Články / Recenze

Ve spárech algoritmů aneb z historika futurologem (Homo Deus)

Ve spárech algoritmů aneb z historika futurologem (Homo Deus)

prof. Neutrino | Články / Recenze | 05.03.2022

Po bestselleru Sapiens, přehodnocujícím zásadní momenty dějin lidstva z perspektivy 21. století, se populární izraelský historik ve své druhém díle Homo Deus pustil do odvážných predikcí blízké budoucnosti. Opět při tom hojně využívá nejen makrohistorických srovnání, ale i aktuálních poznatků sociálních a přírodních věd. Z vlivného historika se Yuval Noah Harari stal i provokativním futurologem.

Příběh začíná obdobím antropocénu, kdy lidé převzali otěže nad světem a přestali mít strach z bohů a jejich pozemských posluhovačů. Člověk se tak od dob osvícenství a humanistické revoluce považuje za svobodnou bytost vládnoucí přírodním silám. Významný prostor Harari věnuje i našim příbuzným z živočišné říše a domněnce, že jde o pouhé instinktivní „stroje“ či produkty potravinářského průmyslu, bez vlastního prožívání a potřeb, což však není empiricky prokazatelné. A jsou nám zřejmě blíže, než si připouštíme.

Harari zpochybňuje existence individuální duše člověka za pomocí současné neurovědy, která ji nikde nenachází. I kolektivní konstrukty, jako národ, stát, peníze nebo globální monopoly Google či Apple, jsou jen lidmi vytvořené abstrakce, kterým důvěřují, jako kdysi věřili v bohy. Harari trefně glosuje: „Podniky, peníze i národy byly vymyšleny, aby nám sloužily, nikoli proto, abychom pro ně obětovali svůj život.“ Velkou iluzí je „posvátná kráva“ liberální ideologie, totiž svobodná vůle, které nedává z pohledu současné vědy žádný větší smysl. Jsme daleko spíš průsečíkem mnoha nevědomých impulsů než vědomé racionální volby.

Symptomem dnešního světa je neustálá snaha genetického inženýrství po vylepšení člověka a jeho vlastností, které by mu prodloužily život a posunuly ho blíž k nesmrtelnosti a proměnily ho v Homo Deus. „Hledáním blažené nesmrtelnosti se lidé snaží připodobnit bohům. Nejen tím, že touží po božské moci, ale i proto, že k potlačení stáří a utrpení potřebují ovládat vlastní biologické pochody. Pokud by se podařilo vytěsnit smrt a bolest z těla, umožnila by nám taková nadvláda manipulovat s orgány, emocemi a inteligencí. Získali bychom sílu Herkula, smyslnost Afrodity, moudrost Athény či bláznovství Dionýsa.“

Díky analýze velkých dat o nás umělá inteligence už brzy bude vědět víc, než víme o sobě my sami, a to od nákupních návyků, sexuálního života až po volební preference. Půjde o řízenou manipulaci společnosti a možná i zánik samotné demokracie. Tím by se měla završit naše závislost na globální síti, umožňující transformaci lidského života na nadbiologickou úroveň. Lidé delegují svou výsadní úlohu „mystickým“ algoritmům, které ho evolučně nahradí a stanou se hybateli světa. A člověk ztratí svoji domýšlivou důležitost. Jakýmsi technologickým náboženstvím budoucnosti se tak má stát dataismus, založený na víře ve svobodný a nepřerušovaný tok dat, který by měl zajistit pokračování vývoje člověka v posthumánní době. To se v podstatě shoduje s filozofií transhumanismu, o níž se Harari překvapivě vůbec nezmiňuje.

V Homo Deus jde občas o čiré spekulace, avšak co je dnes vědeckou fikcí, se už brzy může stát realitou. Kniha je dobrým impulsem k debatě o možném směřování budoucnosti naší civilizace, která se díky novým technologiím radikálně mění. Jakkoliv ledacos z toho, co bylo ještě v době prvního vydání knihy v roce 2017 aktuální, je dnes nenávratná minulost.

Info

Yuval Noah Harari - Homo Deus: Stručné dějiny zítřka (Leda, 2021)
web nakladatelství

foto © se svolením Leda.cz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Stát se člověkem (Muž, který spadl na Zemi)

Jiří V. Matýsek 23.07.2022

Knihu zpopularizoval film s Davidem Bowiem v hlavní roli natolik, až se jeho ikonická tvář dostala i na titul českého vydání. Těžko říct, jestli důvodně.

K.Flay rozjíždí divoký rock 'n' roll

Jiří Procházka 29.06.2022

Obecně jde spíše o mladistvou hudbu, která vlévá do žil trochu toho puberťáckýho vzdoru a mírného optimismu. Guilty pleasure do dnešní zjitřené doby.

„Love. Nick“ (This Much I Know to Be True)

Jiří Přivřel 19.06.2022

Jiný Nick Cave. Ale přeci nechceme, aby pořád trpěl...

Čekání na lepší časy (Balthazar)

Maria Pyatkina 15.06.2022

Z archivu magazínu Full Moon odemykáme recenzi posledního alba belgické skupiny Balthazar u příležitosti jejího vystoupení na pražském festivalu Metronome.

Terapie národů podle Jareda Diamonda

prof. Neutrino 11.06.2022

Po vydání mnoha provokativních bestsellerů jako Třetí Šimpanz nebo Svět, který skončil včera si ve své poslední knize vytknul za cíl srovnat nesrovnatelné. Vytvořil odvážnou tezi...

Pestrá paleta Alt-J

Veronika Jastrzembská 07.06.2022

Na nové desce The Dream navazují rozmanitostí a rozervaností napříč hudebními žánry, ovšem v jemnější a přístupnější formě.

Tolstoys sa obracia k potrebe nehy a rovnosti

Paulína Janičíková 21.05.2022

Naplnenie, ktoré prichádza po uvedomení si vlastnej osobnostnej esencie, je stelesnené v záverečnej skladbe a sprievodnom klipe Gentle...

Just a beautiful sound (Sasami)

Veronika Tichá 15.05.2022

Přestože jsou texty poměrně negativní, nevyzařuje z nich beznaděj, ale všechny emoce se dostávají ven a nebojí se být divoké, průbojné a drsné.

Návrat do budoucnosti (Theon Cross)

Michal Pařízek 08.05.2022

Theon Cross je členem Sons of Kemet nebo Seed Ensemble, v posledních letech shodně nominovaných na Mercury Prize, spolupracuje s Nubyí Garcia, Mosesem Boydem nebo rapperem Kanem.

Skromné rituály Dead Can Dance

Michal Pařízek 26.04.2022

Dionysus působí zcela jinak, aniž by Lisa Gerrard a Brendan Perry, jehož podivuhodné zájmy a potěšení jsou za nahrávkou cítit zejména, ztratili cokoli ze svého umu, stylu nebo elegance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace