Články / Reporty

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.07.2015

Mám vážně velikou radost, že se česká alternativní scéna prezentovala v nejlepším světle. Ať už jde o Tvrdého s Havelkou nebo Baromantiku, dát jim přednost před zahraniční konkurencí mělo smysl. A totéž platilo i o méně známých jménech, třeba dvou pražských producentech Dikolsonovi a Aid Kidovi. První zaujal autorskými animacemi s příběhem, druhý zvláště chytrými samply – mixoval i Lenku Dusilovou (song Ptáci). Oba považuju za přední zástupce chytré, dynamické elektroniky. U Dikolsona si můžete i pozpěvovat, u Aid Kida zatančit, ani jeden nemá hluchá místa. Dikolsonův pomalejší rozjezd sice mnohé odradil, tajemné sci-fi atmosféry by bez něj ale nedosáhl. Aid Kid je zase více digitální, velmi progresivní, a set posiluje prací VJky Černé. Ta ovšem nedorazila, a tak ji nahradili Jakub Pešek (Lunchmeat) a Patrik Sedlák (světla). Kredit jim patří o to větší, že show připravovali za pět minut dvanáct (chvíli před vystoupením) a promítali i na polopropustnou síťovinu umístěnou před mladého DJe. Vynikající nápad, vynikající set, vidím budoucnost.

A pokud hovořím o zástupcích české scény, myslím tím i kvalitní kurátorování na Full Moon stagi. Nedělní odpoledne jsem věnovala dvěma redakčním tipům a oba už mám ode dneška v playlistu. Zvláště rafinovaní, mladí a nadějní Inheritance, Slováci usídlení v Brně, si doslova vynutili další poslech. Hovoří o sobě jako o hudební proměnné, vydávají pouze EP, protože stále mění žánry a stejně takový vyvolávají dojem na živo. Vzbuzují podobné pocity jako jazz nebo post-rock, na festivalu pozoruhodný, jediný koncert svého druhu. Což se dá říct i o Fumaca Preta v hlavním večerním čase. Dostat je do republiky bylo velkým přáním Michala Pařízka a jeho satisfakce teď musí být nekonečná. Zdánlivě přísný underground byl na živo sexy, zábavný a řádně „dirty“. Zuřivý garážový základ zveličují divočinou latinskoamerického rocku a na věčnosti na ně trsá beztak i sám Jimi Hendrix. V katalogu stálo, že se jejich debut vyprodal za tři týdny. Už chápu, nákladem to nebude. Takový odvaz je hoden světoslávy… Na FM stagi nadchli i Nod Nod, Kalle nebo Gallon Drunk, které miluje sám Nick Cave. Zcela nezaujatě tleskám.

A jdeme do finále. Mika vs. The Soft Moon. Funkčnost sluníčkových koncertů na konci Colours jsem si už vyzkoušela, a tak jsem povzbuzená vším tím rock’n’rollem zariskovala a dala přednost americkému nářezu před sladkým. Pak temnota zastřela můj zrak a já na chvíli viděla svět jinak. Z koncertu jsem odešla silnější a bohatá. Neusmívala jsem se jako všichni po Mikovi, protože já měla o čem přemýšlet. Za tenhle ročník jsem proklatě vděčná.

Info

Colours of Ostrava
19.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Síla představivosti (Laura Mvula)

redakce 17.10.2019

Všem jistě utkvělo její konstatování, že s orchestrem měli před koncertem jen jednu společnou zkoušku, což přirovnala k tomu, mít první sex a hned po něm dítě.

Staré vs. zastaralé: The Mystery of Bulgarian Voices ft. Lisa Gerrard

redakce 17.10.2019

S bohorovným úsměvem Buddhy a pompou Marie Antoinetty sice působila všelijak, její vokální charisma ale konečně dalo setu jasný charakter.

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...