Články / Reporty

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Ve snu na Colours: Svátek malých překvapení

Veronika Mrázková | Články / Reporty | 20.07.2015

Mám vážně velikou radost, že se česká alternativní scéna prezentovala v nejlepším světle. Ať už jde o Tvrdého s Havelkou nebo Baromantiku, dát jim přednost před zahraniční konkurencí mělo smysl. A totéž platilo i o méně známých jménech, třeba dvou pražských producentech Dikolsonovi a Aid Kidovi. První zaujal autorskými animacemi s příběhem, druhý zvláště chytrými samply – mixoval i Lenku Dusilovou (song Ptáci). Oba považuju za přední zástupce chytré, dynamické elektroniky. U Dikolsona si můžete i pozpěvovat, u Aid Kida zatančit, ani jeden nemá hluchá místa. Dikolsonův pomalejší rozjezd sice mnohé odradil, tajemné sci-fi atmosféry by bez něj ale nedosáhl. Aid Kid je zase více digitální, velmi progresivní, a set posiluje prací VJky Černé. Ta ovšem nedorazila, a tak ji nahradili Jakub Pešek (Lunchmeat) a Patrik Sedlák (světla). Kredit jim patří o to větší, že show připravovali za pět minut dvanáct (chvíli před vystoupením) a promítali i na polopropustnou síťovinu umístěnou před mladého DJe. Vynikající nápad, vynikající set, vidím budoucnost.

A pokud hovořím o zástupcích české scény, myslím tím i kvalitní kurátorování na Full Moon stagi. Nedělní odpoledne jsem věnovala dvěma redakčním tipům a oba už mám ode dneška v playlistu. Zvláště rafinovaní, mladí a nadějní Inheritance, Slováci usídlení v Brně, si doslova vynutili další poslech. Hovoří o sobě jako o hudební proměnné, vydávají pouze EP, protože stále mění žánry a stejně takový vyvolávají dojem na živo. Vzbuzují podobné pocity jako jazz nebo post-rock, na festivalu pozoruhodný, jediný koncert svého druhu. Což se dá říct i o Fumaca Preta v hlavním večerním čase. Dostat je do republiky bylo velkým přáním Michala Pařízka a jeho satisfakce teď musí být nekonečná. Zdánlivě přísný underground byl na živo sexy, zábavný a řádně „dirty“. Zuřivý garážový základ zveličují divočinou latinskoamerického rocku a na věčnosti na ně trsá beztak i sám Jimi Hendrix. V katalogu stálo, že se jejich debut vyprodal za tři týdny. Už chápu, nákladem to nebude. Takový odvaz je hoden světoslávy… Na FM stagi nadchli i Nod Nod, Kalle nebo Gallon Drunk, které miluje sám Nick Cave. Zcela nezaujatě tleskám.

A jdeme do finále. Mika vs. The Soft Moon. Funkčnost sluníčkových koncertů na konci Colours jsem si už vyzkoušela, a tak jsem povzbuzená vším tím rock’n’rollem zariskovala a dala přednost americkému nářezu před sladkým. Pak temnota zastřela můj zrak a já na chvíli viděla svět jinak. Z koncertu jsem odešla silnější a bohatá. Neusmívala jsem se jako všichni po Mikovi, protože já měla o čem přemýšlet. Za tenhle ročník jsem proklatě vděčná.

Info

Colours of Ostrava
19.07.2015
Dolní oblast Vítkovic, Ostrava

foto © žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace