Články / Reporty

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.07.2015

Mám vážně velikou radost, že se česká alternativní scéna prezentovala v nejlepším světle. Ať už jde o Tvrdého s Havelkou nebo Baromantiku, dát jim přednost před zahraniční konkurencí mělo smysl. A totéž platilo i o méně známých jménech, třeba dvou pražských producentech Dikolsonovi a Aid Kidovi. První zaujal autorskými animacemi s příběhem, druhý zvláště chytrými samply – mixoval i Lenku Dusilovou (song Ptáci). Oba považuju za přední zástupce chytré, dynamické elektroniky. U Dikolsona si můžete i pozpěvovat, u Aid Kida zatančit, ani jeden nemá hluchá místa. Dikolsonův pomalejší rozjezd sice mnohé odradil, tajemné sci-fi atmosféry by bez něj ale nedosáhl. Aid Kid je zase více digitální, velmi progresivní, a set posiluje prací VJky Černé. Ta ovšem nedorazila, a tak ji nahradili Jakub Pešek (Lunchmeat) a Patrik Sedlák (světla). Kredit jim patří o to větší, že show připravovali za pět minut dvanáct (chvíli před vystoupením) a promítali i na polopropustnou síťovinu umístěnou před mladého DJe. Vynikající nápad, vynikající set, vidím budoucnost.

A pokud hovořím o zástupcích české scény, myslím tím i kvalitní kurátorování na Full Moon stagi. Nedělní odpoledne jsem věnovala dvěma redakčním tipům a oba už mám ode dneška v playlistu. Zvláště rafinovaní, mladí a nadějní Inheritance, Slováci usídlení v Brně, si doslova vynutili další poslech. Hovoří o sobě jako o hudební proměnné, vydávají pouze EP, protože stále mění žánry a stejně takový vyvolávají dojem na živo. Vzbuzují podobné pocity jako jazz nebo post-rock, na festivalu pozoruhodný, jediný koncert svého druhu. Což se dá říct i o Fumaca Preta v hlavním večerním čase. Dostat je do republiky bylo velkým přáním Michala Pařízka a jeho satisfakce teď musí být nekonečná. Zdánlivě přísný underground byl na živo sexy, zábavný a řádně „dirty“. Zuřivý garážový základ zveličují divočinou latinskoamerického rocku a na věčnosti na ně trsá beztak i sám Jimi Hendrix. V katalogu stálo, že se jejich debut vyprodal za tři týdny. Už chápu, nákladem to nebude. Takový odvaz je hoden světoslávy… Na FM stagi nadchli i Nod Nod, Kalle nebo Gallon Drunk, které miluje sám Nick Cave. Zcela nezaujatě tleskám.

A jdeme do finále. Mika vs. The Soft Moon. Funkčnost sluníčkových koncertů na konci Colours jsem si už vyzkoušela, a tak jsem povzbuzená vším tím rock’n’rollem zariskovala a dala přednost americkému nářezu před sladkým. Pak temnota zastřela můj zrak a já na chvíli viděla svět jinak. Z koncertu jsem odešla silnější a bohatá. Neusmívala jsem se jako všichni po Mikovi, protože já měla o čem přemýšlet. Za tenhle ročník jsem proklatě vděčná.

Info

Colours of Ostrava
19.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.