, který se nám líběj a zrovna jsou taky v projektu FPM. Každopádně tahle akce nebyla zamýšlená jako promo FPM. Možná bych na konci roku udělal festival se všema kapelama, co se účastnili Live Sessions. Akorát tady v Praze je to těžký, pořád se něco děje a tyhle kapely asi nikdo moc nezná, tak nevím, kolik dneska přijde lidí.

Čekáš, že kapely, které se účastní Live Sessions, získají více publicity?
Doufám. Já a Marck jsme se rozhodli kapelám poskytnout dobrej produkt, dobrej zvuk a tak dále, kterej můžou použít jako promo. Třeba Five Seconds to Leave, to je hodně specifická muzika, ale je globální, kdokoliv na světě si to může oblíbit, klidně někdo v Brazílii. Říkali jsme, pokud je to dobrý, zaslouží si to publicitu. Jde taky o to, jak aktivně se lidi snažej vyhledávat kvalitní muziku.

Jak se udržet v kontaktu se zdejší scénou, máš tip?
O to jde, hele, my možná nejsme nejlepší promotéři, ale víme, co je dobrý, a snad si lidi všimnou. Například v Český republice je určitě spousta lidí, co maj rádi post-rock, tak ať se jdou podívat na SuperEgo Kid, to je nejlepší post-rock tady a stejně tak Permon Balet Superstar, nejlepší post-hardcore.

Říkals, že už nekritizuješ - jakým způsobem teda vybíráš kapely do Fair Price Music?
Jde o nějakou duši, o pocit. Nesnažím se rozlišovat na dobrý a špatný, nemůžem být tak snobský. V republice je určitě spousta kapel, co dělaj dobrou muziku, dělaj to s láskou, určitě maj co říct, a to je nejdůležitější, i když já bych si je neposlech. Každej máme nějaký preference. Muzikanti dokážou sedět hodiny a kecat o tom, co je dobrý a ne, bla bla. Jenže to je intelektualizace něčeho, co je od základů emocionální záležitost.

Musím říct, že jsem vždycky dělila muziku na zahraniční a tu naši, nikdy mě nenapadlo považovat český kapely za součást toho, co se děje venku.
Jasně, třeba Permoni - i kapela, která zpívá v češtině, může oslovit zahraničí. Tady nejde o jazyk, to je druhotný. Post-rock je instrumentální záležitost, univerzální forma. Takhle by se o tom mělo přemýšlet, každou z těch Live Sessions si může pustit kdokoli na světě. Možná to zabere nějaký čas, ale takhle by se na to mělo v dnešní době dívat, už to nejsou lokální záležitosti. Já myslím, že tahle muzika je schopná se prosadit. I když tu jsou i český kapely zpívané v angličtině, to je taky v pohodě. Hudba sama o sobě je jazyk, dokáže překročit jakýkoli jazykový bariéry, je to emociální záležitost, takže to, jak zpíváš, je irelevantní.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tomáš Kadlec (Eternia): Aktuální podpora rozhodne, který místa přežijou a který padnou

su, Jarmo Diehl 29.09.2020

Půdní prostor Eternia, slouží kapelám i skejťákům čtvrým rokem. Narozeninová oslava bude chtě nechtě spojená s benefitem na provoz, jelikož má celý prostor nyní výrazně omezené fungování.

Michael Gira (Swans): Nebyť karikatúra

Lucia Banáková 23.09.2020

Michael Gira má bohatý životopis, začína zložitým detstvom, nie každému sa podarí osláviť šestnáste narodeniny vo väzení za predaj hašišu v Jeruzaleme. Rozhovor.

Deset lásek ze Žižkova: Pavel Karous

redakce 19.09.2020

Deset tipů na to, čeho si při příští návštěvě všimnout, kam zajít na pivo a kde si zanadávat na necitlivou výstavbu od autora projektu Vetřelci a volavky.

Vstupní prohlídka: Sketchbook Quartet

redakce 15.09.2020

Sketchbook Quartet je vídeňský jazzový kvartet, jehož členové sdílí svěží pohled na hudební improvizaci a kreativitu. Jaké další indicie nám dali?

Moon Crew #30: Matěj Krč

redakce 14.09.2020

Brno meets Praha, hardcore straight edge meets ořechovka. Jubilejní díl Moon Crew odhaluje našeho letitého fotografa Matěje Krče.

Colin H. van Eeckhout (Amenra): Nikto si v poslednej dobe nesiahol na dno

Lucia Banáková 13.09.2020

Za dvadsať rokov existencie toho Amenra stihli pomerne dosť, vydali šesť albumov z cyklu Mass, založili kolektív spriatelených projektov a tak trochu i vlastné náboženstvo.

Pořadatelská: Martin Režný (Hlukovæ mysteria)

redakce 09.09.2020

Můžete ho znát jako organizátora, ale i hudebníka, preferuje hraní v improvizačních kolektivech, u Korobushka records vydává pod nickem Sakkikangas.

Pořadatelská: Antonín Kocábek (Kaštan – scéna Unijazzu)

redakce 08.09.2020

V Pořadatelské zve Tonda na řadu koncertů, které v Kaštanu proběhnou a samozřejmě taky na UniMoon!

Jiří Jirák (Indican): Je to o spolupráci kultur, ras a principů

Vojta Chmelík 05.09.2020

Jak se v Indican setkávají různé kulturní a hudební vlivy a jak pracuje s mystikou a intuicí? A jaké mají Indican cíle?

Petr Vyšohlíd (Meat-House Chicago I.R.A.): Nával invence se nedal zvládat aneb osudový střet hardcoreu s popartem

prof. Neutrino 03.09.2020

Při setkání na jedné královéhradecké pivní zahrádce jsme potkali Petra Vyšohlída - frontmana kultovní hardcoreové formace devadesátých let Meat-House Chicago I.R.A.