Články / Reporty

Ve stínu Little Barrie

Ve stínu Little Barrie

Anna Mašátová | Články / Reporty | 19.06.2014

Těžko se při představení Little Barrie vyhnout poznámce, že frontmanem kapely je Barrie Cadogan z Primal Scream, nicméně myslet si, že jde jen o nějaký vedlejšák, když zrovna nelítá po světě s hvězdnou partou, by byla chyba.

Little Barrie vznikli už roku 1999 v Nottinghamu, tehdy ještě jako duo Cadogan (zpěv, kytara) a Wayne Fullwood (bicí). O rok později se odstěhovali do Londýna, kde potkali basáka Lewise Whartona a začali klasické kolečko začínající kapely po klubech a špeluňkách, vydali několik singlů, ovlivněni soulem i R&B. Zlomem bylo setkání s producentem Edwynem Collinsem a jeho studiovým technikem Sebem Lewsleym, kteří jim nabídli produkci singlu a následně i debutového alba We Are Little Barrie (2005), když Cadogan si ještě během příprav odskočil odehrát deset koncertů s Morrisseym. Kapela začala vyjíždět za hranice, ale během pauzy při psaní druhé nahrávky Stand Your Ground opustil kapelu Fullwood a za bicí na krátký čas usedl Russell Simins z Jon Spencer Blues Explosion. Po návratu do Londýna vzali do tria Billyho Skinnera a Cadogan odstartoval téhož roku svou kariéru u Primal Scream. Trojka si vedla dobře nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí, na konci roku se sestava naplno ustálila s příchodem skvělého bubeníka Virgila Howea, syna Steva Howea z Yes. Žánrová proměna byla znatelná na třetím studiovém počinu King of the Waves, ten má tvrdší zvuk s kořeny v blues, surfu a garážovém rocku.

Roku 2011 předskakovali nové soulové hvězdě Charlesi Bradleymu (který letos vystoupí na Colours of Ostrava), mihli se v Čechách jako support Primal Scream, později si střihli koncerty s Dinosaur Jr, The Stone Roses a dalšími. Pomalu se připravovali na další desku, vydání ale trvalo téměř dva roky. Little Barrie odmítli spolupracovat s kýmkoliv jiným než s mentorem Collinsem, ale ten měl zdravotní problémy a navíc bylo jeho studio časově vytížené. Čtvrté album Shadow tak vyšlo teprve minulý měsíc a právě v rámci jeho představení se Little Barrie vrátili do Prahy. Želbohu, zahraniční kapela může být sebelepší, přesto je často potřeba přijet vícekrát, než si na ni místní zvyknou.

Vcelku zábavní Wild Tides jako předkapela večera - prořízlé pusy, havajské košile, prý téměř romantické písně ze života a neodbytný pocit, že těch pár desítek lidí postávajících kolem jsou vlastně jen fanoušci letenské party. Celý ten čas jste toužebně čekali, až dovnitř nakluše alespoň někdo z té tisícovky lidí, která Little Barrie nadšeně aplaudovala před třema lety v nebožce Vltavské. S prvními tóny Whartonovy basy v úvodní Bonneville Ride vás doufání přešlo, oči a uši byly totiž dostatečně zaměstnány hudebním orgasmem na pódiu. Značnou část setlistu tvořily potemnělé věci z posledního alba, šedesátková rocková psychedelie na vintage nástroje, při níž jste měli pocit, že ty songy znáte a milujete celý život. Pauline, Realise, Fuzz Bomb, jedna pecka za druhou. Sama kapela o Shadow mluví jako o desce filmové a nedá se než souhlasit. Kdyby vyšla před natočením Tarantinova Grindhouse, musel by režisér zajásat. Topili jsme se v bohatém a vrstevnatém zvuku, syrovém nářezu energie s téměř odtažitým, a přesto vtahujícím Cadoganovým zpěvem, nekomplikovanou rytmikou a lehkoprstým Whartonem, který jako jediný z kapely není ani tak profesionálním muzikantem, jako ilustrátorem a grafikem.

Konec dvanáctipísňového setu patřil starším kouskům (Surf Hell, New Diamond Love) a skoro se chtělo udělat všem, kdo zůstali doma, kiš kiš... Polo-soukromý koncert Little Barrie už jen tak nezažijete, Shadow je totiž ze stínu slavnějších kolegů nepochybně vytáhne. A já už tuším, koho napíšu na přední příčky, až se budou na konci roku vyplňovat žebříčky nejlepších akcí.

Info

Little Barrie (uk) + Wild Tides
16. 6. 2014, Lucerna Music Bar, Praha

foto © Anna Mašátová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Tóny chorobné, způsoby nejtemnější (Tones of Decay)

Dantez 20.09.2022

Záhrobí, nezemskost, rozklad i něco Satana. Mozky stojící za Kreas Promotion se chopily šance a v doznívajícím festivalovém shonu chytají nejzvučnější jména soudobého death metalu.

Bydliště zvuku nestálé (Order of Sonic Chaos 2/3: MSHR, EJTECH)

Minka Dočkalová 18.09.2022

Odradek v Kafkově povídce na dotaz „A kde bydlíš?“ odpoví „Bydliště nestálé“, zatímco se směje smíchem, který zní jako spadané listí... Terén a jeho zákruty.

Vysmát se vší bolesti světa (Shilpa Ray)

David Stoklas 15.09.2022

Shilpa Ray střídala mohutný chraplák s jemným hlasem, v melancholičtějších polohách vzbuzovala smutek, v těch energických jste se jí musel bát.

Když tě budí Sohn ze spaní

Veronika Mrázková 13.09.2022

Když vstal zpoza kláves, rozpovídal se. Ani ne o nové desce, která vyšla teď v září, ale o tom, jak je to všechno „fucking awesome” a že jsme teď komunita…

Slib mi, že nezapomeneš snít (Austin Antoine + Moonchild)

Veronika Mrázková 12.09.2022

„Kdo je tady na rande? A kdo si tím není jistý, ale doufá, že to jako rande dopadne?” Rapper, bavič, zdatný stand-up komik, zpěvák, performer, ale taky Moonchild.

Na kontexte záleží. Teda pokiaľ zrovna nie ste Emma Ruth Rundle... (ArcTanGent Festival 2022)

Lucia Banáková 27.08.2022

Festivalový ekvivalent Spartan Race poskočil na evolučnom rebríčku o niekoľko stupňov, a to so všetkým kladmi, aj zápormi, čo takýto krok prináša.

Metalová plichta za zdmi slezskoostravského hradu (Metal!!!)

Dantez 24.08.2022

Osud si na ostravskou hradní oslavu extrémní kytarové hudby v podobě festivalu Metal!!! nachystal několik pastí. A vybruslit šlo jen z některých.

Jak se klukům z Boskovic plní festivalový sen (Raveyard 2022)

Nikol Halamásková 24.08.2022

Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá.

Královna Šumavy (Dobršská brána 2022)

Aneta Kohoutová 23.08.2022

Déšť nás vyprovází i na cestě zpátky. Na palubní desce opatrně rozkládám šestnáct popsaných a rozpitých stránek fialového sešitu a troje čerstvě promočené ponožky.

Pomíjivý strach z prázdnoty (Order of Sonic Chaos 1: Ephemeral Shrine)

Minka Dočkalová 23.08.2022

Podzemní prostor, který průběžně hostí experimentální projekty nonkonformního uskupení Terén, je charismatickým místem, které každé instalaci dodává naprosto specifický výraz.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace